15 Co 253/2025-53 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 336,92 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Následně podáním ze dne 30. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 16 055,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 514,62 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 36 892,70 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 430,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 055,77 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení. Na žalobě setrvala toliko co do částky 27 281,15 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 727,66 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 281,15 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že výpis čerpání splátek a úhrad zpracovaný a předložený k důkazu žalobkyní neprokazuje výši bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému z neplatně uzavřené smlouvy. Z této listiny dle žalobkyně lze mít naopak za prokázáno poskytnutí úvěru žalovanému, který na předmětnou smlouvu uhradil částku 64 405 Kč. Skutečnost, že žalovaný na smlouvu částečně hradil, je pak dle žalobkyně dostatečným důkazem o tom, že mu byly finanční prostředky v souladu se smlouvou poskytnuty. Odkázala přitom na judikaturu Krajského soudu v Ostravě i Krajského soudu v Praze.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Protože žalobkyně vzala v průběhu odvolacího řízení žalobu částečně zpět a žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, odvolací soud v souladu s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. výrok I. rozsudku okresního soudu co do částky 16 055,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 514,62 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 36 892,70 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 430,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 055,77 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.5. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 27 281,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 727,66 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 281,15 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení, odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházejícího ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 18. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 336,92 Kč s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne 9. 3. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , Anonymizováno, . Před jejím uzavřením byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalovaný byl v souladu se smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce v částce 42 000 Kč. Současně se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 91 686,15 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 64 405 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 19. 8. 2024. K zaplacení celého úvěrového dluhu byl žalovaný vyzván doporučeným dopisem ze dne 19. 8. 2024. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.7. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, poukázal na úpravu zákonné povinnosti úvěrující posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele zakotvenou v ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) s následky porušení této povinnosti ve formě absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ust. § 87 ZoSÚ a § 580 o. z. Současně dovodil, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně řádně a dostatečně posuzovala schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, a proto vyhodnotil smlouvu o úvěru uzavřenou dne 9. 3. 2019 jako absolutně neplatnou. Dále konstatoval, že podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ vzniklo žalobkyni právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž bylo na ní, aby tvrdila a prokázala, jakou celkovou částku za dobu poskytnutí úvěru žalovaný vyčerpal a jakou uhradil, tedy o jakou částku se obohatil, když výpis čerpání splátek a úhrad zpracovaný a předložený k důkazu žalobkyní tuto skutečnost neprokazuje, neboť není důkazem způsobilým k prokázání tvrzení o poskytnutých a uhrazených částkách. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání před okresním soudem, nemohla být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, aby doplnila tvrzení a nabídla důkazy k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, jakož i k výši bezdůvodného obohacení. Nebylo dle okresního soudu tedy prokázáno ani to, zda účet tak, jak je označen, je účtem žalovaného. Za stavu, že výše bezdůvodného obohacení nebyla tvrzena a prokázána, okresní soud žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.8. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisem čerpání splátek a úhrad u předmětné úvěrové smlouvy, ze které zjistil, že žalovaný v době od 9. 3. 2019 a dále od 14. 9. 2023 do 20. 5. 2024 vyčerpal celkem částku 91 686,15 Kč a za stejné období uhradil celkem 64 405 Kč. Současně odvolací soud v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl důkaz zprávou , právnická osoba, (když existence tohoto důkazu se podávala ze spisu před nastoupením účinků koncentrace řízení), kterou považoval za nezbytnou pro náležité zjištění skutkového stavu, z níž zjistil, že účet č. , č. účtu, , na který byla podle výpisu čerpání splátek a úhrad převedena částka 20 000 Kč dne 14. 9. 2023, dne 21. 9. 2023 částka 11 000 Kč, dne 22. 9. 2023 částka 5 000 Kč a dále dne 25. 9. 2023 částka 2 000 Kč, náleží žalovanému.9. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně posoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s tím, že následkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 a § 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Tento závěr žalobkyně podaným odvoláním nenapadla, odvolací soud se jím proto ani blíže nezabýval. V případě absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit úvěrující toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti spotřebiteli z neplatné smlouvy nevznikají. Podle okresního soudu žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala, jakou částku podle neplatné úvěrové smlouvy žalovanému poskytla a jakou částku na tuto smlouvu již žalovaný uhradil. Žalobkyně však již v podané žalobě uvedla, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem částku 91 686,15 Kč a uhradil částku 64 405 Kč. K prokázání těchto svých tvrzení pak žalobkyně k důkazu navrhla výpis čerpání splátek a úhrad, které tvrzení žalobkyně o výši vyčerpané i uhrazené částky prokazují. Ač se jedná o listinu zpracovanou žalobkyní, a tedy o listinu soukromou, žalovaný její pravost ani obsahovou správnost nenapadl a odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního, neshledal jediný důvod, proč by v rámci zjišťování skutkového stavu z této listiny nemohlo být vycházeno, když konstatuje, že ze soukromých listin činí soudy skutková zjištění zcela běžně a ve značně větším rozsahu než z listin veřejných. Odvolací soud současně ověřil, že pokud je v uvedené listině uvedeno čerpání formou úhrad na tam označený účet, jedná se o účet náležející žalovanému, který v řízení ničeho nenamítal jak proti tvrzené výši vyčerpaných prostředků, tak prostředků jím na neplatnou smlouvu zaplacených.10. Vyčerpal-li žalovaný podle neplatné smlouvy částku 91 686,15 Kč, z níž uhradil již částku 64 405 Kč, je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 Zo