8 CO 249/2021-267 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 164.791,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 15. 5. 2018 do zaplacení (odstavec I. výroku) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. Výroku). 2. Okresní soud po provedeném dokazování vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o odvádění odpadních vod z výrobního areálu právního předchůdce žalobkyně. Smluvní strany se dohodly na tom, že základní cena poskytnuté služby bude pro rok 2016 činit 40,70 Kč/m3 odvedených odpadních vod bez DPH a k tomu bude připočítán příplatek sjednaný v článku III. bod 3 písm. a) až c) smlouvy za překročení ukazatele CHSK - Cr, jehož výše bude stanovena výpočtem podle metodického pokynu k vypouštění a čištění odpadních vod s nadstandardním znečištěním vydaným Ministerstvem zemědělství ČR pod č. j. 44929/2011-15000, a to konkrétně za překročení limitu u posuzovaného ukazatele znečištění CHSK - Cr ve výši 1 000 mg/l. V článku III. odst. 6 se pak smluvní strany výslovně dohodly, že odběry vzorků pro účely sledování limitu podle odst. 3 písm. c) budou uskutečňovány na čistírně odpadních vod, přičemž odběry a rozbory vzorků bude zajišťovat akreditovaná laboratoř. Smlouva původně sjednaná na dobu určitou do [datum] byla následně prodloužena, a to minimálně na období leden až únor [rok], když až počínaje měsícem březnem [rok] žalovaný přestal respektovat smluvní ujednání a došlo ke spornému odstoupení od uvedené smlouvy. Žalovaný tedy v žalovaném období, tj. v měsících leden a únor [rok], v souladu se smlouvou prováděl odkanalizování a čištění odpadních vod z výrobního areálu právní předchůdkyně žalobkyně. V obou měsících vyúčtoval právní předchůdkyni žalobkyně cenu za poskytnuté služby, a to v měsíci lednu částku 375.661 Kč a v měsíci únoru částku 433.170,10 Kč. Obě tyto částky právní předchůdkyně žalobkyně uhradila. 3. Pokud se jedná o právní posouzení věci, okresní soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně plnila žalovanému za odvod znečištěných odpadních vod nad rámec dohodnuté ceny. Podstatné pro posouzení žalované věci byla skutečnost, že v souladu s uzavřenou smlouvou bylo možné provádět výpočet příplatku za nadlimitní znečištění pouze v případě, kdy výsledky rozboru byly nejen provedeny akreditovanou laboratoří, ale zároveň v případě, kdy shodná laboratoř, v konkrétním případě laboratoř [právnická osoba], provedla i odběr vzorků v čistírně odpadních vod provozované žalovaným. Nebylo tedy možné přihlížet k protokolům o provedení zkoušek, u nichž prováděl odběr vzorků žalovaný, a to bez ohledu na skutečnost, že sám žalovaný je držitelem tzv. akreditace pro vzorkování. 4. Jestliže žalovaný tvrdil, že údaje v protokolech nemusejí odpovídat skutečnosti a v tomto směru navrhoval provedení výslechu pracovnice laboratoře a dotaz na Českou inspekci životního prostředí či Státní fond životního prostředí (stran údajů uváděných v protokolech vyhotovených laboratoří pro tyto subjekty jako objednatele), pak tato argumentace nemá pro posouzení věci žádný význam. Pro objektivní posouzení věci jsou rozhodující protokoly, které při vyúčtování předložil sám žalovaný žalobkyni, a které jsou zcela shodné s protokoly předloženými k výzvě soudu samotnou laboratoří. Pro měsíc leden [rok] tedy bylo výchozí veličinou množství odvedených odpadních vod o objemu [číslo] m3 a z protokolu akreditované laboratoře [právnická osoba] vyplývá zjištěné nadlimitní znečištění odpadních vod u posuzovaného parametru CHSK - Cr v koncentraci 5.490 mg. Za uvedený měsíc tedy žalovanému náleží základní cena 61.050 Kč bez DPH (1.500 * 40,70 Kč) a navýšení za znečištění v množství 6.735 m3 (1.500 * (5.490/1.000) – 1.500) tedy příplatek ve výši 274.114,50 Kč bez DPH. Celková cena plnění v uvedeném měsíci tak představovala částku 335.164,50 Kč bez 15 % DPH (s DPH 385.439 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému částku 432.010 Kč (s DPH), tedy v tomto měsíci vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 46.571 Kč. V měsíci únoru [rok] bylo výchozí veličinou množství odvedených odpadních vod o objemu 1.820 m3 a z protokolu akreditované laboratoře [právnická osoba] zjištěné nadlimitní znečištění odpadních vod u posuzovaného parametru CHSK - Cr v koncentraci 4.460 mg. Za uvedený měsíc tedy žalovanému náleží základní cena 74.074 Kč ([číslo] * 40,70 Kč) a navýšení za znečištění v množství 4.460 m3 (1.820 * (4.460/1.000) – 1 820) tedy příplatek ve výši 256.296 Kč bez DPH. Celková cena plnění v uvedeném měsíci tak představovala částku 330.370 Kč bez 15 % DPH (s DPH 379.924,90 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému částku 498.145 Kč (s DPH), tedy v tomto měsíci vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 118.220,10 Kč. Žalovaný pak byl vyzván k úhradě bezdůvodného obohacení ve lhůtě do [datum] výzvou ze dne [datum], která mu byla doručena dne [datum], a tedy ode dne 15. 5. 2018 je s jeho vydáním v prodlení. 5. Pokud dále žalovaný proti uplatněnému nároku vznesl kompenzační námitku v rozsahu částky 116.544,80 Kč, a to přípisem ze dne 26. 4. 2021, kdy tvrdil, že v dubnu [rok] žalovaný fakturoval žalobkyni částku 715.414 Kč, ačkoliv mu mohl vyfakturovat 831.958,80 Kč, pak k tomuto tvrzení žalovaný nepředložil žádné důkazy, když pouze poukázal na dva protokoly o zkoušce č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno]. Nadto žalobkyně vznesla vůči tomuto nároku žalovaného námitku promlčení, která je důvodná. Tvrzený nárok žalovaného mohl být uplatněn v tříleté promlčecí době. Doba počala běžet od data vyúčtování chybně vyčíslené částky (fakturou za měsíc duben [rok], [číslo] se splatností do [datum]) a uplynula již před uplatněním kompenzační námitky, tj. přede dnem 26. 4. 2021. Tvrzený nárok totiž mohl ve smyslu ustanovení § 101 občanského zákoníku žalovaný uplatnit do [datum]. 6. Pokud se jednalo o náklady řízení, okresní soud uzavřel, že žaloba sice byla původně podána pro částku 1.602.417 Kč, nicméně v rozsahu tohoto merita věci prokazatelně žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Žalovaný byl právně zastoupen až od okamžiku, kdy soud rozhodl o pokračování v řízení, když řízení bylo po podání žaloby přerušeno. Dále byla předmětem řízení částka toliko ve výši 164.791,10 Kč. Ve věci, o níž bylo skutečně ve věci rozhodováno a k níž bylo vedeno řízení a dokazování, pak měla žalobkyně plný úspěch. Žalobkyně totiž vyčkala rozhodnutí soudů ve věci shodné, týkající se téhož nároku, pouze za jiné časové období mezi týmiž účastníky. Bylo by tedy nespravedlivé v tomto směru posuzovat úspěch a neúspěch ve věci zcela dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., proto v tomto případě okresní soud použil ustanovení § 150 o. s. ř. a žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 7. Proti tomuto rozsudku, podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal změny rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Namítal, že nemůže obstát právní závěr okresního soudu o tom, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení za měsíce leden a únor [rok], v nichž nebylo prokázáno, že by všechny vzorky odebírala akreditovaná laboratoř. Z žalobkyní popsaného skutkového stavu nelze než učinit závěr o tom, že se domáhá nároku v souvislosti s vadným plněním ze smlouvy. Dle § 1925 občanského zákoníku právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. Je tak zřejmé, že žalobkyně se mohla domáhat v rámci odpovědnosti za vady téhož, čeho se domáhá touto žalobou. Nárok z bezdůvodného obohacení tedy nemůže být přiznán, když se v daném případě jedná o obcházení zákona. Okresní soud rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci. Pokud totiž bylo dle závěru okresního soudu třeba, aby vzorky odpadních vod odebírala akreditovaná laboratoř, pak tuto svoji tezi okresní soud nenaplnil, když vůbec nezjišťoval, zda tomu tak skutečně bylo a spokojil se pouze s údaji na protokole o odebrání vzorku, kde bylo uvedeno buď vzorkoval zákazník nebo laboratoř. Toto označení se však nemuselo zakládat na pravdě. Na některých protokolech o převzetí vzorku je totiž uvedeno, že vzorkoval zákazník, přičemž tomu tak nebylo, když vzorky prokazatelně odebíral Státní fond životního prostředí. Laboratoř tedy mohla odebírat vzorky i tehdy, když je na protokolech uvedeno vzorkoval zákazník. Pokud se jedná o kompenzační námitku, touto se okresní soud vůbec nezabýval, když ji chybně vyhodnotil jako promlčenou. Pominul totiž ust. § 617 občanského zákoníku a okolnost, že započítávaná pohledávka se vztahuje ke stejné smlouvě, k níž se vztahuje i nárok žalobkyně. V takovém případě se žalovaný svého práva může dovolat, i kdyby byla jeho pohledávka promlčena, a soud ji nemůže ignorovat. Rovněž pak okres