57 Co 97/2025-882 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 1 500 000 Kč (výrok I), žalobu o zaplacení částky 327 000 Kč zamítl (výrok II), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 613 969,30 Kč (výrok III) a vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 5 700 Kč (výrok IV), dále žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě náhradu nákladů řízení ve výši 146 277,94 Kč (výrok V).2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalovaná neporušila právní povinnosti, postup žalované při operaci i při pooperační péči byl na náležité odborné úrovni, ze strany operatéra k žádnému pochybení nedošlo, nevyplývá ani postup vitium artis; žalobce dal standardní informovaný souhlas; komplikací při výkonu může nastat tolik, že nelze poskytnout komplexní výčet všech možných komplikací; komplikace, které nastaly, nebylo možno předvídat a ani jim nebylo možno zabránit; nerv byl iritován již před operací a ke komplexnímu regionálnímu bolestivému syndromu (dále jen „ KRBS“) mohlo dojít i bez operace, mohlo se tak stát operací i bez zjevné příčiny. Nebylo prokázáno, že škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje, léku nebo jiné věci použité při poskytování zdravotnických služeb.3. Okresní soud uzavřel, že v daném případě chybí také příčinná souvislost mezi škodou, která vznikla žalobci, a operačním zákrokem nebo pooperační péčí ze strany žalované. Raritní komplikace je riziko, které nelze předem očekávat, a nelze ji klást k tíži žalované; jedná se o ojedinělé případy, které nikdo nepředpokládá a také se jedná o vlastnost lidského organismu, kdy každé lidské tělo reaguje jinak. Zjištěný skutkový stav posuzoval dle § 420 a § 421a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a s ohledem na výše uvedené žalobu co do částky 1 500 000 Kč (viz výrok I) zamítl. Žalobu co do částky 327 000 Kč (viz výrok II) zamítl pro důvodně vznesenou námitku promlčení, neboť žalobce až v doplnění žaloby ze dne 20. 2. 2020 specifikoval částku 1 827 000 Kč, změna žaloby byla připuštěna u jednání dne 3. 3. 2020; v té době byl nárok ohledně částky 327 000 Kč s ohledem na dvouletou promlčecí lhůtu dle § 106 odst. 1 obč. zák., promlčen. Námitku žalobce, že nebyl dostatečně poučen o rizicích operace, neshledal důvodnou, neboť dal standardní informovaný souhlas, a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, ze dne 29. 4. 2015, konstatoval, že ani není objektivně možné, aby tento souhlas obsahoval veškeré raritní komplikace.4. Rozsudek okresního soudu napadl žalobce odvoláním ve výrocích I, III, IV a V, kterým se domáhal jeho změny tak, že žalovaná je povinna mu zaplatit částku 1 500 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, event. zrušení rozsudku v napadené části a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, neboť v řízení bylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovanou v průběhu operace i v průběhu pooperační léčby, vznik újmy na zdraví, jakož i příčinná souvislost mezi jednáním žalované a jeho újmou na zdraví. Skutečnost, že žalobce není schopen prokázat, který konkrétní okamžik v průběhu operace, resp. pooperační péče, vedl k rozvinutí KRBS nemůže být za situace, kdy je zjištěno, že újma na zdraví žalobce vznikla v důsledku operace, resp. pooperační péče, kladena k jeho tíži a prezentována jako neunesení důkazního břemene. Žalobce byl standardním pacientem, jehož zdravotní stav nebyl před operací nijak výjimečný. Z provedeného dokazování je zjevné, že předmětná operace měla za následek iritaci nervu žalobce. Jakkoliv vyšlo najevo, že předmětný nerv byl již z podstaty onemocnění žalobce iritován zbytnělým vazivem, je zřejmé, že před operací žalobce trpěl pouze běžnými obtížemi charakteristickými pro syndrom karpálního tunelu; během operačního zákroku byl vystaven extrémní bolestivosti, která dosahovala takové intenzity, že ztrácel vědomí. Ačkoliv může žalovaná tvrdit, že vnímání bolesti je toliko subjektivní, není pochyb, že bolestivost provedeného operačního výkonu byla mimořádně vysoká, o čemž svědčí mimo jiné skutečnost, že předmětná operace trvala 33 minut namísto standardních 5–15 minut (operace jeho pravé ruky trvala 13 minut). Taková délka operačního výkonu zajisté minimálně hraničila s objektivní možností utlumit bolest chirurgického zásahu do těla žalobce standardním množstvím aplikovaného mezokainu. Z výpovědi žalobce, jakož i ze zdravotnické dokumentace, která je součástí spisu, přitom vyplývá, že anestetikum doplněno nebylo. Z délky operačního výkonu je nepochybné, že operatér čelil nestandardnímu stavu, když předmětný zákrok nebyl schopen ukončit v běžném časovém horizontu a operace trvala téměř třikrát déle než předchozí operace žalobce. Dle žalobce během operace došlo k nadměrné iritaci nervu, což vedlo k újmě na jeho zdraví a následnému rozvoji KRBS (uvedené konstatuje znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem , znalecký ústav, ). K otázce, zda byla iritace nervu způsobena manuálně (tzn. chirurgickými nástroji při operaci), chemicky či jinak, výše uvedený znalecký ústav uvedl, že nejspíš manuálně, s nervem se manipuluje; nerv je utlačován, došlo k otoku, pak může docházet k chemické iritaci. Znalci se ve svých posudcích a výpovědích zaměřili na popis toho, jakým způsobem je prováděna předmětná operace, a uvedli, že operace se provádí v místním znecitlivění, kdy se z podélného řezu v dlani přeruší příčný vaz v zápěstí, čímž dojde k uvolnění a odstranění vazových struktur přítomných v karpálním tunelu, tedy i k uvolnění ztištěného nervu; detailně popsali i vlastní obnažení nervu, při kterém dochází k jeho manipulaci. Ačkoliv se tento postup může na první pohled jevit jako postup lege artis, je to právě tento postup, který je v tomto případě porušení povinnosti žalované nakládat s dotčeným nervem tak, aby nedocházelo k jeho další mechanické kompresi vedoucí k ischemii nervu a následně vzniku KRBS a syndromu sevřené pěsti. V této souvislosti žalobce poukázal na, že operační výkon trval mimořádně dlouhou dobu, (což prokazuje, že operatér čelil obtížím a zjevně musel čelit minimálně nezvyklým okolnostem, které existovaly v operačním poli), což ve spojení s mechanickým utlačením nervu mělo za následek trvalé poškození zdraví. Stalo se tak i za situace, kdy operatér měl a mohl výkon přerušit a případně indikovat jiný postup nebo operaci vůbec neprovést – nedokončit. Dle žalobce bylo prokázáno přinejmenším neobratné, zdlouhavé a invazivní počínání pracovníků žalované, které bylo prvními znalci označeno vitium artis (malá chyba nebo nezdar v jednom bodě jinak celkově správného postupu). Odpovědnost žalované je třeba posuzovat jako odpovědnost smluvní. Touto optikou jsou řešeny atributy odpovědnosti žalované za současný stav žalobce, který utrpěl újmu na zdraví v důsledku operačního výkonu, přičemž se jedná o shodnou situaci jako ve věci, v níž bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2968/2018, ze dne 19. 3. 2019. Poukázal na to, že ani mezi znaleckými posudky navzájem nepanovala shoda o tom, zdali došlo k pochybení při operačním výkonu nebo v průběhu pooperační péče, a poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, ze dne 26. 10. 2001. Dále pak uvedl, že závěr o tom, zda žalovaná postupovala lege artis, přísluší soudu a nikoliv znalci. Přestože tedy znalecké posudky (viz body 22 a 26 odůvodnění napadeného rozsudku) neshledaly v zákroku operátora postup non lega artis, nemůže soud mechanicky přebrat tyto závěry bez dalšího, jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 4168/2016, ze dne 1. 6. 2017. V souladu s uvedeným není možné souhlasit se závěry okresního soudu, že nebyla prokázána příčinná souvislost. Ta je dle žalobce a dle provedených důkazů naprosto zřejmá. I pokud by však nebyla, aplikací doktríny ztráty šance lze případný prvek kauzální nejistoty snadno překlenout (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1919/08, ze dne 12. 8. 2008). Přestože žalobce tvrdí, že došlo k porušení právní povinnosti žalované a věc je třeba hodnotit dle § 420 obč. zák., poukázal rovněž na § 421 obč. zák., které upravuje objektivní odpovědnosti zdravotnických zařízení za škodu způsobenou povahou předmětu. Žalobce se s ohledem na vyjádření domnívá, že chirurgické nástroje použité při operaci (háky, rozvěrače, retraktory) mohly svým tahem (tlakem) na nerv způsobit jeho ischemii a poškození jeho zdraví. Pokud tedy odvolací soudce setrvá na stanovisku soudu prvého stupně a zavinění žalované nezjistí, konstatuje žalobce, že v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, ze dne 25. 10. 2006, shledává jasnou podobnost s řešenou věcí. Dle žalobce tak užitím zmíněných chirurgických nástrojů došlo k nadměrnému (zejména s ohledem na délku trvání operace) tlaku na nerv, což bylo startérem rozvoje KRBS, jak ostatně vyplývá ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jmé