69 Co 122/2024-408 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zřídil služebnost chůze a jízdy motorovými vozidly do 3,5 tuny bez časového omezení přes pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ostatní plocha, ostatní komunikace tak, jak jsou tyto nemovitosti zapsány na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , a to ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. , hodnota, , ostatní plocha tak, jak je tato nemovitost zapsána na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , a to v rozsahu celé rozlohy zatěžovaných pozemků (výrok I.). Žalovaným 1., 2. a 3. uložil povinnost předat žalobcům a) a b) společně a nerozdílně k rukám společným a nerozdílným vždy funkční a aktuální klíč k příjezdové bráně nacházející se na severní hranici pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ostatní plocha, ostatní komunikace tak, jak je tato nemovitost zapsána na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok II.). Žalobcům a) a b) uložil povinnost společně a nerozdílně uhradit žalovaným 1. a 2. k rukám společným a nerozdílným za zřízení služebnosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku každoročně úplatu ve výši 3.050 Kč s tím, že první úplata bude zaplacena nejpozději do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a další úplaty budou zaplaceny vždy nejpozději do 30. 4. příslušného roku počínaje od 30. 4. 2025 (výrok III.). Žalobcům a) a b) dále uložil povinnost společně a nerozdílně uhradit žalovanému 3. za zřízení služebnosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku každoročně úplatu ve výši 6.100 Kč s tím, že první úplata bude zaplacena nejpozději do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a další úplaty budou zaplaceny vždy nejpozději do 30. 4. příslušného roku počínaje od 30. 4. 2025. Žalované 1., 2. a 3. zavázal k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) a b) k rukám společným a nerozdílným na náhradě nákladů řízení částku 54 062 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců a) a b) , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, (výrok V.). Žalovaným 1., 2. a 3. dále uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit státu – České republice na náhradě nákladů řízení částku 21.344,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, číslo , č. účtu, variabilní symbol , var. symbol, (výrok VI.).2. Proti výrokům IV., V. a VI. rozsudku podala odvolání žalovaná 3. Soudu prvého stupně vytýkala, že učinil závěry, které nemají oporu v provedených důkazech, neboť nekriticky přezval argumentaci žalobců a věc nesprávně právně posoudil. Naopak nikterak nezohlednil skutečnost, že spor o právo užívat pozemky parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 3 a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , oba v k. ú. , adresa, (dále také jako „dotčené pozemky“) za účelem přístupu k pozemku žalobců byl zapříčiněn jen a pouze tím, že žalobci odmítali za užívání dotčených pozemků platit a respektovat řád a pořádek v daném místě. Soud prvého stupně tuto skutečnost zcela pominul, přestože z žaloby vyplývá, že se žalobci domáhali zřízení práva nezbytné cesty jako služebnosti bez jakékoli úplaty, a bez návrhu znaleckého posudku k určení přiměřené náhrady. Také v rámci účastnického výslechu se žalobci zcela zřetelně vyjádřili, že když se jim p. Novák neozval ve věci možného odkupu spoluvlastnického podílu dotčených pozemků, nikoho nekontaktovali a dál tuto záležitost neřešili, protože pořád měli volný přístup. A na tento volný přístup, tedy bezplatné užívání cizího majetku si potom žalobci činili nároky i vůči novým spoluvlastníkům dotčených pozemků dalších min 10 let. Takový přístup je zcela nesporně vysoce nepoctivý a v rozporu s právem a oprávněnými zájmy žalované. Když se k tomu přidalo značně arogantní chování žalobce b) vůči jednateli žalované 3., byl takový stav již dále neudržitelný. Spor o právo užívat dotčené pozemky tak byl zaviněn nepoctivostí žalobců, kteří odmítali za užívání dotčených pozemků platit přiměřenou úhradu. Žalovaná přitom v průběhu soudního sporu aktivně navrhovala smírná řešení, když především navrhovala, aby případná nezbytná cesta byla zřízena přes vhodnější pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , k čemuž založila do soudního spisu dokumentaci k provedení této cesty k důkazu o tom, že pro její realizaci není vyžadováno stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu (viz sdělení ze dne 21. 12. 2022). Žalovaná dále jednala s žalobci o odkoupení jejich nemovité věci a v neposlední řadě navrhla vypracování znaleckého posudku za účelem stanovení přiměřené náhrady za zřízení nezbytné cesty na dotčených pozemcích a s náhradou tímto způsobem stanovenou plně souhlasila. Žalovaná tak namítala nesprávnost závěru soudu I. stupně o tom, že žalobci se údajně nezpůsobili nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně sami. Žalovaná je naopak přesvědčena, že žalobci se dopustili hrubé nedbalosti tím, že na základě kupní smlouvy ze dne 19. 8. 2009 nabyli vlastnictví k pozemku č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (dále také jako „panující pozemek“), přestože věděli, že tento pozemek nemá zajištěn přístup z veřejné komunikace, a zároveň před pořízením pozemku neusilovali o získání právního titulu k zajištění přístupu z veřejné komunikace a neučinili tak ani poté, kdy se jim pan Novák neozval, ačkoli bylo evidentní, že dochází k dispozicím s vlastnickým právem k dotčeným pozemkům. Žalobci potvrdili, že dál nikoho nekontaktovali, ani si nezjistili nového vlastníka a bez jakéhokoli vážného důvodu spoléhali na možnost dalšího bezplatného užívání dotčených pozemků. Soud postupoval při hodnocení nedbalosti žalobců v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015, v němž Nejvyšší soud ČR konstatoval, že získávání informací o spojení nemovitosti s veřejnou komunikací před nabytím nemovité věci není samoúčelné, ba naopak je významné pro posouzení hrubé nedbalosti, kdy v rámci takového posuzování bude třeba zohlednit zejména následující skutečnosti - jak se nabyvatel zajímal o existenci přístupu k nemovité věci; zda nabyvatel věděl o absenci přístupu či zda vědět měl; jak nabyvatel naložil s informací o absenci přístupu; zda se nabyvatel pokusil přístup zpravidla již před nabytím nemovitosti získat; zda bylo reálné docílit povolení cesty jednáním nabyvatele. V projednávané věci je zřejmé, že žalobci o absenci přístupu věděli již před pořízením panujícího pozemku a neučinili žádné konkrétní kroky k zajištění řádného přístupu z veřejné komunikace, a následně jakékoliv protiplnění za užití dotčených pozemků hradit odmítali. Jediné řešení přijatelné pro žalobce bylo nabytí spoluvlastnického podílu k dotčeným pozemkům, ale ani v dosažení tohoto řešení nebyli aktivní a pasivně vyčkávali několik let. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalobci se snažili odkoupit spoluvlastnický podíl na dotčených pozemcích a toto se jim však doposud nepodařilo, je tak nesprávný a nemá oporu v provedeném dokazování. Závěr soudu o absenci hrubé nedbalosti žalobců nemůže obstát. Z citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR se potom podává, že samotná koupě nemovitosti s vědomím nedostatku zřízeného přístupu z veřejné komunikace a bez konkrétní racionální představy o způsobu řešení tohoto nedostatku, svědčí o hrubé nedbalosti žalobců. Hodnocení nedbalosti žalobců má význam i co do otázky posuzování výše náhrady za zřízení služebnosti, neboť Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20, dospěl k závěru, že veškeré relevantní okolnosti, včetně okolností nabytí nemovitosti, výše kupní ceny, způsobu nabytí spoluvlastnických podílů apod., by tak mohly být obecnými soudy v plném rozsahu a spravedlivě zohledněny při určení výše náhrady. Dále žalovaná 3. poukázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 22 Cdo 2854/2010, zásady týkající se náhrady za zřízení věcného břemene a z jeho obsahu poukázala na okolnosti, k nimž je nutno přihlédnout. V napadeném rozsudku soud na svoji povinnost zohlednit pro věc významné okolnosti v rámci určení výše náhrady za zřízení služebnosti rezignoval a výši náhrady určil jen poukazem na znalecký posudek č. , č. účtu, (a to také ne v plném rozsahu odpovídajícím závěrům znalce), který takové okolnosti nezohledňuje, a ani zohledňovat nemůže. Rozsudek je proto v této části v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Jako projev libovůle soudu hodnotí žalovaná odůvodnění napadeného rozsudku ve vztahu k otázce výše úplaty. Citovaný znalecký posudek stanovil dle zadání soudu I. stupně v místě a čase obvyklou výši úplaty za zřízení nezbytné cesty tak, že tuto úplatu vyjádřil konkrétní čás