16 Co 160/2024-145 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou podanou dne 1. 11. 2022 se žalobce proti žalované domáhal odstranění železobetonového plotu nacházejícího se u hranice jím výlučně vlastněného pozemku p. č. , Anonymizováno, (dále jen žalobcova pozemku) a žalovanou výlučně vlastněného pozemku p. č. , Anonymizováno, (dále jen pozemku žalované), situovaných v katastrálním území , adresa, , a vyklizení svého pozemku. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaná dlouhodobě fakticky využívá část jeho pozemku (dále jen sporné území), poněvadž tam má umístěný právě zmíněný plot, dříví a přístřešek. Toho si musí být vědoma, poněvadž je to zřejmé z veřejně přístupné katastrální ortofotomapy. Nejde o zanedbatelnou část jeho pozemku a žalovaná musí vědět, že využívá pozemek ve větší výměře, než jí podle stavu zápisu v katastru nemovitostí náleží. Nemohla vlastnické právo ke spornému území vydržet ani při započítání případné vydržecí doby své právní předchůdkyně , jméno FO, , neboť před rokem 2005 měly pozemky obou účastníků téhož vlastníka; manžele , jméno FO, . Kupní smlouvou z roku 2005 žalovaná nabyla pouze svůj pozemek, nikoli sporné území a pro mimořádné vydržení od té doby nebyla splněna potřebná délka držby. V roce 2006 proběhlo v lokalitě zaměření pozemků, o němž žalovaná věděla a které nesoulad mezi zapsaným právním a faktickým stavem jednoznačně potvrdilo nemluvě o tom, že je skutečná poloha hranice v terénu znázorněna plastovými mezníky. Již v roce 2019 navíc žalobce o problému informoval partnera žalované. Ten odpověděl, že o nesrovnalosti s žalovanou vědí, neboť vyšla najevo při zaměření pozemku v průběhu výstavby domu na žalobcově pozemku. Zaměření pozemků s týmž výsledkem proběhlo rovněž v roce 2021.2. Žalovaná reagovala vzájemnou žalobou na určení vlastnického práva nabytého ke spornému území (specifikovanému geometrickým plánem jako pozemek p. č. , Anonymizováno, ) vydržením s poukazem na to, že svůj pozemek roku 2005 zakoupila od , jméno FO, , která jej využívala ve stejných výměrách a hranicích od roku 1976, neboť jej tehdy sama nabyla darováním. , adresa, mezi pozemky vyznačuje výše zmíněné oplocení, postavené před rokem 1987. , adresa, navíc byla již od roku 1976, kdy paní , jméno FO, na pozemku žalované stavěla svůj rodinný dům, víceméně v téže linii zvýrazněna tím, že byl její pozemek o jeden metr vyšší. Žalovaná si nebyla nikdy vědoma toho, že využívá rovněž část žalobcova pozemku - nikdo ji na to nikdy neupozornil. Svůj pozemek odjakživa užívá přesně tak, jak jí byl ukázán před koupí. Jde tedy o dlouhodobé pokojné užívání trvající od roku 1976. Plot v daném místě nikdy nezměnil svou polohu. Sporné území má zanedbatelnou výměru 28 m2. Vůbec nevěděla o zaměření pozemku z roku 2008. V tom případě neměla důvod nahlížet do katastrální mapy. Pokud se zaměření zúčastnil její otec , jméno FO, , ona jej k tomu nevybídla, natož aby jej zmocnila, přičemž se na místě mohl nacházet, protože vlastní pozemek v blízkosti vytyčovaných pozemků, resp. se tam ocitl shodou okolností, poněvadž žalovanou v té době navštěvoval. Připustila, že s ním tehdy byla běžně v kontaktu a že měli dobré vztahy. Pozemek i dům žalovaná užívá od okamžiku nabytí vlastnického práva, v domě již tehdy bydlela. Podle vytyčovacího protokolu jí bylo oznámení o zaměření zasláno na adresu , adresa, , ačkoli byla v té době k trvalému pobytu hlášena na své současné adrese. Plastových mezníků, které v terénu vyznačují lomové body vlastnické hranice, zjištěné při tomto zaměření, si nevšimla. Teprve v závěrečném návrhu uvedla, že měl v době zaměření její otec problémy s alkoholem, a tak je otázkou, zda věděl, co se na pozemku děje a zda si to zapamatoval natolik, aby mohl dceru zpravit. V závěrečném návrhu též zaznělo, že v dané době žalovaná na hranici pozemků neměla žádné stavby ani zahrádku, což plyne z předložených fotografií. O záboru sporného území se dozvěděla až v roce 2021, kdy ji o tom informoval žalobce. V roce 2020 sice o záboru žalobce hovořil, avšak pouze s jejím partnerem. Žalovaná tedy nabyla vlastnické právo vydržením, ať už se započtením vydržecí doby uplynulé paní , jméno FO, , nebo bez něj.3. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost odstranit oplocení a vyklidit žalobcův pozemek do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), nahradit žalobci náklady řízení o žalobě částkou 31 643 Kč (výrok II.), zamítl vzájemnou žalobu (výrok III.) a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě ve výši 33 447 Kč žalobci (výrok IV.). Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním, která shrnul tak, že jsou žalobce a žalovaná vlastníky sousedních pozemků, přičemž žalovaná od roku 2005, kdy nabyla svůj pozemek, užívá rovněž část žalobcova pozemku, protože zde má postavený plot, přístřešek a hranici dřeva. Před nabytím vlastnického práva žalovanou činila výměra pozemku zapsaná v katastru nemovitosti 765 m2, přičemž v kupní smlouvě ze dne 13. 4. 2005, jíž pozemek zakoupila, byl označen stejnou výměrou. Žalovaná nabyla pozemek již oplocený, resp. sporné území bylo již tehdy „připloceno“ k pozemku žalované. Její právní předchůdkyně , jméno FO, nabyla pozemek a užívala jej od roku 1976, rovněž vystavěla zmíněný plot a zapříčila vyvýšení svého pozemku oproti žalobcově pozemku. V polovině roku 2006 byly pozemky žalobce a žalované na žádost předchozího vlastníka žalobcova pozemku vytyčen, o čemž byli informováni vlastnící sousedních pozemků a dostavilo se celkem sedm zástupců vlastníků či samotní vlastníci včetně , jméno FO, , dva vlastnící se nezúčastnili osobně ani v zastoupení. Za žalovanou se k vytyčení dostavil její otec, který se s jeho výsledky seznámil, což potvrdil podpisem protokolu. Žalovaná byla s otcem po celou dobu v běžném kontaktu. Při vytyčení bylo zjištěno, že plot mezi oběma pozemky stojí na žalobcově pozemku a že tedy žalovaná užívá část pozemku, který je v žalobcově vlastnictví (v protokolu označeny hraniční body , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). V terénu byly uvedené hraniční body označeny plastovými mezními kolíky viditelnými pouhým okem. Žalovaná užívá předmětnou nemovitost nepřetržitě od roku 2005 a žádný z vyslechnutých vlastníků - sousedů (kromě žalobce) ji na zábor sporného území neupozornil. Podrobná dílčí skutková zjištění okresní soud přehledně a podrobně popsal v bodě 3. odůvodnění rozsudku včetně zjištění z výslechu svědka Blaževiče, který provedl zaměření v roce 2006.4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 1040, 3028 odst. 2, 1089 odst. 1, 1090 odst. 1, 1091 odst. 2, 1092 a 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), a dospěl k závěru, že otázku vydržení je nutno posoudit podle o. z., neboť k němu mělo dojít v roce 2015, tj. za účinnosti nové právní úpravy. Žalovaná nemohla být po celou vydržecí dobu v dobré víře, že jí náleží vlastnické právo ke spornému území, poněvadž během případné vydržecí doby – v roce 2006 – proběhlo zaměření hranic pozemků, jejž se za ni zúčastnil její otec, který ji o jeho výsledku jistě informoval a navíc byly hranice viditelně označeny plastovými mezníky, kterých si žalovaná při zachování obvyklé míry opatrnosti, musela povšimnout. V tom případě by musela zjišťovat skutečný význam těchto mezníků a nesoulad by odhalila. Do vydržecí doby žalované nelze započíst vydržecí dobu paní , jméno FO, , poněvadž ta sporné území držela od roku 1976 a nakonec vlastnické právo sama vydržela. Stejný závěr platí i pro případ mimořádného vydržení. Na žalovanou přitom v roce 2005 vlastnické právo ke spornému území nepřevedla. Proto okresní soud vzájemnou žalobu zamítl a žalobě plně vyhověl.5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení okresní soud samostatně a v plné výši přiznal odměnu za zastoupení advokátem i paušální náhradu hotových výdajů ve smyslu vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.), za úkony týkající se žaloby i vzájemné žaloby, zatímco cestovné a náhradu promeškaného času v případě společných úkonů pro každou část řízení přiznal v poloviční výši. Tarifní hodnotu věci určil za řízení o žalobě podle § 9 odst. 1 a. t., za řízení o vzájemné žalobě podle § 9 odst. 4 písm. b) a. t.6. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání s návrhem na změnu v podobě zamítnutí žaloby a úplného vyhovění vzájemné žalobě a jiného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Argumentovala převážně stejně jako v prvostupňovém řízení a dodala, že žalobce nemůže být ve sporu aktivně věcně legitimován, poněvadž soud prvního stupně došel k názoru, že vlastnické právo ke spornému území vydržela , jméno FO, , která poté ovšem s žalobcem žádnou smlouvu neuzavřela. Žalovaná vlastnické právo vydržela – požadavek běžné opatrnosti totiž nevyžaduje, aby kontrolovala svůj pozemek natolik, že by byla zaznamenala přítomnost plastových mezníků. Tento požadavek totiž zásadně nevyžaduje žádný aktivní krok. Klíčový je okamžik, kdy se držitel skutečně obeznámí se skutečnost