75 CO 87/2022-127 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 600 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9.663 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.261 Kč od 21. 4. 2020 do 9. 9. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.661 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 13.261 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 93,72 % ročně z částky 9.434,76 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 22.744 Kč pak žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že ujednání v úvěrové smlouvě o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť ujednaná výše úroku 93,72 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání, neboť tato sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Okresní soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 7.600 Kč představující dlužnou jistinu úvěru. Ve zbytku pak okresní soud žalobu žalobkyně zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. ohledně částky 5.661 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.661 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, částky 4.002 Kč a úroku ve výši 20 % ročně z částky 9.434,76 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 22.744 Kč, a do výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno. V odvolání žalobkyně namítala, že úrok byl sjednán v zákonných limitech, když žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je naprosto běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, neboť je třeba zhodnotit vyšší rizikovost. Dále uvedla, že požadovaná sazba 93,72 % nedosahuje čtyřnásobku dle ní nejvyšší sazby úroku za úvěry u bank v době poskytnutí úvěru, sazba úroků tedy není nepřiměřená. Smlouvu považuje žalobkyně za platnou a má za to, že strany v celém rozsahu zavazuje. Pokud soud považuje úrokovou sazbu za nepřiměřenou, mohlo by být aplikováno maximálně ustanovení § 577 o. z. o nezákonném množstevním určení a možnosti soudu je změnit. Ačkoli je žalobkyně přesvědčena o zákonnosti sjednaných podmínek úvěru, v případě, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že je uvedená výše odporující dobrým mravům toliko pro její výši, bylo úkolem soudu smluvní úrok zmoderovat na výši přiměřenou při poskytování půjček v nebankovním sektoru v místě a čase obvyklou, při zohlednění výše úvěru, doby úvěru a jeho nezajištění. Navíc, i pokud by odvolací soud přisvědčil názoru o neplatnosti ujednání o úrocích, musí být žalobkyni přiznány dle ustanovení § 2395 a § 1802 o. z. alespoň obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Úroková sazba by tak měla být přiznána v celém rozsahu, žalobkyně však požaduje jen úrokovou sazbu 20 % ročně. Pokud jde o smluvní pokuty, tak tyto žalobkyně požaduje v zákonem o spotřebitelském úvěru přípustné výši a právo na ně bezpochyby vzniklo. Dále namítala, že soudy při řešení vzájemných vztahů dle § 2993 občanského zákoníku nemohou provádět automatické vypořádání. Toto ustanovení tedy nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy. Nynější právní úprava naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, aby došlo k vypořádání i veškerých plnění, které žalobkyni poskytl, a to námitkou vzájemného plnění. Vzhledem k výše uvedenému nebyl prvostupňový soud oprávněn plnění, které žalovaný žalobkyni poskytl, sám započíst na vyplacenou jistinu úvěru s argumentací, že se jedná pouze o kvantifikaci bezdůvodného obohacení. V případě neplatnosti smlouvy o úvěru tak měla být žalobkyni z důvodu vypořádání bezdůvodného obohacení přiznána částka ve výši 9.434,76 Kč, odpovídající zbývající původní dlužné jistině úvěru, se zákonným úrokem z prodlení. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně žalobou doručenou okresnímu soudu dne 14. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13.261 Kč (tj. 9.434,76 Kč jistina, 2.134,58 Kč úrok přirostlý do zesplatnění, smluvní pokuty 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy, 400 Kč náhrada nákladů v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 smlouvy) spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.261 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 4.002 Kč (tj. smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 11.569,34 Kč od 21. 4. 2020 do data vyhotovení žaloby), dále úroku ve výši 93,72 % ročně z částky 9.434,76 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 22.744 Kč, a to z titulu nedoplatků ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřeli účastníci, když dne 19. 11. 2019 ji podepsal žalovaný, a na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, který však žalovaný řádně nesplácel. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Okresní soud po provedeném dokazování listinami dne 2. 12. 2021 vyhlásil napadený rozsudek. 7. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] krajský soud dále zjistil, že žalovaný žalovaný zde uvedl svůj e-mail a telefonní číslo. Jako adresu trvalého pobytu i adresu pro doručování uvedl [obec], [ulice a číslo]. Listina je datována dnem [datum] a je opatřena podpisy žalovaného a podpisem zprostředkovatele, který potvrdil převzetí návrhu, a podpisem za žalobkyni u akceptační doložky ze dne 20. 11. 2019. Z hodnocení klienta ze dne 19. 11. 2019 krajský soud dále zjistil, že je zde u žalovaného, který byl svobodný a žije v domácnosti se 2 dětmi uveden pravidelný čistý příjem 22.000 Kč ze zaměstnání na pracovní poměr na dobu neurčitou a jako výdaje je uvedena částka 3.410 Kč na klienta (životní minimum), 1.000 Kč na bydlení forma bydlení státní-obecní, výdaje na 2 děti 3.500 Kč, jiná splátka u PROFI CREDIT Czech, a. s. 9.465 Kč, tudíž volné zdroje jsou po započítání rezervy 1.000 Kč měsíčně vyčísleny na 3.625 Kč, výdaje celkem 17.375 Kč. Vyplněný formulář je podepsán žalovaným dne 19. 11. 2021 a zprostředkovatel poskytnutí úvěru doporučil. 8. Ze sdělení Air Bank, a. s. krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 10.000 Kč na dobu 18 měsíců v listopadu 2019 požadovala úrokovou sazbu 5,9 % 13,9 % dle rizikovosti klienta. 9. Ze sdělení Komerční banky, a. s. krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 10.000 Kč na dobu 18 měsíců v listopadu 2019 požadovala úrokovou sazbu 11,8 %. 10. Ze sdělení UniCredit Bank, a. s. krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 20.000 Kč (minimální výše spotřebitelského úvěru u této banky činila 20.000 Kč) na dobu 18 měsíců v listopadu 2019 požadovala úrokovou sazbu 6,4 % 11,9 %. 11. Ze sdělení České spořitelny, a. s. krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 10.000 Kč na dobu 18 měsíců v listopadu 2019 požadovala úrokovou sazbu 19,9 %. 12. Ze sdělení Raiffeisenbank, a. s. krajský soud zjistil, že tato banka bezúčelové úvěry ve výši 10.000 Kč v listopadu 2019 v takto nízké výši neposkytovala. Nejbližší alternativou je kontokorent se sazbou 20,9 %. 13. S ohledem na částečné zopakování a doplnění dokazování, přejímá krajský soud jako správné všechny skutkové závěry okresního soudu uvedené pod bodem 16. napadeného rozsudku s tím doplněním, že při uzavírání smlouvy o úvěru měla žalobkyně, pokud se týká podkladů k prověření úvěruschopnosti žalovaného, k dispozici prohlášení žalovaného v hodnocení klienta (pravidelný čistý příjem 22.000 Kč ze zaměstnání na pracovní poměr na dobu neurčitou a jako výdaje je uvedena částka 3.410 Kč na klienta (životní minimum), 1.000 Kč na bydlení forma bydlení státní-obecní, výdaje na 2 děti 3.500 Kč, jiná splátka u PROFI CREDIT Czech, a. s. 9.465 Kč, tudíž volné zdroje jsou po započítání rezerv