8 CO 199/2022-216 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 638.910 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 11. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, co do požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 638.910 Kč za dobu od 30. 9. 2017 do 10. 11. 2017 byla žaloba zamítnuta. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 133.894 Kč k rukám zástupce žalobkyně. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo s názvem [název] [anonymizována tři slova] Cena byla sjednána ve výši 6.389.102 Kč bez DPH a výše zádržného dle článku 4.3 uvedené smlouvy činila 638.910 Kč. Termín dokončení díla byl stanoven na [datum], přičemž dílo bylo předáno žalované [datum]. Splatnost zádržného byla dohodnuta do 45 kalendářních dnů po přijetí žádosti o uvolnění vystavené žalovaným na základě oboustranně podepsaného protokolu o splnění garantovaných hodnot ověřovacího měření. První výzvou k uvolnění zádržného, u níž bylo prokázáno doručení do dispozice žalované, byla až předžalobní výzva ze dne 26. 9. 2017. 3. Skutková zjištění podřadil okresní soud pod ust. § 536 odst. 1 obch. zákoníku a § 546 odst. 1 věta prvá a § 548 odst. 1 obch. zákoníku. V posuzované věci bylo prokázáno, že žalobkyně dílo řádně provedla a předala žalované. V článku 4.3 smlouvy o dílo byla stanovena splatnost zádržného do 45 kalendářních dnů po přijetí žádosti o uvolnění vystavené žalovanou na základě oboustranně podepsaného protokolu o splnění garantovaných hodnot ověřovacího měření. Protokol byl oběma účastníky podepsán [datum] a první výzva k uvolnění zádržného byla doručena žalované dne 26. 9. 2017 Lhůta k plnění uplynula 10. 11. 2017. Pokud se týká námitky započtení ze strany žalované, okresní soud ji hodnotil v souladu s ust. § 580 o. z. a § 358 až § 364 obch. zákoníku a uvedl, že v případě započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo kompenzační úkon činí, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. V tomto směru odkázal okresní soud rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Odo 932/2006 a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2018 ve věci sp. zn. 15 Co 158/2017. Dospěl k závěru, že z projevu vůle směřujícího k započtení ze strany žalované nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. Dále okresní soud v souladu s ust. § 1987 odst. 2 o. z. uvedl, že neurčitost projevu vůle žalované obsažené v zápočtu je umocněna i tím, že se nejedná o homogenní pohledávku. Vyčíslená smluvní pokuta ve výši 255.564 Kč je pohledávkou určitou, zcela konkrétně definovanou, avšak dluh z titulu náhrady škody z důvodu nevýroby po dobu 4 dnů prodlení ve výši 623.936 Kč je naopak pohledávkou neurčitou a nejistou, kdy z hlediska současné právní úpravy k zápočtu není způsobilá pohledávka neurčitá nebo nejistá. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že nesouhlasí s názorem okresního soudu, že se jedná o neurčitou a nejistou pohledávku. Spornost pohledávky musí být objektivní z pohledu hmotněprávního, kdy zjištění takové pohledávky vyžaduje rozsáhlejší dokazování, přičemž žalovaná má vůči pohledávce věcné argumenty. Naproti tomu za spornou nelze považovat takovou pohledávku, která se jen jeví jako neurčitá, přičemž soud by měl vždy náležitě zkoumat veškeré okolnosti posuzované pohledávky a své závěry o její nejistotě patřičně odůvodnit. Za nejistou či neurčitou nelze považovat pohledávku pouze proto, že ji dlužník neuznává nebo že je sporná její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu. Soud I. stupně nikterak neodůvodnil svůj názor, z jakého důvodu považuje pohledávku žalované z titulu náhrady škody za neurčitou a nejistou, když s ohledem na dosavadní průběh řízení a obsah spisu lze uzavřít, že tato pohledávka požadovaný kvalifikovaný znak objektivní neurčitosti či nejistoty nevykazuje. Žalovaná ve svých jednotlivých písemných podáních předložila soudu dostatek relevantních argumentů a podkladů k tomu, aby bylo možné se otázkou náhrady škody a jejím zjišťováním náležitě procesně zabývat. Ve svých dosavadních tvrzeních a předložených důkazních návrzích byla žalovaná dostatečně určitá a konkrétní, nejednalo se pouze o ničím nepodložené domněnky či dohady. Je překvapivé rozhodnutí okresního soudu, aby následně byla procesní obrana žalované zpochybněna neplatností kompenzačního úkonu jako takového. Novou skutečností pak v odvolacím řízení je, jakožto relevantní odvolací důvod, že žalovaná spatřuje v zápočtu své pohledávky vůči pohledávce žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení, oznámení o započtení pohledávky ze dne 7. 6. 2022, doručeného žalobkyni dne 9. 6. 2022. Tímto kompenzačním úkonem žalovaná započítala svoji pohledávku spočívající v nároku na zaplacení smluvní pokuty v částce 255.564 Kč a nároku na náhradu škody v částce 623.936 oproti pohledávce žalobkyně na zaplacení 10% z celkové smluvní ceny ve výši 638.910 Kč. Jako důsledek realizovaného zápočtu zcela zaniká pohledávka žalované ve výši 255.564 Kč spočívající v neuhrazené smluvní pokutě a pohledávka spočívající v nároku na náhradu škody zaniká v částce 383.346 Kč. V důsledku toho zcela zaniká pohledávka žalobkyně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Cdo 4182/2016 ze dne 28. 8. 2018 vyplývá, že kompenzační námitka je procesní námitkou a soud je k ní proto povinen přihlédnout vždy, tedy i poté, co nastaly účinky koncentrace řízení, přičemž námitku započtení může vznést žalovaný nejen za řízení před soudem I. stupně, ale i v odvolacím řízení. Žalovaná tak v rámci řízení jako svou procesní obranu započítala svou pohledávku spočívající v nároku na zaplacení smluvní pokuty dle článku 12 odst. 12.1 smlouvy o dílo ze dne [datum] za prodlení s provedením díla v částce 255.564 Kč a dále nárok na náhradu škody dle článku 12 odst. 12.1 smlouvy o dílo za prodlení s provedením díla v částce 623.936 Kč oproti pohledávce žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení. 5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že žalovaná proti pohledávce žalobkyně ve výši 638.910 Kč započetla svou pohledávku v celkové výši 879.500 Kč, tj. pohledávky převyšující pohledávku žalobkyně, která sestává z pohledávky 255.564 Kč z titulu smluvní pokuty a z pohledávky ve výši 623.936 Kč z titulu náhrady škody. Ve světle judikatury zmiňované v napadeném rozhodnutí se jednalo a jedná o neurčitý právní úkon, neboť z provedeného oznámení o započtení není patrno, které konkrétní pohledávky a do jaké výše se vzájemně setkaly a v důsledku provedeného zápočtu zanikly. Pokud se týče tvrzení žalované ve věci jejích důkazních návrhů ve smyslu vyjádření žalované ze dne 13. 7. 2020, k nim se žalobkyně vyjadřovala ve svém vyjádření ze dne 31. 7. 2020, na něž odkazuje. V této souvislosti je na místě připomenout, že řízení u soudu I. stupně bylo koncentrováno na jednání dne 19. 5. 2020. Žalobkyně zpochybňuje autenticitu, pravost a pravdivost důkazních prostředků, které žalovaná předkládá ke svým vyjádřením ze dne 3. 5. 2022, když ve svém vyjádření ze dne 13. 7. 2020 žalovaná tvrdí, že nelze dohledat provozní deníky [anonymizována tři slova] za období roku [rok] [anonymizováno] [rok], jelikož archivace u žalované již byla ukončena a po roce a půl je najednou dohledat lze. Navíc se jedná o nepodepsané dokumenty, neoriginální dokumenty, kdy není konkretizován ani nosič těchto dat vyčleněný do listinné podoby. Žalobkyně namítá i tu skutečnost, že žalovaná do uplynutí koncentrace řízení nenavrhla, a tedy neoznačila jako důkaz žádný znalecký posudek k prokázání svých tvrzení ohledně výše škody. Žalovaná své odvolání do předmětného rozsudku opírala o novou skutečnost ve smyslu § 205a písm. f) o. s. ř. Touto novou skutečností je, že žalovaná provedla nově zápočet své údajné pohledávky vůči pohledávce žalobkyně, a to oznámením o započtení pohledávky ze dne 7. 6. 2022. Zároveň žalovaná ve svém doplnění odvolání ze dne 26. 8. 2022 znovu uplatňuje námitku započtení jakožto svoji procesní obranu proti nároku žalobkyně. V této souvislosti se v rámci provedeného nového započtení pokouší žalovaná o vyvolání hmotněprávních účinků zániku pohledávky žalobkyně až po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně ve věci samé a zároveň se v rámci procesní obrany žalované jedná i o uplatnění kompenzační námitky až v rámci odvolacího řízení. Pokud žalovaná odkazuje v tomto směru na rozsudek Nejvyššího soudu 32 Cdo 4182/2016 ze dne 28. 8. 2018, pak toto rozhodnutí bylo překonáno rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 ze dne 13. 1. 2021, kdy velký senát výslovně vyloučil další použitelnost závěrů obsažených v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4182/2016. Velký senát se ve svém rozhodnutí vyloženě zabýval otázkou započtení po vyhlášení rozhodnutí a sjednotil poněkud nejednotnou rozhodovací činnost, kdy najisto postavil,