75 CO 385/2021-113 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 35.775,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.803 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že předmětná smlouva obchází zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Předně se podle okresního soudu nejedná o smlouvu o zápůjčce, jak nesprávně uvedla žalobkyně a jak je nesprávně smlouva označena, když okresní soud ji posuzuje, nikoliv podle názvu, ale podle obsahu. Skutečnost, že je poskytnuta částka za úrok je vedle ostatních parametrů (vrácení částky ve splátkách, poskytovatelem je subjekt poskytovatelů úvěrů apod.) podle okresního soudu parametrem smluv o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Přitom se podle okresního soudu jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, když ze smlouvy, ale ani z tvrzení žalobkyně, nevyplynul žádný důvod považovat smlouvu za podnikatelskou, jelikož žádný konkrétní podnikatelský účel úvěru tvrzen (natož prokázán) nebyl. Okresní soud uvedl, že ve smlouvě o úvěru je sice u žalovaného uvedeno IČO, ale s ohledem na to, že není ve smlouvě uvedeno, na který podnikatelský záměr je úvěr poskytnut, jedná se podle okresního soudu o smlouvu spotřebitelskou. Podle okresního soudu tak bylo povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru zjistit úvěruschopnost spotřebitele, což žalobkyně neučinila a ověření úvěruschopnosti nedoložila ani po výzvě dle § 118a o. s. ř. Smlouva je tedy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž k neplatnosti okresní soud přihlíží z úřední povinnosti. Na základě této smlouvy se tedy žalovaný obohatil podle § 2991 odst. 1 o. z. o 20.000 Kč, jelikož bylo prokázáno, že obdržel tuto částku v souvislosti s neplatnou smlouvou, přičemž žádnou částku nevrátil. Částku 20.000 Kč okresní soud přiznal žalobkyni spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II., co do částky 22.727,50 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a proti výroku III. podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno. Odvolání žalobkyně směřuje do částky 17.980 Kč se zákonným úrokem z prodlení a co do částky 4.747,50 Kč, která představuje jednu polovinu ze smluvní pokuty dle bodu 6.5 smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce s příslušenstvím. V odvolání žalobkyně uvedla, že okresní soud zcela chybně uzavřel, že se v tomto případě nejedná o uzavření smlouvy o podnikatelské zápůjčce, ale o spotřebitelském úvěru. Zdůraznila, že žalovaný uzavřel smlouvu jako fyzická osoba podnikatel, což potvrdil uvedením identifikačního čísla a sídla ve smlouvě a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008 jako účel zápůjčky pak bylo sjednáno„ potřeby podnikání“. Dle žalobkyně je tedy třeba respektovat smluvní autonomii stran, když žalovaný měl před uzavřením smlouvy dostatek prostoru se s jejími ustanoveními seznámit a nemusel ji uzavírat. Smlouvu považuje žalobkyně za platnou, když je nutno vycházet ze zásad pacta sund servanda a in favorem negotii. Navíc žalovaný nikdy nic nenamítal, přijal peníze, řádně nehradil, k soudnímu jednání se nedostavil. Přesto ho okresní soud chrání tak, jako by šlo o spotřebitele. I přes výše uvedené pak žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně splácet zápůjčku posuzovala s péčí řádného hospodáře, avšak, že ze zákona žádná taková povinnost nevyplývala a uvedla, že prověřila, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a obchodník jednající se žalovaným doporučil smlouvu ke schválení. V této souvislosti pak žalobkyně poukázala i na další rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě a uzavřela, že má rovněž právo na plnou náhradu nákladů řízení. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou okresnímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 48.803 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, dále pohledávky ve výši 5.772,96 Kč a pohledávky ve výši 1.200 Kč. Návrh odůvodnila tvrzením, že dne [datum] byla mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě zápůjčka ve výši 20.000 Kč, k jejímuž vyplacení došlo [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení věřitele o schválení poskytnuté zápůjčky, tj. ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3.165 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2020. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky, když nezaplatil žádnou částku a k datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celé zápůjčky. Okresní soud ve věci vydal platební rozkaz, který však byl následně zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Okresní soud po provedeném dokazování a poučení žalobkyně dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že pokud tvrdí, že se nejednalo o spotřebitelský úvěr, nechť uvede, na jaký podnikatelský účel byl úvěr poskytnut, jak byl na podnikání použit, jak byla prověřena úvěruschopnost žalovaného rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. 7. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje, že doplněním z oznámení o schválení zápůjčky, včetně splátkového kalendáře krajský soud dále zjistil, že tímto podpisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému, že mu bylo schváleno vyplácení půjčky dle smlouvy o podnikatelské zápůjčce [číslo]. Přílohu tohoto dopisu pak činil splátkový kalendář ke smlouvě s rozepsáním 12 měsíčních splátek po 3.165 Kč. 8. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce [číslo] krajský soud dále zjistil, že dne [datum] uzavřela žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný označený [anonymizováno] a adresou podnikání a bydlištěm [anonymizováno] míru [číslo], [PSČ] [obec] jako vydlužitel smlouvu o podnikatelské zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 17.980 Kč, to je celkem 37.980 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 3.165 Kč splatných vždy k dvacátému dni v měsíci. Jako podnikatelský účel zápůjčky bylo sjednáno„ ostatní provozní zápůjčky“. Dále bylo sjednáno, že po uzavření smlouvy provede žalobkyně posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet a v případě, že dojde k závěru, že může zápůjčku poskytnout bude zápůjčka vyplacena a schválení zápůjčky mu bude oznámeno spolu se zasláním splátkového kalendáře, v případě, že by však žalobkyně dospěla k závěru, že zápůjčku poskytnout nelze, nebyla by zápůjčka vyplacena. V čl. 1 smlouvy bylo sjednáno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele - žalovaného. 9. Z karty klienta krajský soud zjistil, že žalovaný žalobkyni na předmětnou zápůjčku neuhradil žádnou částku. 10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z poštovního podacího archu krajský soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zápůjčky ve výši 37.980 Kč s příslušenstvím, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána [datum] na žalovaným uvedenou korespondenční adresu [adresa]. 11. [právnická osoba] ze dne [datum] krajský soud zjistil, že uvedená banka neposkytuje úvěry podnikatelům ve výši 20.000 Kč, minimální výše je 50.000 Kč. Požadovaným parametrům odpovídá kontokorentní úvěr k běžnému účtu s úrokovou sazbou [anonymizováno]. 12. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] krajský soud zjistil, že úroková sazba se u úvěru na podnikání ve výši 20.000 Kč na 12 měsíců pohybovala v rozpětí [anonymizováno] až [anonymizováno] ročně. 13. Ze sdělení [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka u úvěru na podnikání ve výši 20.000 Kč na 12 měsíců poskytovala úrokovou sazbu od [anonymizováno] do [anonymizováno] ročně. 14. Ze sdělení [anonymizováno] bank [anonymizováno] republic and [právnická osoba] kr