16 Co 149/2025-519 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Olomouci dne 25. 5. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady mzdy podle § 208 odst. 2 zákoníku práce, ve výši průměrného výdělku za období od 1. 6. 2020 do 30. 11. 2022, kdy nemohl pro překážky na straně zaměstnavatele konat práci, když mu vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši 81 304 Kč za každý měsíc, kdy trvala překážka na straně zaměstnavatele. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi žalovanou s žalobcem vznikl v minulosti spor o trvání pracovního poměru, když ze strany děkana , právnická osoba, z pozice orgánu fakulty veřejné vysoké školy oprávněného jednat za zaměstnavatele bylo žalobci zasláno upozornění na skončení pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou ze dne 14. 5. 2020, ve kterém bylo žalobci oznámeno, že dne 31. 5. 2020 vyprší doba určitá sjednaná v pracovní smlouvě ze dne 30. 9. 2010, která byla prodlužována řadou dohod o změně pracovní smlouvy a zaměstnavatel žalovaná s dalším prodloužením pracovního poměru nepočítala. Žalobce podal u Okresního soudu v Olomouci žalobu, která byla vedena pod sp. zn. 29 C 146/2020 a následně před Krajským soudem v Ostravě, který rozsudkem, č. j. 16 Co 256/2021-352, ze dne 11. 11. 2022 rozhodl tak, že se určuje, že při uzavírání dohody o změně pracovní smlouvy mezi žalobcem a žalovanou dne 17. 5. 2017 nebyly splněny podmínky pro prodloužení pracovního poměru na dobu určitou ve smyslu § 39 odst. 2 – 4 zákoníku práce.2. Žalovaná namítla, že nárok žalobce je neoprávněný, když žalobce v předmětném období byl u žalované zaměstnán a vykonával práci, za níž mu žalovaná vyplácela mzdu. Pracovní náplní tato práce byla zcela shodná s tím, co žalobce u žalované vykonával i před obdobím, které je předmětem žaloby. Žalobce uzavřel s žalovanou zastoupenou rektorem dne 3. 6. 2020 pracovní smlouvu, na základě které byl žalobce s úvazkem 0,8 zaměstnán na pozici odborného pracovníka oboru chemických se zařazením do , právnická osoba, . Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2020 došlo ke změně obsahu výše uvedené pracovní smlouvy s účinností od 1. 1. 2021 tak, že stávající pracovní úvazek byl převeden z , právnická osoba, na , právnická osoba, . Ostatní ujednání pracovní smlouvy ze dne 3. 6. 2020 zůstala touto dohodu o změně pracovní smlouvy nedotčena.3. Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 7 470,50 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 8. 2020 do zaplacení (výrok I), žalobu žalobce, aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 2 215 005,50 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 74 705,06 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 85 910,81 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 78 440,31 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 82 175,56 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 82 175,56 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 78 440,31 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 85 910,81 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 78 440,31 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 74 705,05 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 85 910,81 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 82 175,56 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, s 8,50% úrokem z prodlení ročně z částky 78 440,31 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, s 8,50% úrokem z prodlení ročně z částky 82 175,56 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, s 8,75% úrokem z prodlení ročně z částky 56 028,79 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, s 9,50% úrokem z prodlení ročně z částky 82 175,56 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, s 9,50% úrokem z prodlení ročně z částky 82 175,56 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, s 10,75% úrokem z prodlení ročně z částky 78 440,31 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 82 175,56 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 85 910,81 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, s 12,50% úrokem z prodlení ročně z částky 18 676,26 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, s 13% úrokem z prodlení ročně z částky 85 910,81 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, s 13,75% úrokem z prodlení ročně z částky 78 440,31 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 56 028,79 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 52 293,54 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 78 440,31 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 85 910,81 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 82 175,56 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 78 440,31 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 82 175,56 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá (výrok II) a zavázal žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 161 553,81 Kč (výrok III). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný v rozsahu 2 dní, kdy pracovní poměr na pozici docent měl skončit 31. 5. 2020 a nově byl navázán pracovní poměr dne 3. 6. 2020. S ohledem na tu skutečnost, že u obou těchto pracovních poměrů je uvedena žalovaná jako jeden zaměstnavatel, je možno uzavřít, že žalobce byl zaměstnán u jednoho subjektu u , právnická osoba, , s tím, že dle názoru okresního soudu je jedno, kdo za žalovanou jedná, zda je to děkan , právnická osoba, v případech, kdy se jedná o zaměstnání přímo na fakultě, a rektor v případech, kdy se jedná o zaměstnance rektorovi přímo podřízených. Dále je nutno uzavřít podle obsahu spisu, že bylo prokázáno, že žalobce převážně vykonával stejnou činnost v obou případech, tedy jak v případě původně uzavřené pracovní smlouvy, tak i nově uzavřené pracovní smlouvy ze dne 3. 6. 2020. Pedagogickou činnost přestal vykonávat již před skončením původní smlouvy, i nadále publikoval, pracoval převážně na stejném projektu. Okresní soud se také zabýval tím, zda na nové pozici byl stejně odměňován jako na té původní. Bylo zjištěno, že nová pozice byla stejně odměňována, spíše obdržel více než žaluje. V tomto směru je možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 815/2022 ze dne 20. 12. 2022. Náhrada mzdy (platu) podle ustanovení § 208 zákoníku práce má tedy charakter ekvivalentu mzdy (platu), kterou si zaměstnanec nemohl vydělat v důsledku toho, že mu zaměstnavatel (např. proto, že podle jeho mylného názoru pracovní poměr skončil) v rozporu s ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce neumožnil konat práci, k níž se zavázal podle pracovní smlouvy; zákon tímto způsobem sleduje, aby zaměstnanci byla reparována újma, kterou utrpěl následkem protiprávního postupu zaměstnavatele. S ohledem na závěry provedeného dokazování i na právní hodnocení s přihlédnutím k uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu je pak nutno uzavřít, že žalobci žádná újma nevznikla, mimo dvou dnů, kdy byl bez zaměstnání, a tedy žádná další újma mu nemůže být nahrazena. S ohledem na to, že došlo k uzavření pracovní smlouvy dne 3. 6. 2020 u stejného zaměstnavatele, jak tomu bylo i podle pracovní smlouvy, která měla skončit k 31. 5. 2020, došlo pak ke sjednání nových podmínek v této pracovní smlouvě. Okresní soud neprovedl další navržené důkazy, když tyto byly podle jeho názoru nedůvodné. Neprováděl zejména navržený důkaz výslechem svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, k pedagogické činnosti žalobce a výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , když ve vztahu k tomuto byla tvrzení žalobce prokázána písemným stanoviskem tohoto svědka.4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, když rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost, dále okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprováděl další navržené důkazy, neboť tyto podle názoru okresního soudu byly nedůvodné, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když ze zjištěných skutečností z provedeného dokazování učinil nesprávné závěry a rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V odvolání uvedl, že pokud tedy byla ze strany žalobce a žalované uzavřena dne 3. 6. 2020 nová pracovní smlouva, bylo tak činěno s vědomím, že žalobce je u žalované zaměstnán již na jiné pozici. Rozhodně si však pracovní poměry nekonkurovaly v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu. Současně, pokud tuto otázku okresní soud vymezil jako stěžejní pro posouzení žaloby žalobce, není žalobci zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění a jakých důkazních prostředků otázku vyhodnotil. Okresní soud totiž dospěl k závěru, že do 31. 5. 2020 byl žalobce zaměstnán na pozici „docent“, tedy jako akademický pracovník dle § 70 vysokoškolského zákona, zatímco od 3. 6. 2020 na pozici „odborného pracovníka oborů chemických“, nicméně následně v