8 CO 293/2021-75 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.400 Kč, a to ve splátkách po 470 Kč splatných nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a se zákonným úrokem z prodlení za dobu po splatnosti každé jednotlivé splátky až do jejího úplného zaplacení (odstavec I. výroku) a dále zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.278,59 Kč, s úrokem ve výši 19,34 % ročně u částky 10.000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 625,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 600 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení jakož i úrok z prodlení z částky 1.900 Kč od 21. 5. 2020 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni v odstavci I. výroku rozsudku (odstavec II. výroku). Žádnému z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku). 2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který žalovaný téhož dne vyčerpal a zavázal se splácet v dohodnutých 60 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nesplácel a na poskytnutý úvěr uhradil pouze [částka]. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobkyni. U žalovaného však nebyla před uzavřením smlouvy objektivním způsobem vyhodnocena jeho možnost úvěr fakticky splácet. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti klienta oproti výzvě pouze uvedla, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru sdělil, že je zaměstnán na částečný úvazek jako [funkce] ve [právnická osoba] [příjmení] s měsíčním příjmem [částka] Okresní soud toto vyhodnotil jako nedostatečné a uzavřel, že úvěrová smlouva je ve smyslu ust. § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku neplatná. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení představující skutečně poskytnutou a dosud nevrácenou jistinu úvěru, když z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyplývá, že její splatnost zakládá až soud svým rozhodnutím. Okresní soud proto rozhodl tak, že dluh žalovaného ve výši [částka], představující jistinu pohledávky, je žalovaný povinen uhradit v přiměřených splátkách po [částka] měsíčně, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroku z prodlení žalobkyni vzniká až dnem následujícím po splatnosti takto stanovených plátek. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, když se domáhala jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a nikoliv ve splátkách, když soud prvního stupně takto rozhodl, aniž by žalovaný požadoval jinou, než zákonnou pariční lhůtu a měl k tomuto zjištěny jakékoliv podklady na stranách účastníků. Rovněž se pak domáhala změny rozsudku tak, že jí bude přiznán úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, když žalovaný byl vyzýván k uhrazení dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Za dané situace tedy okresnímu soudu nic nebránilo, aby nárok na úrok z prodlení žalobkyni přiznal, když nepřiznání zákonného úroku z prodlení je vůči žalobkyni porušením jejího práva na příslušenství pohledávky, které vyplývá z ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). 4. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil tak, že ponechal rozhodnutí o odvolání žalobkyně na úvaze odvolacího soudu. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Pokud se jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná skutková zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum] na částku [částka], kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem a poplatky v 60 týdenních splátkách. Žalovaný finanční prostředky vyčerpal a na splátkách uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze [částka]. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobkyně ohledně této skutečnosti pouze uvedla, že žalovaný prohlásil, že je zaměstnán na částečný pracovní úvazek s příjmem [částka]. Tato skutečnost nebyla nijak ověřena, přičemž ke zkoumání výdajů žalovaného nebylo ničeho doloženo. 7. Vzhledem k době uzavření smlouvy ([datum]) správně soud prvního stupně poměřoval vztah účastníků ustanovením § 2395 občanského zákoníku (podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 občanského zákoníku) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ), účinného od 1. 12. 2016, zejména ustanovení § 86 a § 87 ZosÚ. 8. Rovněž lze přitakat právnímu posouzení věci okresního soudu, kdy předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 občanského zákoníku, právě s přihlédnutím k ust. § 86 a § 87 ZosÚ, když nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála odborné péči při zkoumání aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalovaného tak, jak požaduje již ustálená judikatura, na kterou okresní soud přiléhavě odkazuje. V tomto směru totiž ze strany žalobkyně absentují rozhodná tvrzení a důkazy zejména ve vztahu k výdajové stránce poměrů žalovaného. Žalobkyně tedy na daném místě neunesla břemeno tvrzení a důkazní (§ 120 o. s. ř.). 9. V daném případě tedy bylo na místě žalobní nárok žalobkyně posoudit dle ust. § 2991 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce. I v tomto okresní soud postupoval zcela správně, nicméně okresní soud pochybil, pokud nepřiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny již od [datum] v souvislosti s výzvou k úhradě dluhu obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] Ani ust. § 87 ZosÚ totiž žalovaného nezbavuje povinnosti hradit úroky z prodlení z dlužné částky jistiny (§ 1970 občanského zákoníku), když z něj pouze vyplývá, že žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době, kterou je nutno vykládat s přihlédnutím k ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, tj. ve vazbě na (hmotněprávní) výzvu k plnění ze strany žalobkyně. Odvolací soud proto změnil rozsudek okresního soudu ohledně úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky nesplacené jistiny od [datum] tak, že tomuto nároku vyhověl. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Pokud se dále jedná o stanovení lhůty k plnění, je nutno uvést, že stanovení, že peněžité plnění se bude dít ve splátkách, představuje výjimku ze zákonné lhůty k plnění, která činí tři dny od právní moci rozsudku. Při úvaze o stanovení lhůty k plnění musí soud vycházet z konkrétních skutkových okolností souzené věci tak, aby nebyla založena nespravedlivá nerovnováha mezi účastníky řízení. Je přitom zejména na místě posuzovat platební schopnost žalovaného ve vztahu k době, za kterou by požadovaným způsobem došlo k zaplacení celé dlužné částky. V napadené věci však takovýto prostor pro odchýlení se od zákonné lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) naplněn nebyl. Nebyly tvrzeny ani prokazovány žádné osobní a majetkové poměry na straně žalovaného a tím méně na straně žalobkyně, které by odůvodňovaly rozhodnutí o tom, že by se plnění mělo skutečně dít ve splátkách. 11. Odvolací soud proto rovněž napadený rozsudek okresního soudu v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ohledně lhůty k plnění tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem, bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v této fázi řízení byl převážně úspěšný žalovaný, nicméně účelně vynaložené náklady k bránění práva se na jeho straně ze spisu nepodávají. 13. Výrok o náhradě nákladů v odvolacím řízení je opřen o ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] a z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a jeho hotových výdajů, a to za 1 úkon právní služby spočívající v sepisu odvolání, kterým byl napaden výrok o věci samé. Výše odměny a náhrady hotových výdajů tak činí podle § 8 odst. 1, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. d) za současné aplikace § 13 odst. 3 advokátního tarifu částku [částka] + [částka], tj. [částka], když tarifní hodnotu sporu představuje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9,75 % roč