23 C 21/2016-779 — Krajský soud v Ostravě

1. Včasnou žalobou doručenou soudu se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud nahradil rozhodnutí , správní orgán, č. j. , číslo jednací, , sp. zn. SP , spisová značka, z 15. 12. 2015 tak, že žalobci jako oprávněné osobě se vydávají pozemky p. č. , číslo, a p. č. , číslo, v katastrální území , adresa, , obec , adresa, .2. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že výše uvedeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o nevydání předmětných pozemků. Žalobce měl za to, že rozhodnutí správního orgánu je nesprávné. Uvedl, že rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno v rozporu se zákonem a tímto byl žalobce dotčen na svých právech. Žalobce uvedl, že má za to, že předmětné pozemky by měly být vydány, neboť zde není existence překážky vydání ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen „zákon o MVC“), neboť předmětné pozemky jsou sice určeny pro uskutečnění VPS dopravní infrastruktury ve schválené územně plánovací dokumentaci, ale pozemní komunikace lze na cizích pozemcích realizovat zpravidla na základě smlouvy o zřízení věcného břemene. Z výše uvedeného je dle žalobce zřejmé, že není dán výlukový důvod ve smyslu zákona o MVC a navrhnul, aby soud žalobě vyhověl. Ve svém sdělení ze dne 31. 1. 2019 k dotazu soudu žalobce uvedl, že dle jeho vědomí od podání žaloby nedošlo k žádným změnám. Ve svém vyjádření ze dne 8. 4. 2019 uvedl, že je dle jeho názoru vhodnější, když případné vypracování geometrického plánu zadá přímo soud. Dále k pozemku 766/37 uvedl, že jde o pozemek rozsáhlý a dle jeho názoru zřízení VPS technické infrastruktury v podobě plynovodu či elektrovodu nikterak neomezuje případné zemědělské využití tohoto pozemku oprávněnou osobou. Uvedl, že plynovod je stavbou podzemní a vedení vysokého napětí stavbou výrazně nadzemní nad terénem. Poukázal také na to, že výstavbou silnice I/11 není předmětný pozemek dle sdělení , právnická osoba, vůbec dotčen. Pozemek je dotčen stavbou silnice 1. třídy , číslo, , a proto je vytvořen koridor , název, , ale příprava ani realizace této stavby nejsou v takovém stupni, aby to bylo důvodem pro nevydání pozemku. Pro případ opačného názoru soudu tak žalobce měl za to, že by části pozemku tímto koridorem nezasažené měly být žalobci vydány, neboť ve vztahu k nim není výlukový důvod a navrhoval vyhotovení geometrického plánu.3. Účastník ve svém vyjádření ze dne 13. 3. 2019 uvedl, že s žalobou v plném rozsahu nesouhlasí a navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Uvedl, že správní orgán nepochybil, když vycházel z platné územně plánovací dokumentace, přičemž v případě veřejně prospěšných staveb dopravní infrastruktury dospěl správní orgán k závěru, že pro jejich realizaci nepostačuje zřízení věcného břemene, a proto v souladu se zákonem rozhodl o nevydání pozemků oprávněné osobě. Uvedl, že stěžejní část žalobní argumentace spočívá v tom, že v daném případě postačuje pro realizaci předmětných veřejných staveb zřízení věcného břemene ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f). K tomuto poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a uvedl, že je nutné se zabývat tím, zda by restituent mohl k části pozemku dotčené stavbou po jejím vydání realizovat své vlastnické právo, či nikoli, a nedocházelo tak ke vniku holého vlastnictví. Ve svém vyjádření ze dne 4. 4. 2019 uvedl, že případné oddělování částí pozemku geometrickým plánem se mu jeví jako nešťastné řešení, neboť v momentě faktické realizace stavby může dojít k vychýlení stavby mimo daný koridor vymezený pro VOS dopravní a technické infrastruktury v územním plánu. Tato situace by měla za následek nutnost výkupu nebo vyvlastnění takových pozemků. Případný geometrický plán by tak musel zohlednit i ochranné pásmo okolo v budoucnu plánované stavby.4. Vzhledem k délce řízení a vzhledem k tomu, že ve věci již bylo o žalobě rozhodnuto vícekrát, často opačně, než v předchozích (dále uvedených rozhodnutích), bude dle názoru soudu na místě stručně zrekapitulovat dosavadní průběh řízení.5. O podané žalobě bylo poprvé rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 13. 6. 2019 č. j. 23 C 21/2016-90. Tímto rozsudkem bylo ve výroku I. rozhodnuto tak, že rozhodnutí , správní orgán, č. j. , číslo jednací, , sp. zn. , spisová značka, z 15. 12. 2015 (dále také jen předmětné rozhodnutí nebo také rozhodnutí správního orgánu) bylo nahrazeno rozhodnutím soudu, jímž žalobci jako oprávněné osobě dle zák. 428/2012 byl vydán pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Výrokem č. II. zmíněného rozsudku byla žaloba zamítnuta; byla tedy zamítnuta ohledně návrhu, aby předmětné rozhodnutí správního orgánu bylo nahrazeno rozhodnutím soudu, jímž by žalobci jako osobě oprávněné byl vydán pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, .6. V důvodech rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že bylo mimo jakoukoliv pochybnost postaveno najisto, že v současnosti pozemek , parc. č., není dotčen žádnou veřejně prospěšnou stavbou ani veřejně prospěšným opatřením aktuálně existujícím či zamýšleným a nejsou tak dány skutkové předpoklady pro aplikaci výlukového ustanovení § 8 odst. 1 zákona o MVC. V tehdejší fázi řízení, kdy nebylo sporu o tom, že žalobce je oprávněnou osobou a že mu byla způsobena majetková křivda, tedy soud dovodil předpoklady pro vydání pozemku , parc. č., žalobci jako oprávněné osobě. Výrokem č. I. rozsudku tak soud nahradil rozhodnutí správního orgánu a pozemek , parc. č., žalobci jako oprávněné osobě vydal.7. Pro úplnost bude na místě uvést, že řízení dle části páté o. s. ř. je specifickým řízením, jež je (jak již název napovídá) upraveno v části páté o. s. ř. označené jako řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. Jde o případy, v nichž je soud nadán pravomocí v soudním řízení projednat na návrh soukromoprávní věc, o které již rozhodl podle zvláštního právního předpisu orgán moci výkonné. V takovém případě po pravomocném skončení řízení před správním orgánem (správními orgány) soud věc projedná a rozhodne v intencích soudu podané žaloby. Soud přitom žalobu projedná v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem (viz § 250f o. s. ř.).8. V poměrech dané věci nutno mít na zřeteli, že v řízení před státním pozemkovým úřadem provedeným na základě zákona č. 428/2012 Sb. (dále jen zákon o MVC) správní orgán nevyhověl návrhu žalobce coby dle jeho tvrzení oprávněné osoby a nevydal mu pozemky v k. ú. , adresa, p. č. , číslo, , číslo, a , číslo, , a to poté, kdy dospěl k závěru, že žalobce je oprávněnou osobou dle zákona o MVC, ale uvedené pozemky nelze vydat z důvodu restitučních výluk uvedených v ust. § 8 zákona o MVC. Skutečnost, že žalobce je oprávněnou osobou podle zákona o MVC, nebyla v době rozhodování soudu I. stupně rozsudkem z 13. 6. 2019 mezi účastníky nikterak sporná a před vydáním zmíněného rozsudku ve věci se tak krajský soud nezabýval otázkou, zda žalobce lze považovat za osobu oprávněnou dle zákona o MVC, ale v souladu s podanou žalobou se zabýval tím, zda ve vztahu k předmětným pozemkům je či není dána restituční výjimka tak, jak tyto shledal ve svém rozhodnutí správní orgán. Řízení dle části páté o. s. ř. totiž není řízení přezkumné povahy, ale uvádí se, že jde o řízení o soukromoprávní věci rozhodnuté správním orgánem, jež k žalobě některého účastníka pokračuje řízením před soudem.9. Ve vztahu k pozemku p. č. , číslo, soud dospěl k závěru, že uvedený pozemek se nachází v exponované oblasti a je dotčen sedmi koridory, kdy některé byly v územně plánovací dokumentaci vytyčeny pro veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury a jiné jako koridory nezbytné pro uskutečnění jiných staveb nebo ekologických opatření. Byť uvedený pozemek těmito koridory nebyl zasažen v celém rozsahu, soud dospěl k závěru (poté, kdy poměřil přirozený zájem restituenta na fyzické restituci oproti existenci veřejného zájmu principem proporcionality), že je namístě s ohledem na veřejný zájem plynoucí z územně plánovací dokumentace žalobci jako oprávněné osobě zmíněný pozemek nevydat jako celek.10. Z podnětu odvolání obou účastníků do zmíněného rozsudku se věcí zabýval Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací. Tento svým rozsudkem 1 Co 37/2019-150 z 30. 10. 2019 jednak rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve výroku č. I. (tj. ohledně vydání pozemku , parc. č., ) a ve výroku II. a ve výroku III. o nákladech řízení byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že odvolání žalobce shledal důvodné, zatímco odvolání dalšího účastníka nikoli. Ve vztahu k pozemku , parc. č., odvolací soud uvedl, že zásadním uplatněným odvolacím důvodem bylo, že pozemek byl konfiskován na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a vztahuje se tak na něj restituční výluka uvedená v ustanovení § 8 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato odvolací námitka však byla dle odvolacího soudu v rozporu s ustanovením § 205a/ o.