8 CO 176/2022-110 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 296.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 5. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu žalobkyně zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34.968,10 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.806,95 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do 1. 12. 2021, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 349,02 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do 1. 12. 2021, smluvního úroku z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 303.556,95 Kč za dobu od 17. 12. 2021 do 4. 1. 2022, smluvního úroku z prodlení ve výši 18,25 % ročně z částky 7.556,95 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 296.000 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení. Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 41.402 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. 2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., která byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 1820 o. z. a násl. (distančním způsobem). V řízení bylo prokázáno, že při sjednání smlouvy žalovaný uvedl pouze své identifikační číslo. Smlouva byla uzavřena dne [datum]. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu a řidičského průkazu. Listina označená jako prohlášení klienta je datována dne 30. 8. 2021 a není žalovaným podepsána. Z živnostenského rejstříku vyplývá, že žalovaný přerušil podnikatelskou činnost od 23. 8. 2021 do 31. 12. 2099. Úvěr nebyl účelově vázán. 3. Z těchto skutečností okresní soud dospěl k závěru, že úvěr nebyl sjednán pro správu podniku žalovaného jako podnikatele, a poskytnuté prostředky sloužily k uspokojení jiných potřeb žalovaného. Žalovaný tak uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele (23 ICdo 56/2019, 33 Cdo 158/2021). 4. Okresní soud po právní stránce dospěl k závěru, že podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností žalobkyně bylo zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. V řízení pak vzal za prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného posuzována nebyla, tedy dospěl k absolutní neplatnosti smlouvy, když rovněž přihlédl k této neplatnosti i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. V souladu s ust. § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, tak soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny jako rozdíl mezi částkou 300.000 Kč a částkou 4.000 Kč, která byla zaplacena žalovaným, a dále úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. a § 1970 o. z., a to od 5. 1. 2022, kdy žalovanému byla doručena předžalobní upomínka 20. 12. 2021. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavcům II. a III. výroku rozsudku, a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 34.968,10 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.806,95 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do 1. 12. 2021, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 349,02 Kč za dobu od 2. 7. 2021 do 1. 12. 2021, smluvním úrokem z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 303.556,95 Kč za dobu od 17. 12. 2021 do 4. 1. 2022, smluvním úrokem z prodlení ve výši 18,25 % ročně z částky 7.556,95 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 296.000 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že úvěr nebyl sjednán pro správu podniku žalovaného jako podnikatele, a poskytnuté prostředky sloužily k uspokojení jiných potřeb žalovaného, takže žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel v postavení spotřebitele. To má být podpořeno tím, že žalovaný při sjednání smlouvy uvedl pouze své identifikační číslo jako označení podnikající osoby. Žalobkyně namítá, že byl uzavřen typ úvěru„ Podnikatelský úvěr [název] [anonymizováno]“, kdy i samotná smlouva o úvěru s pojištěním klienta nese název [název] [anonymizováno], v níž byl navíc žalovaný označen pod svým identifikačním číslem osoby - podnikatele, tak i uvedením adresy místa podnikání. Žalobkyni tak není zřejmé, jak okresní soud dospěl ke zjištění, že úvěr nebyl sjednán pro správu podniku žalovaného jako podnikatele a že poskytnuté prostředky sloužily k uspokojení jiných potřeb žalovaného. Ze smlouvy sice opravdu nevyplývá, že by měly být poskytnuté finanční prostředky sjednány pro správu podniku žalovaného jako podnikatele, na druhé straně ze smlouvy taktéž neplyne to, že by měly prostředky sloužit k uspokojení jiných než podnikatelských potřeb žalovaného. Jedná se o specifický typ úvěru uzavíraného s podnikateli, nikoliv se spotřebiteli. Pro uzavírání smluv o úvěru se spotřebiteli má žalobkyně k dispozici jiné úvěrové typy s odlišnými formulářovými zněními, které se nicméně na tento případ neaplikovaly. Rovněž u identifikace žalovaného je uvedena adresa místa jeho podnikání, takže lze s vysokou mírou pravděpodobnosti tvrdit, že poskytnuté finanční prostředky nesloužily k uspokojení rodinných nebo osobních potřeb. Citovaná rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 ICdo 56/2019 se věnovalo korektivu principu dobrých mravů ve vztazích mezi podnikateli v otázce přezkumu sjednaného úroku a právní ochranou slabší strany podnikatele prostřednictvím § 433 občanského zákoníku a úpravou adhezních smluv, na straně věřitele však stála společnost specializující se na poskytování tzv. nebankovních úvěrů, což žalobkyně v žádném případě není. Žalovaný tak pravděpodobně může být slabší smluvní stranou ve vztahu k žalobkyni podle § 433 o. z., avšak nebude spotřebitelem, a ani se na něj neuplatní zvláštní úprava ochrany spotřebitele uvedená v zákonu č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Rozhodnutí 33 Cdo 158/2021 vymezuje spotřebitele jako osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, neboli nečiní tak opakovaně a za úplatu. Pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem (§ 52 odst. 2 o. z.) je v postavení spotřebitele (§ 52 odst. 3 o. z.), je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. V daném případě byl účel sjednání a uzavření smlouvy podnikatelský, když v obdobném případě již rozhodnul Krajský soud v Praze dne 9. 12. 2021 pod sp. zn. 27 Co 215/2021, kde se rovněž jednalo o podnikatelský úvěr [název] [anonymizováno], přičemž i zde žalovaný vystupoval pod svým identifikačním číslem a uvedl adresu místa podnikání. 6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 7. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 8. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud jako na správná odkazuje. Mezi žalobkyní a žalovaným tak byla uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním klienta [číslo] [název] [anonymizováno] dne [datum], a to prostřednictvím elektronických prostředků, podle kterých se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč bez stanovení účelu a bez žádosti o čerpání úvěru s roční úrokovou sazbou 5,9 %, když v případě nedodržení smluvního ujednání, tj. nesplacení včas jakékoliv peněžité částky dle úrokového lístku č. 2/2021 platného ode dne 1. 2. 2021, strana 2, u úvěru - [název] [anonymizováno] je sazba úroku z prodlení 30 % p.a. Dle čl. 47 všeobecných produktových podmínek část úrokový lístek a vyhlašovaná úroková sazba byl žalovaný seznámen s tím, že roční úroková sazba může být ze strany žalobkyně měněna. Z úrokového lístku okresní soud správně zjistil (č. l. 19), že byl úvěr [název] [anonymizováno] nezajištěný, úroková sazba úroku z prodlení činí 30 % ročně. Ze smlouvy dále jednoznačně vyplývá, že žalovaný uvedl [IČO] a také uvedl místo podnikání [adresa]. Jak vyplývá z živnostenského rejstříku (č. l. 42) vznik oprávnění podnikat u žalovaného byl ke dni 27. 1. 2020 tedy v době, kdy byla uzavírána daná smlouva a přerušenou živnost měl od 23. 8. 2021, přičemž identifikační číslo žalovaného jako podnikající osoby odpovídá dle živnostenského rejstříku číslu, které je uvedeno rovněž v dané smlouvě o úvěru. Pokud se týká výše smluvní pokuty, tak je stanovena v sazebníku poplatků za produkty a služby pro právnické osoby, platného k 1. 1. 2021 a na straně 15, kdy je stanovena 10 % z celkové neuhrazené částky. Při elektronickém způsobu uzavírání smlouvy je dle tvrzení žalobkyně postup takový, že nejdříve žalovaný zadá své IČO, tím se klientovi předvyplní údaje o jeho osobě a v dalším kroku dochází k prověření identity, následně dochází k ověření obličeje prostřednictvím vyfotografování žadatele a vyplnění doplňujících údajů a k uzavření