Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.187 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. V rozsahu částky 94.813 Kč žalobu zamítl. Žádnému z účastníků a České republice – Okresnímu soudu v Opavě nepřiznal náhradu nákladů prvostupňového řízení. Dále rozhodl, že se advokátce žalovaného jako jeho ustanovené zástupkyni přiznává nárok na odměnu za zastupování, která bude vyplacena ve výši stanovené samostatným usnesením ve třídenní lhůtě od jeho právní moci.2. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž brojil pouze proti jeho vyhovujícímu výroku. Namítal, že znalec vycházel při určení výše bolestného z nedostatečných podkladů týkajících se žalobcova zdravotního stavu. Nedbal apelu žalovaného, že je třeba zabývat se rovněž tím, zda žalobce neutrpěl v minulosti podobná nebo dokonce stejná zranění jako při incidentu dne 11. 11. 2020, případně zda netrpěl chronickými potížemi hrudníku, zda jím popsané potíže nebyly důsledkem události, k níž došlo 16. 11. 2020 (a žalovaný pak byl hospitalizován), zda jeho potíže nevznikly při výkonu povolání nebo při žalobcově jiném závadovém jednání před datem 11. 11. 2020 či po tomto dni. S uvedenými otázkami se znalec v posudku nevypořádal; jinou žalobcovu zdravotnickou dokumentaci si neobstaral a žalobcův předchozí zdravotní stav vůbec nehodnotil. Vycházel pouze ze subjektivních sdělení žalobce při lékařském ošetření dne 11. 11. 2020. Zobrazovacími technikami (RTG apod.) nebylo žalobcovo zranění rozpoznatelné. Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody na zdraví u žalobce nebyla prokázána. Odpovědnost žalovaného za škodu na žalobcově zdraví proto nevznikla. U jednání dne 4. 11. 2025 žalovaný navrhl provést důkaz výslechem svědkyně , jméno FO, ke tvrzení, „zda se staly znalcem ohodnocené bolesti při incidentu dne 11. 11. 2025“, a výslechem svědkyně , jméno FO, , nar. , datum, Jmenovaná svědkyně prý hovořila se žalobcem, který uvedl, že má v úmyslu „finančně se hojit na , jméno FO, “. Žalovaný rovněž navrhl provést důkaz výslechem své matky ustanovené jeho opatrovnicí v řízení vedeném u Okresního soudu v , město, pod sp. zn. , číslo, , o omezení svéprávnosti žalovaného. Okresní soud se měl zabývat poměry žalovaného, na jehož majetek je vedeno několik exekucí. Jestliže opomněl vyjmenované důkazy provést, skutkový stav zjistil nedostatečně. Nevysvětlil důvody, pro které žalovaného návrhy na doplnění dokazování ignoroval. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Žalovaný se domáhal jeho změny v odvoláním dotčené části tak, že žaloba proti němu bude rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, ať je rozsudek okresního soudu v napadené části jako věcně správný potvrzen.4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v části dotčené odvoláním, tj. v odstavcích I., III. a IV. výroku, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval, že odvolání není důvodné.5. Podle § 2910 věta první o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.6. Podle § 2894 odst. 2 věta první o. z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon.7. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.8. Podle § 2958 věta první před středníkem o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy.9. Krajský soud neměl výhrady ke skutkovým zjištěním okresního soudu uvedeným v odstavci 4. odůvodnění napadeného rozsudku. Tam vyjmenované skutečnosti plynou z provedených důkazů. Na závěrech o nich nebyl tedy důvod cokoli měnit.10. Existenci předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu na žalobcově zdraví okresní soud zjistil z trestního příkazu Okresního soudu v , město, ze dne , datum, , č. j. , číslo, . Jeho skutkovou a právní větou byl totiž podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Jednoznačně z nich plyne, že dne 11. 11. 2020 v době okolo 16:00 hodin v , adresa, v obci , adresa, na , adresa, na pozemní komunikaci u nádražní budovy za přítomnosti dalších tří osob po předchozí verbální rozepři žalovaný fyzicky napadl žalobce tím způsobem, že k žalobci přistoupil zezadu, strhl jej na zem, kde mu hlavou opakovaně udeřil o vozovku a současně jmenovaného opakovaně udeřil do oblasti žeber, přičemž následně jej zalehl a odmítl z něj přes intervenci na místě se nacházejících dalších osob vstát, což v souvislosti s jeho významnou váhovou převahou působilo žalobci dýchací obtíže, přičemž (žalovaný) svého jednání zanechal až poté, co jej ze žalobce odstrčily na místě se nacházející osoby, přičemž žalobci tímto jednáním způsobil zhmoždění hrudníku a drobnou oděrku v oblasti hlavy, kterážto poranění si vyžádala jednorázové lékařské ošetření a žalobce významněji neomezila v obvyklém způsobu jeho života, tedy dopustil se veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadal jiného, čímž spáchal přečin , název11. Odvolací námitka žalovaného zpochybňující příčinnou souvislost mezi jeho protiprávním jednáním a vznikem škody u žalobce byla obsahem trestního příkazu vyvrácena. Ze stejného důvodu bylo nadbytečné provádět výslech dalších osob ohledně tří základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu na straně žalovaného. Tvrzení o nich byl povinen uvést a prokázat žalobce, který svou povinnost splnil, jde-li o povinnost důkazní, obsahem citovaného trestního příkazu. Žalovaný se své odpovědnosti nemohl zprostit. Trestný čin , název, lze totiž z hlediska zavinění spáchat výhradně úmyslně, přičemž ve vztahu ke všem znakům základní skutkové podstaty postačuje úmysl nepřímý. Je proto vyloučeno, že by žalovaný škodu na žalobcově zdraví nezavinil, když byl za své jednání kvalifikované jako , název, pravomocně odsouzen.12. Výši bolestného v částce 5.187 Kč stanovil okresním soudem jmenovaný znalec , tituly před jménem, , jméno FO, . K závěru znaleckého posudku žalovaný neměl v řízení před okresním soudem relevantní výhrady. V podání ze dne 23. 7. 2025 namítl pouze tolik, že žalobce neutrpěl při útoku žalovaného žádná zranění. Toto jeho tvrzení vyvrací výrok trestního příkazu (viz odst. 10. odůvodnění tohoto rozsudku). Znalec byl vyslechnut v průběhu jednání dne 4. 11. 2025, kdy své závěry srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil. Žalovaný nekladl znalci v té souvislosti žádné dotazy a s jeho konkluzemi tehdy nepolemizoval. Obecně formulované námitky ke znaleckému posudku přednesené v posledně cit. listině a znovu v odvolacím řízení závěr okresního soudu o výši škody vycházející ze znaleckého hodnocení nemohly ovlivnit. Žalovaný konkrétně netvrdil, že žalobcovy zdravotní problémy zjištěné při jeho vyšetření lékařem dne 11. 11. 2020 měly původ v jiné konkrétní události v minulosti, případně byly příznakem žalobcova (blíže neurčeného) chronického onemocnění. Znalec takové skutečnosti z dostupných zdrojů nezjistil; podle jeho vyjádření obecným námitkám žalovaného nic nenasvědčovalo.13. Okresní soud nepochybil, jestliže zevrubně nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, který za škodu odpovídá. Náhradu škody podle ust. § 2953 odst. 1 o. z. totiž nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.14. Okresní soud na podkladě zjištěných skutečností a za použití výše cit. hmotně-právních ustanovení dospěl rovněž ke správnému právnímu závěru, srozumitelně vyloženému v odstavcích 7. a 8. odůvodnění napadeného rozsudku. Závěr soudu k otázce odpovědnosti za škodu, kterou je žalovaný povinen žalobci nahradit z titulu bolestného, a k jeho výši nebylo nutno korigovat.15. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v napadené části podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně obou správných nákladových výroků.16. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť procesně úspěšný žalobce se tohoto práva výslovně vzdal.