8 Co 140/2025-184 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit jí částku 185.433,53 Kč s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 157.392,60 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 157.392,60 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč (odstavec I. výroku). Dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).2. Okresní soud dospěl k závěru, že dne 21. 1. 2022 byla , jméno FO, (synem žalovaného) prostřednictvím identity žalovaného v internetovém bankovnictví žalobkyně , Anonymizováno, ve spolupráci s bankéřem žalobkyně (přes telefon) po předložení plné moci ze dne 20. 1. 2022 uzavřena dohoda o poskytnutí peněžních prostředků (úvěru) v částce 150.000 Kč, jež byla k témuž dni poskytnuta bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , vedený na jméno žalovaného jako majitele, jenž byl ale založen , jméno FO, bez vědomí žalovaného, tyto prostředky pak , jméno FO, užil pro svou potřebu. K uvedenému jednání se pak , jméno FO, doznal v rámci přípravného řízení před Policií ČR s tím, že využil situace v rodině (onemocnění a úmrtí matky), odcizil osobní dokumenty mimo jiné žalovaného, přičemž obdržené peněžní prostředky následně utratil zejména hraním automatů a v sázkových kancelářích. Za popsané jednání byl žalovaný (mimo jiné) uznán vinným ze spáchání zločinu úvěrového podvodu, a to rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2024, č. j. 73 T 79/2023-353, který nabyl právní moci dne 28. 1. 2025.3. Pro právní stránce posoudil okresní soud daný skutkový stav tak, že , jméno FO, sice byla žalobkyni při uzavření smlouvy předložena úředně ověřená plná moc prokazující oprávnění k zastupování žalovaného při sjednávání smlouvy, nicméně tuto nelze hodnotit jako řádnou, neboť je nutno přihlédnout k tomu, že v rámci trestního řízení byl , jméno FO, uznán vinným mimo jiné pro trestný čin úvěrového podvodu s tím, že bez vědomí a souhlasu žalovaného (svého otce) nejdříve založil účet u žalobkyně č. , č. účtu, a následně si na tento nechal vyplatit peněžní prostředky z titulu úvěrové smlouvy sjednané v zastoupení žalovaného, vedené na účtu č. , č. účtu, (viz rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. 73 T 79/2023-353 ze dne 26. 8. 2024). Výrokem označeného trestního rozsudku je soud v projednávané věci vázán, a to jak jeho skutkovou, tak i právní částí [§ 135 odst. 1 zák. č. 99/193 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. V důsledku jednání , jméno FO, tedy absentuje skutečná vůle žalovaného jako úvěrovaného při sjednávání sporné smlouvy. Předmětná smlouva představuje zdánlivé jednání, k čemuž soud přihlíží z úřední činnosti. Plnění poskytnuté na základě zdánlivého právního jednání je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Bylo však prokázáno, že peněžní prostředky byly vyplaceny na bankovní účet, jehož skutečným disponentem byl , jméno FO, , když jej bez vědomí žalovaného na jeho jméno jako majitele u žalobkyně založil. Žalovaný tak nebyl faktickým příjemcem vyplacené částky.4. I pokud by snad nebylo možno předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotit jako zdánlivé jednání, bylo by nutno shledat ji neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalovaného jako úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet. Bylo zjištěno, že zejména v otázce pravidelných měsíčních výdajů žalovaného vycházela toliko z tvrzení uvedených v listině označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta a z výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně pak ověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku a stanovila jeho životní výdaje na 14.626 Kč. Takovýto způsob ověření výdajové stránky žalovaného nemůže vést k závěru, že ze strany žalobkyně byla řádně splněna povinnost dle § 86 a § 87 ZoSÚ. Z předložených výpisů z účtu žalovaného vedeného u společnosti , právnická osoba, . vyplynulo, že žalovaný v posuzovaném období (3 měsíce před poskytnutím úvěru) hospodařil se zjištěným mínusovým zůstatkem na účtu. V době uzavření předmětné smlouvy tak jeho výdaje byly vyšší, než dosahovaný příjem. I za této situace by žalobkyně měla právo na vrácení toho, co bez právního důvodu poskytla, tj. z titulu bezdůvodného obohacení, avšak žalovaný se na její úkor bezdůvodně neobohatil, když nebyl skutečným příjemcem peněžních prostředků.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, když se domáhala jeho změny tak, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno. Namítala, že úvěrová smlouva, kterou jménem žalovaného a na jeho účet uzavřel jeho syn, později odsouzený , jméno FO, , byla uzavřena na základě úředně ověřené plné moci. S touto skutečností se soud prvého stupně nevypořádal, když v rozsudku bez jakéhokoliv odůvodnění pouze uvedl, že tuto plnou moc nehodnotí jako řádnou, resp. hodnotí ji tak na základě trestního rozsudku, v němž je uvedeno, že , jméno FO, jednal na základě plné moci přímo bez vědomí a souhlasu žalovaného, tj. proti jeho vůli a zájmu. S tímto hodnocením však žalovaná nesouhlasila. Měla za to, že plnou moc je nutno hodnotit jako platnou. Skutečnost, že soud je dle ust. § 135 o. s. ř. vázán výrokem o tom, že byl spáchán v konkrétní věci trestný čin, neznamená, že soud prvého stupně zcela odhlédne od existence plné moci a že její existenci, úředně ověřený podpis žalovaného, a nikdy neučiněný úkon jejího odvolání bude zcela přehlížet. Plná moc byla udělena na tiskopisu žalobkyně, tzn. žalovaný si v případě úmyslu odvolat plnou moc nemusel ani zjišťovat, u jakého subjektu by mohl být úvěr sjednán, stačilo doručit žalobkyni odvolání plné moci a k poskytnutí úvěru by nedošlo. Žalobkyně v případě sjednání dané úvěrové smlouvy celou dobu jednala v důvěře v plnou moc. Ve smyslu ust. § 437 odst. 2 o. z. pak platí, že jednal-li zástupce v rozporu se zájmem zastoupeného s třetí osobou, která o tomto rozporu nevěděla, nemůže se toho zastoupený dovolat. S ohledem na platně udělenou plnou moc žalobkyně rovněž namítala, že není přiléhavá ani argumentace soudu prvého stupně stran vydání bezdůvodného obohacení, neboť platí, že závazek bezdůvodného obohacení vzniká bez ohledu na to, kdo z něj měl prospěch, vždy jen mezi kontrahenty, zde tedy žalobcem a žalovaným. Pokud jde o otázku ověřování úvěruschopnosti, ve vztahu k této otázce nebyla žalobkyně řádně poučena v návaznosti na koncentraci řízení, kdy jí nebylo předestřeno, že by soud prvého stupně měl za neprokázané řádné posouzení bonity žalovaného. I pokud by se ukázalo, že posouzení úvěruschopnosti opravdu nebylo provedeno správně, zakládalo by to povinnost vrátit poskytnutou jistinu žalovaným, a nebylo možno zamítnout celou žalobu.6. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil tak, že navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Uvedl, že žádný úvěr si u žalobkyně nesjednal, ani nečerpal, ani k jeho sjednání nedal souhlas. Pokud se jedná o jeho podpis na plné moci, nedokázal si vysvětlit, jak mohlo proběhnout ověření podpisu na poště, aniž by se na poštu dostavil.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.8. Pokud se jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud v celém rozsahu přejímá. V řízení tedy bylo prokázáno, že dne 21. 1. 2022 byla synem žalovaného, , jméno FO, , prostřednictvím identity žalovaného v internetovém bankovnictví žalobkyně (, Anonymizováno, ) ve spolupráci s bankéřem žalobkyně (přes telefon) po předložení plné moci ze dne 20. 1. 2022 uzavřena dohoda o poskytnutí peněžních prostředků (úvěru) v částce 150.000 Kč, jež byla k témuž dni poskytnuta bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , vedený na jméno žalovaného jako majitele, jenž byl založen , jméno FO, bez vědomí žalovaného. Tyto prostředky pak , jméno FO, užil pro svou potřebu.9. Za popsané jednání, které je obsaženo ve výrokové části rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 26. 8. 2024, č. j. 73 T 79/2023-353, který nabyl právní moci dne 28. 1. 2025, tak že:„…bez vědomí a souhlasu svých rodičů, mimo jiné ve dnech 17. 12. 2021 a 18. 12. 2021 si nejprve prostřednictvím bankovní identity z účtu svého otce, registrovaného u společnosti , právnická osoba, . pod č. , č. účtu, a zadání kontaktních údajů jako e-mail , e-mail, a tel. čísla , tel. číslo, , které po neúspěšném přihlášení změnil na tel. číslo , tel. číslo, , založil u žalobkyně , Anonymizováno, , prostřednictvím které si dne 19. 12. 2021 založil standardní účet č. , č. účtu, , vedený u žalobkyně, načež prostřednictvím internetového bankovnictví ve spolupráci s telefonním bankéřem požádal o