57 CO 209/2022-179 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba (rodinný dům) [adresa], a pozemky p. [číslo] vše v [katastrální uzemí] (dále též jen„ pozemky“) (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že žalobci a) a b) (dále jen„ žalobci“) jsou podílovými spoluvlastníky každý id. 1/2“ pozemků. Žalovaný, jejich syn, užíval pozemky s jejich souhlasem, který v důsledku špatných rodinných vztahů (zejména s otcem), odvolali a současně jej vyzvali 7. 2. 2020, aby pozemky vyklidil, což neučinil. Na zjištěný skutkový stav navázal právní hodnocení se závěrem, že žalovaný pozemky užívá bez právního důvodu (nesvědčí mu ani jiné užívací právo), a proto poskytl žalobcům jako vlastníkům pozemků právní ochranu, kterou výslovně opřel o § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek napadl zcela. Uvedl, že po vyhlášení rozsudku žalobkyně b) změnila své procesní stanovisko a nadále souhlasí s tím, aby žalovaný v jejich rodinném domě bydlel. S ohledem na výslovný souhlas žalobkyně b) má žalovaný právní důvod k užívání pozemků, a proto navrhl, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. 3. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně b) uvedla, že na žalobě netrvá, vzala ji zcela zpět; žalobce a), vzhledem k špatným vztahům s žalovaným, na žalobě setrval i nadále a navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen. 4. Pro zpětvzetí žaloby žalobkyní b) v rámci odvolacího řízení, souhlasu žalovaného s tímto dispozitivním úkonem a skutečnosti, že v tomto rozsahu nastal suspenzivní účinek odvolání (podané odvolání je přípustné, bylo podáno včas a k tomu oprávněnou osobou) lze uzavřít, že byly splněny předpoklady pro postup podle § 222a odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným zrušil a řízení zastavil; jinak, ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Žalobci se podanou žalobou domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemky žalobců, neboť pro špatné vztahy nadále nesouhlasí, aby je žalovaný užíval. 6. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a jsou náležitě reflektována závěrem o skutkovém stavu věci, tento obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na něj lze odkázat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), přitom lze zdůraznit, že vlastnické právo k pozemkům je zapsáno pro žalobce jako manžele (se zkratkou SJM). 7. Skutkový stav byl doplněn o zjištění z listiny nadepsané„ PROHLÁŠENÍ – SOUHLAS S BYDLENÍM“ ze dne [datum], že žalobkyně b) výslovně souhlasí s tím, aby žalovaný pozemky žalobců užíval, včetně bydlení v rodinném domě, který je součástí jednoho z nich. 8. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že odvozeným právním důvodem bydlení, resp. nyní právem bydlení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3975/2017), u osoby, jíž nesvědčí jiný právní důvod, je také okolnost, že vlastník domu s bydlením této další osoby souhlasí (srov. obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 959/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 26 Cdo 718/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 26 Cdo 2272/2006). 9. Žalovaný, kterému nesvědčí jiný právní důvod, má právo bydlení v domě žalobců, potažmo užívání výše specifikovaných pozemků, neboť žalobkyně b) s tím souhlasila. Protože souhlas vyslovila až v průběhu odvolacího řízení, tedy jde o skutečnost nastalou po koncentraci (přípustný odvolací důvod - § 205a písm. f) o. s. ř.), musel k ní odvolací soud přihlédnout. To, že žalobkyně b) tak učinila bez souhlasu žalobce a), ačkoliv byl zapotřebí (§ 714 odst. 1 o. z.), je nerozhodné, neboť druhý manžel se neplatnosti tohoto jednání nedovolal (§ 714 odst. 2 o. z.). 10. Odvolací soud na základě těchto důvodů změnil rozsudek soudu prvního stupně, protože nebyly splněny podmínky pro jeho potvrzení (§ 219 o. s. ř.) nebo zrušení (§ 219a o. s. ř.) a po doplnění dokazování byl skutkový stav věci zjištěn tak, že bylo možné o věci rozhodnout (srov. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů vzdal, což se týká i náhrady nákladů odvolacího řízení ve vztahu k žalobkyni b). 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaný byl i v odvolacím řízení zcela úspěšný. Jeho účelně vynaložené náklady se sestávají z odměny za zastupování žalovaného advokátem a paušální částky jako náhrady hotových výdajů. Zástupce žalovaného vykonal ve věci 5 úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a), odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k ), další poradě s klientem podle § 11 odst. 1 písm. c) a účasti u jednání 12. 9. 2022 a 20. 1. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování žalovaného podle § 7 bod 4 advokátního tarifu činí za jeden úkon právní služby 1 500 Kč, celkem 7 500 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí celkem 1 500 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože zástupce žalovaného prokázal, že je plátcem DPH, byla částka 9 000 Kč navýšena o částku odpovídající příslušné náhradě za DPH, tj. o částku 1 890 Kč. Do náhrady nákladů řízení je třeba zahrnout částku 5 000 Kč za soudní poplatek. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů činí 15 890 Kč. 13. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce a) povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalovaného. 14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.