75 CO 415/2021-116 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), ohledně částky [částka] se zbývajícími úroky z prodlení žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že předmětná smlouva obchází zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Předně se podle okresního soudu nejedná o smlouvu o zápůjčce, jak nesprávně uvedla žalobkyně a jak je nesprávně smlouva označena, když okresní soud ji posuzuje nikoli podle názvu, ale podle obsahu. Skutečnost, že je poskytnuta částka za úrok, je vedle ostatních parametrů (vrácení částky ve splátkách, poskytovatelem je subjekt poskytovatelů úvěrů apod.) podle okresního soudu parametrem smluv o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Přitom se dle okresního soudu jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, když ze smlouvy, ale ani z tvrzení žalobkyně (po marné výzvě podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) nevyplynul žádný důvod považovat smlouvu za podnikatelskou, jelikož žádný konkrétní podnikatelský účel úvěru tvrzen (natož prokázán) nebyl. Naopak okolnost, že je ve smlouvě označeno IČO žalovaného (bez uvedení konkrétního účelu úvěru), svědčí dle okresního soudu o tom, že se jedná o jednu z dalších snah úvěrových společností vyhnout se zákonu o spotřebitelském úvěru při poskytování úvěrů, což podporuje i okolnost, že smlouva je nesprávně označena jako smlouva o zápůjčce, když se jedná o smlouvu o úvěru. Z výše uvedených důvodů bylo dle okresního soudu povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru zjistit úvěruschopnost spotřebitele, což žalobkyně neučinila a ověření úvěruschopnosti nedoložila soudu ani po výzvě podle § 118a o. s. ř., smlouva je tedy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž k neplatnosti okresní soud přihlíží z úřední povinnosti. Na základě této smlouvy se tedy žalovaný obohatil podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. o částku [částka], jelikož obdržel [částka] a vrátil pouze [částka]. Tuto částku tedy okresní soud žalobkyni přiznal spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v ostatním žalobu zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. co do částky [částka] (tj. částka [částka] a částka [částka] jako 1/2 ze smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a proti výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že okresní soud zcela chybně uzavřel, že se v tomto případě nejedná o uzavření smlouvy o podnikatelské zápůjčce, ale o spotřebitelském úvěru. Zdůraznila, že žalovaný uzavřel smlouvu jako fyzická osoba podnikatel, což potvrdil uvedením identifikačního čísla a sídla ve smlouvě a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, jako účel zápůjčky pak bylo sjednáno potřeby podnikání. Dle žalobkyně je tedy třeba respektovat smluvní autonomii stran, když žalovaný měl před uzavřením smlouvy dostatek prostoru se s jejími ustanoveními seznámit a nemusel ji uzavírat. Smlouvu považuje žalobkyně za platnou, když je třeba vycházet ze zásad pacta sunt servanda a in favorem negotii. Navíc žalovaný nikdy nic nenamítal, přijal peníze, řádně nehradil a k soudnímu jednání nepřišel. Přesto ho okresní soud chrání tak, jako by šlo o spotřebitele. I přes výše uvedené pak žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně splácet zápůjčku samozřejmě posuzovala s péčí řádného hospodáře, avšak ze zákona žádná taková povinnost nevyplývala a uvedla, že prověřila, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a obchodník jednající se žalovaným smlouvu doporučil ke schválení. V této souvislosti pak žalobkyně poukázala i na další rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě a uzavřela, že rovněž má právo na plnou náhradu nákladů řízení. U odvolacího jednání pak žalobkyně doplnila, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, pokud jde o to, proč smlouvu výslovně označenou jako smlouva o zápůjčce posuzoval okresní soud jako smlouvu o úvěru, když pokud se odvolával na sjednání úroku a plnění ve splátkách, tak toto je běžné i u smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl podnikatel, je uzavření smlouvy o zápůjčce zcela v pořádku. Navíc se žalovaný k podnikatelské činnosti již zřízením živnostenského oprávnění, a od té doby tedy musí vystupovat s určitou mírou obezřetnosti a nelze mu poskytovat takovou ochranu jako celoživotním spotřebitelům, např. v zaměstnaneckém poměru. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně žalobou doručenou okresnímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] (tj. aktuální dlužná jistina zápůjčky ve výši [částka], smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši [částka] a smluvní pokuta dle čl. 6 smlouvy ve výši [částka]) s úrokem z prodlení uvedeným v žalobě, smluvní pokuty ve výši [částka] (smluvní pokuta dle čl. 6 smlouvy) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to z titulu nedoplatků ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou uzavřeli účastníci dne [datum], a na základě které poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem po dobu 12 měsíců v měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Ještě před zesplatněním celého úvěru žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 a, b smlouvy v celkové výši [částka], když podle uzavřené smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, u které je žalovaný v prodlení o délce 15 dnů, což nastalo u splátek [číslo] (tj. 2x [částka]), a dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, což nastalo u splátky [číslo] (tj. [částka]). V důsledku tohoto prodlení žalovaného pak došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky a veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky, se staly součástí nové jistiny zápůjčky, která činila částku [částka]. Dále vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy ve výši [částka], tj. 25 % z dlužné nové jistiny úvěru ke dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni tuto smluvní pokutu, neboť žalovaný neuhradil novou jistinu zápůjčky po zesplatnění zápůjčky, a to ani ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo. Rovněž pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy ve výši [částka], tj. 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, jak je vyčíslena v žalobě, a to z důvodu nezaplacení částky odpovídající nové jistině zápůjčky, ani den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo. Dále žalobkyně tvrdila platby žalovaného po zesplatnění. Okresní soud ve věci vydal platební rozkaz, který však byl následně zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Okresní soud po provedeném dokazování listinami a poučení žalobkyně dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tak, že pokud tvrdí, že se nejednalo o spotřebitelský úvěr, nechť uvede, na jaký podnikatelský účel byl úvěr poskytnut, jak byl na podnikání použit, jak byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, kolik činila RPSN a kolik žalovaný na úvěr plnil, vyhlásil okresní soud dne [datum] napadený rozsudek. 7. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že z oznámení o schválení zápůjčky včetně splátkového kalendáře krajský soud dále zjistil, že tímto dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému, že mu bylo schváleno vyplacení zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce [číslo]. Přílohu tohoto dopisu pak činil splátkový kalendář ke smlouvě s rozepsáním 12 měsíčních splátek po [částka] splatných k 20. dni v měsíci od srpna 2019 do července 2020. 8. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce [číslo] krajský soud dále zjistil, že dne [datum] uzavřela žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný, označený