57 Co 216/2024-159 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud v části, ve které se žalobkyně a) domáhala zaplacení 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení a v části, ve které se žalobkyně a) domáhala zaplacení 674 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) 326 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku [výrok I a), b) c)]. V části, ve které se žalobce b) domáhal zaplacení 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení a v části, ve které se žalobce b) domáhal zaplacení 694 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci b) 306 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku [výrok II a), b) c)]. V části, ve které se žalobkyně c) domáhala zaplacení 414 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení a v části, ve které se žalobkyně c) domáhala zaplacení 128 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni c) 286 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku [výrok III a), b) c)]. V části, ve které se žalobkyně d) domáhala zaplacení 1 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení a v části, ve které se žalobkyně d) domáhala zaplacení 924 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni d) 326 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku [výrok IV a), b) c)]. Konečně v části, ve které se žalobce e) domáhal zaplacení 829 5000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení a v části, ve které se žalobce e) domáhal zaplacení 829 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 8. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl [výrok V a), b)]. Dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a) – d) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI) a žalobci e) uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 734 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že soud odebral žalobkyni d) týden po jejím narození matce a žalobkyně d) byla od 10. 4. 2018 do 25. 10. 2022 v pěstounské péči. V době od 10. 4. 2018 do 15. 11. 2018 na základě usnesení z 10. 4. 2018, č. j. 14 Nc 1706/2018-10, o nařízení předběžného opatření, spočívajícího v předání , Jméno zainteresované osoby 3/0, [žalobkyně d)] na přechodnou dobu do pěstounské péče manželům , příjmení, (dále jen „usnesení“), v době od 15. 11. 2018 do 6. 2. 2019 podle usnesení o nařízení druhého předběžného opatření, v době od 11. 2. 2019 do 18. 10. 2021 na podkladě usnesení o nařízení třetího předběžného opatření a v době od 18. 10. 2021 do 22. 9. 2022 dle rozsudku zdejšího soudu z 22. 2. 2021, č. j. 14 P 408/2018-787, ve znění potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 31. 8. 2021, č. j. 13 Co 150/2021-877, kterými byla žalobkyně d) svěřena do společné pěstounské péče manželů , příjmení, (dále jen „rozsudky“), fakticky až do 25. 10. 2022. Rozsudky byly zrušeny Ústavním soudem pro nezákonnost (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3146/2021); usnesení bylo zrušeno usnesením o nařízení druhého předběžného opatření, protože pominuly důvody jeho trvání. Přes nadměrnou procesní aktivitu rodičů realizovanou prostřednictvím dědečka se většinu času stýkaly zpravidla matka a sestra s žalobkyní d) jednou týdně po dobu dvou a půl hodin, otec vzhledem k zaměstnání méně. Po rozsudku krajského soudu se okolnosti předávání žalobkyně d) matce zdramatizovaly, k některým kontaktům pro odpor žalobkyně d) nedošlo a některé z nich musely být realizovány za asistence odborných pracovníků. Rodiče, sestra i dědeček se odnětím žalobkyně d) z rodinného prostředí trápili a prožívali je negativně, v zásadě tak, jako by to prožíval každý v jejich situaci; o jejich „příběhu“ se v obci vědělo.3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 3 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a 3, § 14 odst. 1 a 3, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“]. Uzavřel, že usnesení není nezákonným rozhodnutím, neboť krajský soud rozhodnutí potvrdil a účastníci opatrovnického řízení proti němu nepodali ústavní stížnost, nebylo tedy pro nezákonnost zrušeno. Kromě zrušení usnesení pro nezákonnost by nezákonnost rozhodnutí byla dána tehdy, pokud by Ústavní soud vynesl na základě stížnosti tzv. akademický výrok, kterým by konstatoval porušení ústavních práv, což také nenastalo. Usnesení není materiálně nezákonným, byť formálně zrušeno nebylo, bylo totiž vydáno v době, kdy ještě neexistoval nález rušící rozsudky, a účinky usnesení pominuly téměř čtyři roky před vyhlášením nálezu, tudíž nedošlo k tomu, že by obecné soudy tímto usnesením nerespektovaly nosné důvody nálezu. Pro závěr o materiální nezákonnosti usnesení nepostačuje případné samotné pozdější konstatování nesprávnosti usnesení v odůvodnění nálezu rušícího jiná rozhodnutí. Odlišná je situace u rozsudků, které byly zrušeny nálezem, a proto jsou nezákonnými rozhodnutími. Nárok na náhradu újmy vůči státu v důsledku nezákonného rozhodnutí nemají ti, kterým újma vznikla pouze zprostředkovaně a de facto ji odvozují od toho, kdo byl účastníkem řízení. V případě žalobkyně c) je třeba vykládat nosné myšlenky práva na odškodnění podle článku 36 odst. 3 LZPS v nejlepším zájmu dítěte, který je předním hlediskem při rozhodování (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte – dále jen „Úmluva“), tzn. interpretovat je široce. Žalobkyni c) bezpochyby svědčí základní lidské právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 LZPS), které je dále konkretizováno v tom, že rodina je pod ochranou zákona a zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena (čl. 32 odst. 1 LZPS). Žalobkyně c) má právo na zachování rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů (čl. 8 odst. 1 Úmluvy), jakož i na ochranu před svévolnými zásahy do svého soukromého života, rodiny a domova (čl. 16 odst. 1 Úmluvy). V důsledku nezákonných rozhodnutí žalobkyně c) objektivně neměla takový rodinný život, jak by tomu bylo, kdyby její sestra nebyla svěřena do společné pěstounské péče manželů , příjmení, . Nevyrůstala s ní v jedné domácnosti, společně si nehrály a v době odloučení nemohly navázat takové citové vazby, jaké by navázaly, pokud by žily spolu. Přestože umístěním sestry do jiného výchovného prostředí bylo fakticky zasaženo i do jejího práva na rodinný život, žalobkyně c) se proti rozhodnutím nemohla aktivně bránit, nemohla se domáhat například alespoň širšího styku, a to ani sama vzhledem ke svému věku, ani prostřednictvím své matky, která s ohledem na svou osobnost sama potřebovala v řízení pomoc dědečka. Proto žalobkyni c) svědčí aktivní legitimace v tomto řízení. Jinak tomu je u žalobce e), u něhož nepřipadá v úvahu hledisko nejlepšího zájmu dítěte, jeho právo na rodinný život ve vztahu k vnučce není zdaleka tak široké jako u rodičů a sestry. Má právo se s ní stýkat, nikoliv s ní každodenně být, bydlet s ní, vychovávat ji a osobně o ni pečovat – a právě těchto práv se rozsudky o svěření do pěstounské péče týkaly. I když žalobce e) vnímal úkorně vydání rozsudků, jim předcházející postup soudů a trápil se pocity rodičů, je v tomto směru jeho újma pouze zprostředkovaná právě od rodičů jakožto účastníků opatrovnického řízení. Žalobce e) tedy nejenže nebyl účastníkem opatrovnického řízení, ale rozsudky nedošlo k zásahu do žádného jeho základního lidského práva a souvisejícímu vzniku újmy, proti nimž by se nemohl bránit; proto mu odškodnění nepřísluší.4. Žalobci a) až d) utrpěli určitou újmu již dříve, a to odnětím žalobkyně d) od matky v porodnici a jejím ponecháním na přechodnou dobu v pěstounské péči manželů , příjmení, a posléze manželů , příjmení, . Nicméně období od právní moci rozsudků, tj. od 18. 10. 2021 do faktického návratu žalobkyně d) do rodiny dne 25. 10. 2022 je jednoznačně odvozeno od rozsudků. Pokud by jimi nebyla žalobkyně d) svěřena do společné pěstounské péče manželů , příjmení, , nebyla by odloučena od svých nejbližších příbuzných po dobu dalšího roku. Úprava dle rozsudků sice nebyla definitivní ve smyslu neměnná do budoucna, avšak představovala pro žalobce konečný výsledek řízení a s tím spojenou ztrátu dosavadních nadějí. Současně bylo prokázáno, že kontakty žalobců probíhaly i nadále pouze jedenkrát týdně po dobu dvou