8 CO 313/2021-56 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 18.142,10 Kč s ročním 29% úrokem z částky 14.589,30 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.589,30 Kč od 2. 5. 2018 do zaplacení. Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky, když prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši [částka], z níž zbývá uhradit 10.600 Kč, přičemž zbývající částku představující poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání, soud nepřiznal, neboť smlouvu o zápůjčce považuje jako celek neplatnou ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně nesplnila podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení, když nezkoumala výdaje žalovaného a rovněž dostatečně dlužník nevysvětlil původ tzv. dalšího příjmu ve výši [částka]. Přiznaná částka představuje výši bezdůvodného obohacení. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavci I. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že jí bude přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10.600 Kč od 2. 5. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že se neztotožňuje s rozsudkem soudu I. stupně, kterým bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na bezdůvodné obohacení bez zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se v důsledku neplnění svých smluvních povinností dostal do prodlení, z toho důvodu po něm žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Funkce úroku z prodlení je zcela zřejmá - jedná se o zákonem předpokládanou sankci za to, že dlužník nesplnil svůj závazek řádně a včas, tak jak bylo mezi smluvními stranami ujednáno. Druhou funkcí úroku z prodlení je funkce kompenzační, zajišťuje, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit. 4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně. 6. Žalobkyně nezpochybňovala jak skutková zjištění učiněná okresním soudem, tak rovněž právní posouzení věci, proto odvolací soud v plném rozsahu na zjištění učiněná okresním soudem i na jeho právní závěry stran neplatnosti smlouvy jako na správné zcela odkazuje. 7. Předmětem odvolacího řízení jsou úroky z prodlení. 8. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968, věta první o. z.). 11. Jestliže okresní soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, a to § 2991 a násl. o. z., kdy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky bez právního důvodu a vyzvala ho k plnění, tj. vrácení částky, v daném případě předžalobní upomínkou, pak s včasným a řádným nesplněním dluhu spojuje § 1970 o. z. pro dlužníka nepříznivý důsledek v podobě věřitelova oprávnění požadovat nejen dlužnou částku (jistinu), ale také úroky z prodlení. Jednou z podmínek vzniku práva na úroky z prodlení je, že věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Smluvní povinnosti žalobkyni nezatěžovaly, protože vztah mezi účastníky, o který v řízení jde, není založen smlouvou. Povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout ho jen tehdy, pokud je zřejmé, že bude schopen úvěr splácet, byla obsahem závazkového vztahu založeného (neplatnou) smlouvou o úvěru. Tento závěr vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2885/2020. 12. Pokud tedy okresní soud nepřiznal žalobkyni z částky 10.600 Kč úrok z prodlení, pochybil. 13. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 5. 2020, která byla odeslána dne 12. 5. 2020. V souladu s ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě tak je nutno předpokládat, že výzva k zaplacení byla doručena žalovanému 15. 5. 2020, tento den připadl na pátek, takže k plnění byl povinen následující všední den, tj. 18. 5. 2020 a od 19. 5. 2020 je žalovaný v prodlení se zaplacením žalované částky. Z toho důvodu odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně 8,50% úroku z prodlení ročně z částky 10.600 Kč za dobu od 19. 5. 2020 do zaplacení v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. z., když uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky za dobu od 19. 5. 2020 do zaplacení. 14. Rozhodnutí okresního soudu ohledně zamítnutí zaplacení 8,50% úroku z prodlení ročně z částky 10.600 Kč od 2. 5. 2018 do 18. 5. 2020 je správné a v souladu s ust. § 219 o. s. ř. v této části byl rozsudek okresního soudu potvrzen. 15. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. 16. V řízení před soudem I. stupně byla v převážné míře neúspěšná žalobkyně, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 17. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, žalobkyně byla neúspěšná v 60 % a ve 40 % byla úspěšná. Žalovanému by tak náležela náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 20 %. Žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.