16 Co 247/2024-188 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 27. 5. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 1 862 190 Kč spolu s úrokem z prodlení, a dále aby žalovaný byl povinen platit žalobci částku 34 259,05 Kč měsíčně, valorizovanou dle nařízení vlády, splatnou vždy 14. dne příslušného měsíce. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalovaného jako horník – dělník v uhelných dolech od 28. 6. 2006 do 12. 11. 2018. Dne 7. 10. 2016 došlo při práci v rubání k pracovnímu úrazu žalobce, jehož následkem došlo ke zranění kotníku pravé nohy. Žalobce byl v den úrazu hospitalizován v Nemocnici , adresa, , kde byla dne 10. 10. 2016 provedena operace pravého kotníku. Z tohoto důvodu byl žalobce od 8. 10. 2016 do 27. 1. 2017 v pracovní neschopnosti. Dne 28. 1. 2017 nastoupil do zaměstnání, kde vykonával stejný druh práce dle sjednané pracovní smlouvy. U žalobce přetrvávala bolest v pravém kotníku, a proto byl od 10. 1. 2018 opět v pracovní neschopnosti, která trvala od 12. 11. 2018 a byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 7. 10. 2016. V důsledku neustupující bolesti, která byla způsobena pracovním úrazem, a i po marných pokusech o zlepšení stavu, se žalobce rozhodl dne 12. 11. 2018 ukončit pracovní poměr s žalovaným dohodou. Žalobce současně v období od 1. 9. 2006 do 10. 7. 2018 vykonával práci pro zaměstnavatele „, Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “). K rozvázání tohoto pracovního poměru došlo z důvodu přetrvávajících zdravotních problémů souvisejících s úrazem. Lékař v lékařské zprávě ze dne 21. 6. 2018 uvedl, že považuje stav žalobce jako trvalý, s omezením chůze po nerovném a kluzkém terénu, bez práce ve vlhku a chladu a bez zvedání a nošení těžkých břemen. Z těchto důvodů žalobce nemůže pokračovat ve výkonu práce na sjednané pozici u žalovaného, ani u jakéhokoliv jiného zaměstnavatele v rámci sjednaného druhu práce. Žalobce si nechal vypracovat znalecký posudek soudním znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, se specializací traumatologie pohybového ústrojí, , tituly před jménem, , jméno FO, , který dospěl k závěru, že zatěžování dolní končetiny žalobce ve smyslu pracovního zařazení je možné pouze bez nadměrného zatěžování, delší chůze, nošení břemen a chůze po nerovném terénu. Žalobcův průměrný výdělek před vznikem škody u žalovaného činil za předchozí kalendářní čtvrtletí (tj. 1. 7. 2018 až 30. 9. 2018) 13 174 Kč a průměrný výdělek u polského zaměstnavatele za předchozí kalendářní čtvrtletí) 1. 7. 2018 až 10. 7. 2018) činil 9 627 Kč. V součtu činil průměrný výdělek z obou pracovních poměrů 22 801 Kč. Pro přepočet polského zlotého na české koruny dle ČNB byl kurz ke dni 10. 7. 2018 5,994 PLN. Ode dne 12. 11. 2018 se žalobce nachází bez jakýchkoliv příjmů. Od 28. 11. 2018 je žalobce evidován na úřadu práce v Polsku jako osoba nezaměstnaná, bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Žalobce nedosahuje žádného výdělku po pracovním úrazu.2. Žalovaný nesouhlasil s žalobou. Na svou obranu uvedl, že žalovaný je firmou, která vznikla a existuje podle českého práva, disponuje celou škálou vlastních zaměstnanců, kteří zajišťují v souladu s báňskými předpisy těžební činnost. Žalovaný má pronajaty potřebné prostory na jednotlivých důlních pracovištích. Žalovaný zaměstnává i polské zaměstnance. Všichni zaměstnanci z Polska jsou zároveň v Polsku zaměstnáni na poloviční úvazek ve firmě „, Anonymizováno, “, přičemž jim tato Polská firma nepřiděluje konkrétní pracovní úkoly, jedná se o jakousi placenou pracovní pohotovost. V souvislosti s tímto zaměstnáním u firmy „, Anonymizováno, “, vznikají zaměstnancům nároky z pracovního poměru v Polské republice. Jedná se o pracovní poměr sjednaný v souladu s ustanovením polského ustanovení zákoníku práce z 26. 6. 1974. Zaměstnanci od tohoto polského zaměstnavatele dostávají mzdu, náhradu za pracovní cesty, dále je jim zaměstnavatelem hrazeno pojistné na důchodové a nemocenské pojištění, úrazové pojištění atp. Výše mzdy a dalších zaměstnaneckých výhod závisí na konkrétních pracovních smlouvách uzavřených se společností „, Anonymizováno, “ a jejich zaměstnancem, dále na platném pracovním řádu, a také na výši stanovené minimální odměny za práci v Polské republice. Ve firmě žalovaného dochází ke sjednání standardního pracovního poměru dle zákoníku práce platného v České republice, jehož součástí je i dohoda o mzdě. Každý zaměstnanec má svobodnou volbu, zdali za těchto podmínek do pracovního poměru, s firmou žalovaného, nastoupí či nikoliv. Žalobce při sjednávání pracovního poměru v polské společnosti „, Anonymizováno, “, věděl a souhlasil, což stvrdil podpisem pracovní smlouvy s polskou firmou „, Anonymizováno, “, že tato mu nebude přidělovat práci, že zde bude pouze v pracovní pohotovosti, budou mu vypláceny cestovní náhrady a odměna za pracovní pohotovost, a bude přidělen k práci v české hornické firmě , Jméno žalovaného, ., která mu bude poskytovat mzdu za vykonanou práci. Na žádost zaměstnanců, kteří jsou vždy, pokud se jedná o polské občany, zároveň zaměstnanci polské firmy „, Anonymizováno, “ a české firmy , Jméno žalovaného, ., dostávají společně s výplatním lístkem z firmy žalovaného i informaci o vyplacených odměnách z firmy „, Anonymizováno, “, přičemž se jedná o informace přepočtené jak v polských zlotých, tak i v českých korunách. Z těchto skutečností nelze dovozovat odůvodněnost žalobního požadavku žalobce vůči žalovanému, v tom směru, že žalovaný by měl být povinen uhradit žalobci náhradu škody, způsobenou mu pracovním úrazem, v součtu výdělků žalobce u polské firmy „, Anonymizováno, “ a žalovaného. Žalovaný je přesvědčen, že neexistuje žádný právní důvod, který by odůvodňoval žalobcův požadavek, přičemž pracovní poměr žalobce u žalovaného je zcela samostatným právním jednáním jeho účastníků, uzavřeným podle českého práva, byť je jeho účastníkem žalobce jako občan Polské republiky. Dalším samostatným právním jednáním, které má jiné účastníky, je pracovní poměr uzavřený mezi žalobcem a polskou firmou „, Anonymizováno, “, jedná se o právní jednání uzavřené podle polského práva a účastníkem tohoto jednání není žalovaný, nikdy nebyl a nebude, jedná se o jednání, které žalovaný žádným způsobem neovlivňuje a ovlivnit nemůže. Dohoda uzavřená mezi žalovaným a polskou firmou „, Anonymizováno, “ je dohodou mezi dvěma obchodními společnostmi, jedná se o dohodu, která odpovídá jak českému, tak i polskému právu, není s těmito právními řády v rozporu, neobchází žádnou právní normu, pouze deklaruje obchodní spolupráci dvou spolupracujících obchodních partnerů. K oprávněnosti žalobního požadavku žalobce nepostačí ani případné personální propojení firmy „, Anonymizováno, “ a žalovaného, když pouze z personálního obsazení firmy „, Anonymizováno, “ a žalovaného, není možno bez dalšího usoudit na jakékoli protizákonné či zákon obcházející jednání obou firem. Dle názoru žalovaného, který vychází ze stanoviska , Anonymizováno, , centra pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy, ze dne 9. 8. 2019, žalobci nevznikl nárok na odškodnění na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, když žalobcův nárok není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, ze dne 7. 10. 2016. Žalobce pracoval u žalovaného od 28. 6. 2006 na základě pracovní smlouvy a jeho pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2018, a to na pozici horník-dělník, s pracovištěm důl , adresa, . Dne 7. 10. 2016 utrpěl žalobce pracovní úraz v důsledku, kterého byl v pracovní neschopnosti do 12. 11. 2018. Po skončení pracovní neschopnosti byla žalobci nabídnuta lehčí práce, a to hlídání pásových dopravníků, přičemž tato práce byla pro žalobce vhodná, a to i s ohledem na následky pracovního úrazu, což stvrdil i pracovně lékařský posudek. Žalobce však tuto práci odmítl a ukončil pracovní poměr na vlastní žádost dohodou k datu 12. 11. 2018. Lze tedy konstatovat, že žalovaný nabídl žalobci náhradní práci, kterou mohl žalobce vykonávat i pro následky pracovního úrazu ze dne 7. 10. 2016, avšak žalobce tuto práci odmítl a ukončil pracovní poměr u žalovaného. Není tedy dána příčinná souvislost mezi následky pracovního úrazu ze dne 7. 10. 2016 a ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti u žalobce, když tento odmítl bezdůvodně vykonávat jinou žalovaným pro něj zajištěnou práci, která odpovídala následkům jeho pracovního úrazu.3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 1 090 467 Kč se zákonným úrokem z prodlení počítaným vždy od 15. dne v měsíci do zaplacení, a to za měsíc prosinec 2018 z částky 5 916 Kč, za měsíc leden 2019 z částky 10 601 Kč, za měsíce únor 2019 až leden 2020 z částek 11 376,23 Kč, za měsíce únor 2020 až leden 2021 z částek 12 753,19 Kč, za měsíce únor 2021 až leden 2022 z částek 14 524,83 Kč, za měsíce únor 2022 až červen 2022 z částek 15 172,29 Kč, za měsíce červenec 2022 až září 2022 z částek 17 416,8