57 Co 84/2024-192 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud žalobu, aby žalovaný byl povinen zdržet se počínaje patnáctým dnem od právní moci tohoto rozsudku užívání pozemku žalobce parc. č. , hodnota, – trvalý travní porost o výměře , hodnota, m2, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , pro k. ú. a obec , adresa, u , katastrální úřad, , jakož i veškerého jednání, spočívajícího v jakýchkoli zásazích do pozemku žalobce parc. č. , hodnota, – trvalý travní porost o výměře , hodnota, m2, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , pro k. ú. a obec , adresa, u , katastrální úřad, , zamítl (výrok I), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení zaplacením 22 994 Kč (výrok II) a České republice na účet Okresního soudu v Opavě zaplacením 1 629 Kč (výrok III).2. Soud prvního stupně vyšel primárně ze zjištění, které nebylo mezi účastníky sporným, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, (dále jen „pozemek“), parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , žalovaný vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, .3. Následně okresní soud učinil zjištění z provedených důkazů, přičemž tyto důkazy nehodnotil dle § 132 o. s. ř. a v odůvodnění svého rozhodnutí nepostupoval důsledně v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř., když neuvedl, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Toto pochybení však nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí (viz dále).4. Okresní soud uzavřel, že bylo prokázáno, že žalovaný ani jiné osoby se nedopouštějí tvrzeného neoprávněného užívání pozemku, ani do užívání pozemku žalobcem neoprávněně nezasahují, žalobce má pozemek v celé ploše oplocen, byť oplocení bylo zbudováno bez potřebného územního souhlasu a toto nelegálně vybudované oplocení pak přesahuje i na pozemek žalovaného. V řízení bylo zjištěno, že ze strany žalovaného došlo k jednorázovému neoprávněnému zásahu do vlastnického práva žalobce (protlakem), ovšem tento zásah lze chápat jako krajní nouzi, kdy při vydatných deštích došlo k přeplnění rybníka žalovaného a hrozilo protržení hráze. Žalovaný se pokoušel odvrátit hrozící škodu, a proto přistoupil k protlaku hráze v místě, kde se měla nacházet propusť, ale tato byla zničená, proto došlo k přečerpání vody z rybníka přes hráz místními hasiči. Pokud žalobce tvrdil další zásah do svého vlastnického práva, a to odbagrování zeminy, pak v řízení nebylo prokázáno, že při těchto dvou jednorázových příležitostech k zásahu do vlastnického práva žalobce neoprávněně došlo. V řízení nebylo prokázáno, že pozemek žalobce žalovaný užívá, natož aby setrvale do vlastnického práva žalobce protiprávně zasahoval, a to opakovaně či trvale. Pokud došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce jednorázově, tak podle judikatury Nejvyššího soudu žalobci nesvědčí právo domáhat se ochrany negatorní žalobou vůči takovému tvrzenému jednání žalovaného, natož zcela neurčitě formulovaným petitem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2886/2014). V případě trvajícího zásahu do vlastnického práva vzniká mezi vlastníkem a rušitelem relativní právní vztah a vlastník má po dobu trvajícího zásahu právo domáhat se po rušiteli, aby se tohoto rušení zdržel podle § 1042 o. z., což v tomto řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno.5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností [§ 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.], dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním [§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.]. Negatorní žaloba směřuje proti takovým způsobům rušení vlastnického práva, které nespočívají v neoprávněném zadržovaní věci, a náleží žalobci jako předmět ochrany jeho vlastnického práva v případě, že již nastaly jejich protiprávní následky rušení vlastnického práva nebo že existuje nebezpečí opakování jednotlivých způsobů rušení vlastnického práva. Obě tyto skutečnosti byly v předmětném soudním řízení prokázány, když ostatně žalovaný zásahy do vlastnického práva žalobce nepopírá a z provedeného dokazování také vyplynulo, že další opakované zásahy do vlastnického práva žalobce ze strany žalovaného v budoucnu hrozí. Dle ustálené judikatury je nutno neoprávněný zásah konkretizovat, nevyžaduje se však přesná konkretizace rušebního činu, postačí jej vymezit obecněji (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1485/2005). Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které odkázal soud prvního stupně (sp. zn. 22 Cdo 2886/2014), je nepřiléhavé, neboť zde je řešen způsob, jak se vlastník napadené věci může domáhat náhrady škody v případě, kdy rušení jeho vlastnického práva je jednorázové a dále již nepokračuje. Na pozemku provedl žalovaný dne , datum, vybagrování zeminy, kdy došlo mj. k vybagrování části pozemku žalobce, téhož dne došlo žalovaným k podrytí pozemku žalobce za pomoci vysokotlakého proudu vody, a to z pozemku žalovaného parc. č. , hodnota, skrz spodní vrstvu zeminy tvořící pozemek žalobce až do druhého pozemku žalovaného parc. č. , hodnota, . Tímto jednáním žalovaného byla narušena celistvost pozemku žalobce, v důsledku čehož došlo nejprve k popraskání povrchu na pozemku a poškození oplocení nacházejícího se na pozemku žalobce. Následně v dalším průběhu roku 2020 došlo v souvislosti s výše uvedenou neoprávněnou činností žalovaného ve spojitosti s vytrvalými dešti ke vzniku velkého propadu na pozemku žalobce. Protiprávním jednáním žalovaného došlo k narušení vlastnického práva žalobce, protože žalovaný nejen že znemožnil průjezd po pozemku žalobce, tedy i užívání jeho dalších pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , ale zásadním způsobem svojí činností ohrozil bezpečnost v dané lokalitě. Domáhal se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně.6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, neboť jej má za věcně správný. Žalobce žádným způsobem jednání, jehož by se měl žalovaný zdržet, nekonkretizuje, ani neuvádí následky, ke kterým v důsledku případného zásahu nesmí dojít. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil a jednotlivé odvolací námitky odmítl jako nedůvodné.7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že není důvodné.8. Žalobce se domáhal vůči žalovanému zdržet se užívání pozemku, jakož i veškerého jednání spočívajícího v jakýchkoli zásazích do pozemku s tím, že žalovaný se dopustil neoprávněného zásahu do pozemku (vybagrování části pozemku a podrytí pozemku podtlakem, čímž došlo k narušení celistvosti pozemku). Protiprávním jednáním žalovaného došlo k narušení vlastnického práva žalobce, protože žalovaný znemožnil žalobci průjezd po pozemku a další užívání pozemků žalobce parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, .9. Žalovaný namítal, že do vlastnického práva žalobce k pozemku neoprávněným způsobem nezasahuje.10. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ochranu vlastnického práva, o níž soud rozhoduje po 1. 1. 2014, je tedy nutno poměřovat úpravou obsaženou v o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2886/2014).11. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.12. V rozsudku ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2162/99, Nejvyšší soud řešil právní otázku, zda vlastníkovi náleží zápůrčí žaloba podle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.), v případě, že rušitel neoprávněným zásahem hrozí, dosud jej však neuskutečnil. Dovodil, že zápůrčí žaloba je žalobou na plnění, kterou je uplatňováno splnění hmotněprávní povinnosti, která vznikla žalovanému tím, že neoprávněně zasáhl do vlastnického práva žalobce. Na neoprávněný zásah do vlastnického práva, který spočívá v jiném rušení než v neoprávněném zadržování věci, váže hmotné právo povinnost zdržet se tohoto zásahu a odstranit jeho následky; rušiteli však nemůže vzniknout jiná povinnost než zdržet se a odstranit následky právě tohoto zásahu. Pouhé vyhrožování zásahem není neoprávněným zásahem ve smyslu ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. Takové vyhrožování totiž neruší vlastníka při výkonu jeho oprávnění, která jsou uvedena v § 123 a násl. obč. zák