75 CO 424/2022-119 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 44.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 15. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.) a dále uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 26.144,64 Kč k rukám jeho zástupce. Popsaným způsobem okresní soud rozhodl o žalobě, kterou se žalovaný domáhal proti žalované zaplacení částky 6.000 Kč, kterou dne 10. 2. 2021 poskytl žalované jako hotovostní zápůjčku a dále zaplacení částky 38.000 Kč, kterou dne 16. 2. 2021 poukázal žalované na její účet rovněž z titulu zápůjčky. 2. Proti uvedenému rozsudku brojila odvoláním žalovaná, která navrhovala jeho změnu tak, že se žaloba zamítá. Odvolatelka namítala, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když z výpovědi žalobce vyplynulo, že nemůže vyloučit, že si žalovaná mohla myslet, že jde o dar a že peníze budou poskytnuty na nákup oblečení, omezení nočních služeb žalované tak, aby mohli být účastníci, jako partneři, více spolu. Pokud jde o platbu na bankovní účet, pak dle žalované výraz uvedený ve zprávě pro příjemce„ pro miláčka“ prokazuje, že vůlí žalobce bylo darování poukázané částky. Rovněž žalovaná brojila proti hodnocení její výpovědi jako nevěrohodné, kdy toto považuje za dehonestující a uvedený závěr není podpořen řádným odůvodněním či skutkovými okolnostmi. Podle žalované je takové hodnocení v rozporu se zásadou spravedlnosti a objektivní pravdy. Rovněž nesouhlasila se způsobem určení běhu úroku z prodlení, když smlouva o zápůjčce nebyla platně uzavřena. 3. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil a v průběhu odvolacího jednání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 4. Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným dne 8. 9. 2021 se žalobce za shora uvedených skutkových tvrzení domáhal proti žalované zaplacení částky celkem 44.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 15. 7. 2021 do zaplacení. Dále v návrhu uváděl, že prostředky byly žalované poskytnuty bez stanovení doby splatnosti, kdy následně byla žalovaná žádána o jejich vrácení. Podle žalobce došlo k vypovězení smlouvy nejpozději ke dni 1. 6. 2021, kdy byla žalované adresována výzva k plnění a lhůta 6-ti týdnů pak uplynula dne 14. 7. 2021 a žalovaná je v prodlení od 15. 7. 2021, od kdy žalobce požaduje úrok z prodlení. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 14. 10. 2021, č. j. 218 C 33/2021-16, byl k odporu žalované zrušen. V rámci vyjádření k žalobě žalovaná uplatněný nárok neuznala. Uváděla, že mezi účastníky se počátkem roku 2021 rozvinul druhovský poměr. Protože žalovaná pracovala ve 12-ti hodinových směnách a žalovanému její přítomnost chyběla, navrhl jí tento společnou budoucnost a požádal jí o omezení práce. Žalovaná tomuto vyhověla, práci omezila a věnovala se žalobci. Částka zaslaná dne 16. 2. 2021 na její účet se zprávou„ pro miláčka“ byla darem, kterou žalobce vyjadřoval svou lásku k žalované a její podporu, aby mohli být účastníci více spolu. Dokonce měl požadovat, aby žalovaná do budoucna zcela ukončila výkon práce, což však z důvodu covidové situace nebylo realizováno. Tvrdila, že následně se velmi zhoršil psychický stav žalobce, trpěl depresemi, a to v důsledku lock downu a omezení jeho podnikatelské činnosti, což vedlo k dramatické změně v jejich vztahu a jeho ukončení z iniciativy žalobce. S ohledem na uvedené tak navrhovala zamítnutí žaloby. Následně k výzvě soudu doplnila, že částku 6.000 Kč od žalobce nikdy neobdržela. K okolnostem daru poskytnutého bezhotovostně tvrdila, že dne 5. 2. 2021, po té, kdy žalobce vyzvedl žalovanou ze zaměstnání na benzínové stanici, jí navrhl, že jí daruje finanční obnos, aby se nemusela tak„ dřít a honit“ v práci a mohla se mu více věnovat a být plnohodnotnou partnerkou. Tento dar žalovaná přijala a následně omezila noční směny, aby mohli být účastníci více spolu přes den a nemíjeli se v osobním životě. Ve věci bylo nařízeno na den 15. 6. 2022 jednání, které se konalo a u něhož bylo zahájeno dokazování, a to čtením účastníky navržených listin a rovněž výslechem účastníků. Jednání pak bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování. Další jednání ve věci se konalo dne 9. 9. 2022, kdy byl k důkazu proveden výpis z účtu žalované vedený u [právnická osoba], z něhož vyplynulo, že dne 1. 2. 2021 žalovaná na účet vložila částku 6.000 Kč. Na toto zjištění zástupce žalobce k dotazu soudu uvedl, že opravuje údaj z žaloby (tedy své tvrzení) o tom, kdy byla žalované poskytnuta částka 6.000 Kč a nově tak uvedl, že tomu bylo dne 1. 2. 2021 a nikoli dne 10. 2. 2021, jak bylo tvrzeno v žalobě (původní tvrzení). Tuto změnu odůvodňoval chybou v komunikaci s klientem. 5. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalované je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu jako správný obstojí pouze ve vztahu k nárokované částce 38.000 Kč s příslušenství; naopak ve vztahu částce 6.000 Kč s příslušenstvím neobstojí z dále vyložených důvodů. 6. Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře konstantně dovozuje, že změna žaloby je projevem dispoziční zásady, podle které je žalobce ve sporném řízení oprávněn svými úkony určit předmět řízení. O změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.) pak jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě, a to buď zcela nového, nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti. Hmotněprávní účinky změněné žaloby - nově uplatněného práva nebo nově uplatněné části práva - nastávají dnem, kdy soudu došlo písemné podání obsahující změnu žaloby, popřípadě dnem, kdy žalobce učinil toto podání ústně do protokolu; tímto dnem se proto staví běh promlčecích a prekluzívních lhůt ohledně takto uplatněných práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3236/2008 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000). Věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, pak musí v intencích § 657 obč. zák. splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal mu je). Obsahuje-li žaloba tvrzení, že věřitel půjčil peníze dlužníku v hotovosti při podpisu smlouvy o půjčce, je pozdější žalobcovo tvrzení, že peníze ve skutečnosti půjčil dlužníku jejich bezhotovostním převodem na účty dlužníkových věřitelů, změnou žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006). 7. Uvedené závěry lze zcela aplikovat v posuzované věci ve vztahu k časovému vymezení skutku, který měl být předmětem řízení stran požadavku na zaplacení částky 6.000 Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že tuto částku žalované poskytl v hotovosti dne 10. 2. 2021. K tomuto tvrzení ho pak stíhalo břemeno důkazní, tj. prokázat, že uvedeného dne uvedenou částku žalované skutečně předal. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná si dne 1. 2. 2021 na svůj účet vložila částku 6.000 Kč, přičemž žalobce na toto skutkové zjištění učiněné z provedeného dokazování reagoval u jednání dne 9. 9. 2022 tak, že nově začal tvrdit, že půjčka byla poskytnuta nikoli dne 10. 2. 2021, ale právě dne 1. 2. 2021, přičemž z odůvodnění napadeného rozsudku stran částky 6.000 Kč vyplývá, že okresní skutkově uzavřel, že právě dne 1. 2. 2021 žalobce žalované poskytl částku 6.000 Kč, přičemž tento skutek pak právně posoudil jako smlouvu o zápůjčce. 8. Okresnímu soudu lze tak vytknout, že ve vztahu k částce 6.000 Kč rozhodl o jiném skutku, než o tom, který byl předmětem žaloby. Není totiž pochybností o tom, že reakce zástupce žalobce na skutkové zjištění učiněné u jednání dne 9. 9. 2022 byla svým obsahem změnou žaloby, pročež na tuto mělo být ze strany okresního soudu reagováno procesně přiléhavým způsobem, a to tak, že okresní soud měl změnu žaloby buďto připustit či zamítnout; pokud tak nepostupoval, zatížil tím řízení vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (bylo rozhodnuto o něčem, co nebylo předmětem řízení). 9. S ohledem na shora uvedené krajský soud napadený rozsudek okresního soudu v uvedené části dle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. 10. V dalším řízení pak okresní soud rozhodne v prvé řadě o změně žaloby dle ustanovení § 95 o. s. ř. Dále se bude důkladně zabývat skutkovými okol