15 Co 137/2024-138 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud zřídil věcné břemeno – služebnost inženýrské sítě spočívající ve vedení, provozování a udržování kanalizačního, vodovodního a plynového vedení a dále v právu vstupu a vjezdu za účelem jeho revize, údržby, oprav a provozování, a to k tíži části pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, zapsaném na LV č. , Anonymizováno, , k. ú. , Anonymizováno, , obec , Anonymizováno, , u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , Anonymizováno, , a to v rozsahu stanoveném v budoucím geometrickém plánu, který by byl nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, , Anonymizováno, , č. p. , Anonymizováno, , obč. vyb. a ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, zapsány na LV č. , Anonymizováno, , k. ú. , Anonymizováno, , obec , Anonymizováno, , u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , Anonymizováno, (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 500 Kč (výrok II.).2. Okresní soud zamítl žalobu jako nedůvodnou s odůvodněním, že dle § 1260 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) soud může svým rozhodnutím zřídit služebnost jen v případech stanovených zákonem, a to konkrétně v těchto situacích: 1) při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením věci, 2) v případě zřízení nezbytné cesty a 3) za podmínek stanovených ve zvláštním právním předpise. Zřízení služebnosti inženýrské sítě soudním rozhodnutím by bylo možné pouze v případech stanovených právními předpisy (poslední z výše uvedených případů), pakliže by takovou možnost obsahovaly. V jiných případech nemůže soud svým rozhodnutím služebnost zřídit, a to ani tehdy, pokud by se z okolností daného případu jevilo zřízení věcného břemene jako nutné či vhodné, neboť by se jednalo o nepřípustné obcházení veřejnoprávního institutu vyvlastnění požadavkem na zřízení věcného břemene per analogiam v soudním řízení, tzv. nepřípustná analogie, přičemž okresní soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2950/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 5237/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4079/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2186/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2317/2004). Okresní soud uzavřel, že v posuzovaném věci nešlo o případ, kdy by bylo možné zřídit služebnost rozhodnutím soudu jako orgánu veřejné moci na základě některého ze speciálních předpisů, jak stanoví zákon, ač by se to jevilo jako vhodné či dokonce nutné řešení, a proto nebylo možno návrhu žalobkyně vyhovět. K námitce žalované, že ve věci není dána její pasivní věcná legitimace, zdůraznil, že na základě materiální publicity veřejných seznamů (§ 984 o. z.) ve spojení s § 3 zákona č. 274/2001 Sb., plyne, že žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku (parc. č. , Anonymizováno, ), pod nímž se nacházelo poškozené kanalizační potrubí, a proto je dána její pasivní věcná legitimace. K další námitce, ve které uváděla, že činnost žalobkyně (ubytování) je v rozporu se zákonem, když zpochybnila, že by k takovému provozu byla budova č. p. , Anonymizováno, zkolaudováno, soud uvádí, že toto nebylo předmětem řízení, a proto se danou otázkou nezabýval.3. Proti tomuto rozsudku v jeho plném rozsahu podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasila s právními závěry okresního soudu, že soud není oprávněn zřídit v tomto případě věcného břemeno služebnosti. Namítala, že okresní soud vycházel mimo jiné z judikatury Nejvyššího soudu, z níž plyne, že by se pak jednalo o nepřípustné obcházení veřejnoprávního institutu vyvlastnění, avšak s účinností „nového“ stavebního zákona č. 283/2021 Sb. došlo ke změně, která v zásadě odebrala možnost zřídit služebnost inženýrské sítě v rámci vyvlastňovacího řízení, neboť tato možnost již nadále dle jazykového výkladu zůstala pouze u veřejně prospěšných staveb a veřejně prospěšných zařízení, byť z důvodové zprávy k „novému“ stavebnímu zákonu neplyne, že by měl být zúžen účel vyvlastnění. V důsledku činnosti nového stavebního zákona dle žalobkyně nastalo právní vakuum v otázce zřízení věcného břemene inženýrské sítě zásahem veřejné moci. Dále žalobkyně namítala, že závěr Nejvyššího soudu o nepřípustnosti analogie v případě konstitutivního rozhodnutí soudu je předmětem kritiky odborné literatury. Okresní soud rovněž dostatečně neuvážil, že předmětný pozemek ve vlastnictví žalobkyně je obklopen pozemky ve vlastnictví žalované, a proto žalobkyně ani nemá jinou možnost, jak zřídit vodovodní, kanalizační a plynovou přípojku tak, aby byla vedena mimo pozemky žalované. Žalobkyně pozemek nabyla od žalované, a proto žalovaná musela vědět, že jsou její pozemky funkčně provázané, i přesto některé z nich zcizila, aniž by byla ochotna právně i fakticky zajistit, že budou schopny samostatně sloužit svému účelu. Žalovaná se nadto odmítá podílet na řešení vzniklého problému, je původce sporu a je to žalobkyně, která se snaží o dobré uspořádání práv a povinností tak, aby mohla využívat své nemovitosti v souvislosti s jejich účelem. V současné době veřejné právo a ani soukromé právo neposkytuje žalobkyni argumenty k uspořádání práv a povinností mezi účastníky veřejné právo žalobkyni, toto je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Absence právního instrumentu k ochraně vlastnického práva zakládá důvod pro odklon od okresním soudem citované judikatury Nejvyššího soudu týkající se nepřípustnosti analogie a poskytuje prostor pro aplikaci § 10 o. z. pro dotváření práva.4. Žalovaná v rámci svého vyjádření k odvolání žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Namítala, že polemika žalobkyně ohledně výkladu „starého“ a „nového“ stavebního zákona je pro věc nerozhodná, když nadto žalobní nárok by nebyl důvodný ani dle jednoho z nich, protože „nový“ stavební zákon převzal stávající právní úpravu vyvlastnění. Žalovaná odmítá, že by byla původkyní sporu, žalovaná převedla na žalobkyni vlastnické právo k nemovitostem a byla to žalobkyně, která si měla s náležitou péčí předem zjistit, jaká média a jakým způsobem jsou do předmětných nemovitostí dodávána a jaké jsou stavebně technické podmínky na místě samém. Pokud najednou žádá žalobkyně změnu způsobu dodávání médií, nemůže tak činit způsobem, že bude nutit žalovanou žalobou k jednání, když k takovému jednání žalovaná není dle zákona povinna. Pokud by bylo žalobě vyhověno, došlo by k nepřípustnému zásahu do vlastnických práv žalované a v rozporu s Listinou základních práv a svobod k nedovolenému zásahu a omezení vlastnického práva žalované.5. Odvolání žalobkyně hodnotí odvolací soud jako včasné, jedná se o odvolání proti rozsudku přípustné a bylo podáno osobou k odvolání subjektivně legitimovanou.6. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je nedůvodné a byly splněny podmínky pro potvrzení rozsudku dle § 219 o. s. ř.7. Z dosavadního obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 11. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vůči žalované (po změně žaloby připuštěné usnesením okresního soudu ze dne 28. 3. 2024, č. j. 11 C 302/2023-80) zřízení služebnosti inženýrských sítí, jež mělo spočívat ve vedení, provozování a udržování kanalizačního potrubí (toto se pod pozemkem žalované již nachází), vodovodního vedení a plynového vedení (toto hodlá žalobkyně nově na pozemcích žalované zřídit), a v právu vjezdu a vstupu za účelem revize, údržby, oprav a provozování těchto inženýrských sítí, a to k tíži části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované (dále jen „předmětný pozemek žalované“) a ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, (dále jen „předmětné pozemky žalobkyně“), které jsou ve vlastnictví žalobkyně. Ohledně skutkových tvrzení žalobkyně a žalované snesených v řízení před okresním soudem odkazuje odvolací soud na odstavce 1 až 3 odůvodnění rozsudku okresního soudu.8. Odvolací soud nařídil k projednání odvolání žalobkyně ústní jednání na 25. 9. 2024 na 13:00 hodin, k jednání předvolal žalobkyni (prostřednictvím jejího zástupce) a žalovanou. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu nedostavila a podáním došlým soudu v den konání jednání hodinu před začátkem jednání soudu sdělila, že