57 CO 190/2022-446 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud z věcí patřících do společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně automobil tovární značky zn. [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno], [registrační značka], VIN: [číslo] (dále jen„ automobil“) (výrok I), do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu [obec], se sídlem v [obec], IČO [číslo], se sídlem [adresa] (dále jen„ družstevní podíl“) (výrok II). Žalovanému uložil povinnost na vypořádací podíl zaplatit žalobkyni částku 544 086,50 Kč (výrok III), a dále uložil žalovanému povinnost nahradit náklady řízení jak žalobkyni ve výši 240 085,50 Kč (výrok IV), tak státu ve výši 570 Kč (výrok V); lhůtu k plnění na vypořádací podíl a k náhradě nákladů mezi účastníky stanovil vždy v délce 60 dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že manželství účastníků uzavřené dne [datum], bylo pravomocně rozvedeno dne [datum], společné soužití manželů bylo fakticky ukončeno v červenci 2017. 3. Účastníci se nedohodli na vypořádání družstevního podílu, jehož (aktuální) obvyklá cena činí 1 218 000 Kč a automobilu, jehož obvyklá cena činí 200 000 Kč. 4. Žalovaný smlouvou ze dne [datum] uzavřenou s ohledem na úmysl„ účastníků uzavřít sňatek a založit společnou domácnost“ nabyl družstevní podíl, jehož cena ve výši 650 000 Kč byla uhrazena jednak z výlučných prostředků žalovaného ve výši 250 000 Kč, jednak z prostředků získaných z úvěru [číslo] který uzavřeli oba účastníci jako solidární dlužníci s [právnická osoba], dne [datum], a na který za dobu trvání manželství ze společných prostředků zaplatili 123 208,15 Kč. Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o převodu družstevního podílu, která byla bytovému družstvu předložena den následující. 5. Za trvání manželství bylo na výlučný závazek žalobkyně, a to úvěr sjednaný s [právnická osoba], dne [datum], [číslo] ze společných prostředků uhrazeno 99 526 Kč a 12 240 Kč na spotřebitelský úvěr [název], který uzavřela bez vědomí a souhlasu žalovaného s [právnická osoba], dne [datum], celkem tedy 111 766 Kč. 6. Žalovaný za trvání manželství uzavřel 3 smlouvy o úvěru, a to„ dne [datum] pod [číslo], dne [datum] pod [číslo] a dne [datum] s [právnická osoba]“ učinil tak vždy bez vědomí a souhlasu žalobkyně, kromě toho získané finanční prostředky použil na zaplacení jeho výlučných závazků (konsolidaci dluhů). Za trvání manželství bylo uhrazeno 55 390,40 Kč na úvěr ze dne [datum], [číslo] 81 780 Kč na úvěr ze dne [datum], [číslo], 52 727 Kč na úvěr ze dne [datum]„ s [právnická osoba] [anonymizováno]“, 46 704,25 Kč na úvěr ze dne [datum], [číslo], 3 953 Kč na úvěr ze dne [datum], [číslo], a 28 169,90 Kč na úvěr ze dne [datum] uzavřený s [právnická osoba], celkem tedy 268 724 Kč. 7. Rozdíl částek mezi zůstatky na účtu ke dni uzavření a zániku manželství činil v případě účtu žalovaného 40 401 Kč, v případě účtu žalobkyně 3 616 Kč. 8. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 716, 736, 737, 740 a § 742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále § 736 odst. 1 a § 739 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen„ z. o. k.“). 9. Předně dospěl k závěru, že hodnota družstevního podílu je součástí společného jmění manželů. Odmítl žalovaným prosazované závěry, a sice že smlouvu ze dne [datum] je nezbytné kvalifikovat jako smlouvu darovací, in eventum jde o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci kvalifikované formy. V prvním případě poukázal na vůli účastníků podpořenou způsobem úhrady částky 650 000 Kč, potažmo na obsah smlouvy. Ve druhém případě argumentoval tak, že smlouva nepředstavuje změnu manželského majetkového režimu. Konečně dodal, že převod družstevního podílu nelze omezit ani vyloučit, pokud osoba splňuje podmínky členství podle stanov (§ 736 odst. 1 z. o. k.), přičemž smlouva náležitosti stanov splňovala. V souvislosti s vypořádáním automobilu poukázal na závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozsudku velkého senátu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, uveřejněného pod č. 44/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), a uzavřel, že finanční prostředky získané (a již uhrazené) žalovanou na jeho zakoupení nelze vypořádat jako vnos z odděleného majetku na společný, avšak ve vztahu k této položce je namístě aplikovat disparitu podílu. Aktiva ve výši 1 218 000 Kč navýšil o vnosy na výlučné majetky účastníku (dále též jen„ zápočty“) ve výši 169 754 Kč v případě žalobkyně ( (111 766 Kč 64 604 Kč) - 3 616 Kč) a 39 927 Kč v případě žalovaného ( (268 724 Kč + 61 604 Kč) - 290 401 Kč), z čehož podíl každého z účastníků činí 713 840,50 Kč, což v případě žalobkyně poníženo ještě o částku 169 754 Kč činí 544 086,50 Kč (tato částka se shoduje s rozdílem mezi aktivy přikázanými žalovanému a jeho podílem, tedy 1 218 000 Kč – 673 913,50 Kč; vysvětlil, že ke stejnému výsledku by dospěl i v případě, zahrnul-li by do aktiv i hodnotu automobilu) (blíže srov. bod 40-42 odůvodnění napadeného rozsudku). 10. Mezi aktiva pak nezařadil náborový příspěvek ve výši 52 000 Kč, neboť jde„ o obdobný zdroj SJM tak, jako tomu je, např. u mzdy z pracovního poměru, odměn, osobního ohodnocení apod.“ (viz bod 39 in fine odůvodnění napadeného rozsudku). 11. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že jej napadá ve výrocích III až V (poté, co vzal zpět své odvolání proti výroku II). Brojil zvláště proti zahrnutí družstevního podílu do společného jmění manželů. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvu ze dne [datum] nelze považovat za darovací smlouvu, na což navázal tím, že bylo namístě zabývat se„ odstoupením od darování“. Dále argumentoval, že smlouva je„ pro rozpor s úpravou ve Stanovách družstva neplatná“, neboť čl. 10 nezahrnuje mezi případy, kdy vzniká v družstvu společné členství manželů převod výlučného členství z jednoho manžela na oba manžele. Pro případ, že by se s tímto názorem odvolací soud neztotožnil, doplnil jednak, že hodnota družstevního podílu činila 720 000 Kč a soud měl vyjít ze shodných skutkových tvrzení účastníků, když navíc důkaz znaleckým posudkem žalobkyně navrhla až po koncentraci, jednak, že měl„ být vypořádán také závazek, který s tímto bytem souvisí, byť by se nejednalo o dluh patřící do SJM“ (v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Po předestření způsobu výpočtu podílu navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu 97 543 Kč a rozhodne„ o nákladech řízení v obou stupních“. 12. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se soudem prvního stupně v otázce zahrnutí družstevního podílu do společného jmění manželů, resp. jeho závěrem o nemožnosti kvalifikovat smlouvu ze dne [datum], jako smlouvu darovací. Dodala navíc, že vzhledem k tomu, že žalovaný nenapadl též výrok II rozsudku soudu prvního stupně, jsou jeho„ nosné“ úvahy bezpředmětné. Nesouhlasila s výší vypořádacího podílu, neboť tento nezohledňuje úvěr spojený s pořízením motorového vozidla, a proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III změněn tak, že„ zohlední úvěr spojený s pořízením motorového vozidla“ a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) zcela. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3831/2016, uvedl, že řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením, u něhož z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) – (srovnej dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 410/2008, či zhodnocení praxe soudů při výkladu a aplikaci ustanovení novely občanského soudního řádu (zákona č. 49/1973 Sb.), schválené usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16. 12. 1974, sp. zn. Plsf 2/74 (uveřejněné pod č. 1/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)). Vzhledem k tomu nemůže podle § 206 odst. 2 o. s. ř. rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů nabýt samostatně právní moci jen ohledně některých vypořádávaných položek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 8, str. 284)); odvolací soud rovněž není ve smyslu § 212 písm. c) o. s. ř. vázán rozsahem, v němž