75 CO 238/2022-179 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 17.692 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od 7. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.), žalobu v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 86.365 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 87.736 Kč od 7. 1. 2021 do 13. 1. 2021 a z částky 86.365 Kč ve výši 8,25 % ročně od 14. 1. 2021 do zaplacení, zamítl (výrok II.), dále žalobu zamítl v části o zaplacení 15.614,12 Kč (výrok III.); v části o zaplacení úroku ve výši 37,29 % ročně z částky 85.892,83 Kč za dobu od 7. 1. 2021 do 30. 1. 2021 řízení zastavil (výrok IV.). Rovněž žalobu v části o zaplacení úroku ve výši 35 % ročně z částky 85.892,83 Kč za dobu od 7. 1. 2021 do 30. 1. 2021 a dále úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 85.892,83 Kč za dobu od 31. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 7. 1. 2021 dosáhne částky 296.308 Kč, zamítl (výrok V.) a o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádnému z nich tuto nepřiznal (výrok VI.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že úvěrová smlouva, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, je neplatná ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť ujednaná výše úroku 101,77 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání, neboť tato sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Tato neplatnost pak způsobuje dle ustanovení § 576 o. z. neplatnost celé smlouvy, když nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Okresní soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 17.692 Kč s příslušenstvím, když žalobkyně žalovanému poskytla částku 100.000 Kč a žalovaný dosud žalobkyni uhradil 83.706 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II., ohledně částky 75.361,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 75.361,92 Kč ve výši 8,25 % ročně od 7. 1. 2021 do zaplacení, proti výroku III., ohledně částky 15.614,12 Kč, proti výroku V., ohledně úroku ve výši 20 % ročně z částky 85.892,83 Kč za dobu od 7. 1. 2021 do 30. 1. 2021 a dále úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 85.892,83 Kč za dobu od 31. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 7. 1. 2021 dosáhne částky 296.308 Kč a konečně proti výroku VI., ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v uvedených částech vyhověno, resp. stran náhrady nákladů řízení jí bude přiznána plná náhrada. V odvolání žalobkyně namítala, že úrok byl sjednán v zákonných limitech, když žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je naprosto běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, neboť je třeba zhodnotit vyšší rizikovost. Dále uvedla, že požadovaná sazba úroku nepřesahuje judikaturou aprobovaný čtyřnásobek nejvyšší sazby úroku za úvěry u bank v březnu 2019, sazba úroků tedy není nepřiměřená, ani lichevní, když poukazovala na časové řady ARAD. Smlouvu považuje žalobkyně za platnou, když je třeba vycházet ze zásady pacta sunt servanda, žalovaný svým podpisem pod smlouvou o úvěru stvrdil i to, že souhlasí se smluvními ujednáními k této smlouvě. V okamžiku uzavření smlouvy dlužník proti ujednáním o smluvním úroku ničeho nenamítal a naopak, poskytnuté finanční prostředky přijal a zavázal se je splatit za podmínek ve smlouvě o úvěru uvedených. Pokud soud dospěl k názoru, že lze výši úrokové sazby přezkoumávat a rozhodl o nepřiměřenosti výše úrokové sazby, jednalo by se maximálně toliko o nezákonné množstevní určení podle § 577 o. z., které je ustanovením specialis k ostatním soudem uváděným ustanovením, který uvádí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. V případě, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že je uvedená výše úroků odporující dobrým mravům toliko pro její výši, bylo úkolem soudu smluvní úrok zmoderovat na výši přiměřenou při poskytování půjček v nebankovním sektoru v místě a čase obvyklou, při zohlednění výše úvěru, doby úvěru a jeho nezajištění. Navíc, i pokud by odvolací soud přisvědčil názoru o neplatnosti ujednání o úrocích, musí být žalobkyni přiznány dle ustanovení § 2395 a § 1802 o. z. alespoň obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Úroková sazba by tak měla být přiznána v celém rozsahu, žalobkyně však požaduje jen úrokovou sazbu 20 % ročně. Pokud jde o smluvní pokuty a náklady související s prodlením dlužníka, tak tyto žalobkyně požaduje v zákonem o spotřebitelském úvěru přípustné výši a kumulace smluvní pokuty a úroku z prodlení není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí, když zopakoval svůj procesní postoj, že smlouva je neplatná jako celek, a to s ohledem na sjednání úroku rozporného s dobrými mravy. Poukazoval na skutečnost, že sjednaný úrok činil 101,77 % p. a., přičemž soudem mělo být zjištěno, že sazba úroku u úvěrů poskytovaných bankami v té době činila 14,09 % ročně. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II., III., V. a ve výroku VI., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně žalobou doručenou okresnímu soudu dne 8. 6. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 104.057 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 105.455 Kč ve výši 8,25 % ročně od 7. 1. 2021 do 13. 1. 2021 ve výši 145 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 104.057 Kč ve výši 8,25 % ročně od 14. 1. 2021 do zaplacení, dále zaplacení částky 15.614,12 Kč a rovněž úroku ve výši 72,29 % p. a. z částky 85.892,83 Kč od 7. 1. 2021 do 30. 1. 2021 ve výši 3.968,40 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 85.892,83 Kč od 31. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 7. 1. 2021 dosáhne částky 296.308 Kč. Žalobkyně tvrdila, že je držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů. Mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100.000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 29. 3. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 101,77 % p. a. splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 6.859 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Rovněž bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalovaného bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek [číslo]. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, oznámil dne 12. 5. 2020 žalobci, že má v úmyslu využití ochranné doby podle tohoto zákona. O délku ochranné doby se odložil čas plněn