15 Co 20/2026-130 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 436 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 18. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.) a zavázal jej k povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 132 781 Kč (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně, kterému vytýkal, že nepřerušil řízení ve smyslu ust. § 263 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. V doplnění odvolání pak dále namítal, že okresní soud neprovedl výslech svědkyně , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , jejímž výslechem má být prokázáno, že k převzetí prošlého zboží od žalobkyně nedošlo na základě uzavřené kupní smlouvy, nýbrž na základě dohody o vyklizení skladu.3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného, přičemž se zcela ztotožnila s argumentací okresního soudu proti námitkám žalovaného o přerušení řízení z důvodu probíhajícího konkurzu na majetek žalovaného. U jednání odvolacího soudu pak namítala, že žalovaný skutečnost, že olej byl po datu jeho spotřeba, netvrdil do nástupu účinků koncentrace řízení a že návrh výslech svědkyně , jméno FO, nebyl před okresním soudem učiněn řádně, nebyly-li sděleny iniciály svědkyně.4. Usnesením ze dne 23. 2. 2026, č. j. 15 Co 20/2026-115, které nabylo právní moci dne 26. 2. 2026, odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku I. co do částky 436 590 Kč a řízení v tomto rozsahu zastavil, a to odkazem na ust. § 83 odst. 1 a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. pro nedostatek podmínek řízení, konkrétně pro překážku věci zahájené, když před podáním žaloby v této věci žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 436 590 Kč ze stejné smlouvy jako nárok na náhradu škody v probíhajícím trestním řízení vedeném proti žalovanému u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 95/2025.5. Co do zbývajícího předmětu odvolacího řízení, tj. co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 436 590 Kč za dobu od 18. 10. 2024 do zaplacení pak odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 6. 11. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 436 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 18. 10. 2024 do zaplacení představující kupní cenu 17 820 litrů slunečnicového oleje, který žalovaný na základě kupní smlouvy z října 2023 odebral od žalobkyně za sjednanou kupní cenu ve výši 24,50 Kč/1 litr oleje, tuto však dosud nezaplatil, a to přes předžalobní upomínku žalobkyně ve stanovené lhůtě do 17. 10. 2024. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, když zpočátku tvrdil, že si od žalobkyně nic neobjednal a nepřevzal. Následně však potvrdil, že žalované množství oleje od žalobkyně v říjnu 2023 skutečně převzal, avšak nikoliv na základě smlouvy, ale aby vyhověl záměru zástupce žalobkyně k vyprázdnění jeho skladů. Nikdy o žádném odkupu nejednali, ale věděl, že jednatel žalobkyně má k dispozici prošlý olej, kterého se chce zbavit. Před podáním žaloby byl opakovaně upomínán o zaplacení žalované částky za dodané oleje, dosud však nic nezaplatil. V průběhu řízení pak namítal, že soud nemůže ve věci jednat z důvodu přerušení řízení pro probíhající insolvenční řízení žalovaného, neboť Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 8. 2022 schválil oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, avšak žalovaný dlužník neplnil své povinnosti oddlužení, zavdal příčinu ke vzniku nových závazků, proto insolvenční soud usnesením ze dne 29. 5. 2025, č. j. , insolvenční spisová značka, , rozhodl tak, že se na majetek žalovaného vyhlašuje konkurs.7. Okresní soud se námitkou žalovaného o přerušení řízení v důsledku probíhajícího insolvenčního řízení zabýval a dospěl k závěru o její nedůvodnosti. Vyložil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2022, č. j. , insolvenční spisová značka, , byl zjištěn úpadek žalovaného a rozhodnuto o jeho řešení oddlužením. Věřitelé mohli své pohledávky přihlásit do dvou měsíců od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. do 5. 6. 2022. Následně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2022, č. j. , insolvenční spisová značka, , bylo schváleno oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, které bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 2. 8. 2022. Předmětná žaloba byla podána dne 6. 11. 2024, a to až poté, co byl zjištěn úpadek žalovaného, a zároveň se jednalo o dluh, který vznikl po zjištění úpadku žalovaného. Jedná se tak o nový dluh žalovaného vzniklý po skončení lhůty k přihlášení pohledávek a jako takový nepodléhá omezení podle § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb. zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), proto okresní soud pokračoval v řízení. K námitce o dodatečném prohlášení konkursu uvedl, že toto nemá na již probíhající civilní řízení žádný vliv, neboť stále platí, že se věřitel nebude uspokojovat z majetkové podstaty (§ 263 odst. 1 insolvenčního zákona), nejedná se totiž o pohledávku za majetkovou podstatou (§ 168 téhož zákona) nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 insolvenčního zákona). Majetkové podstaty se netýkají řízení o nových osobních dluzích dlužníka vzniklých po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, což je přesně projednávaná věc, kdy lhůta k podání přihlášek skončila dne 5. 6. 2022 a dluh vznikl na základě kupní smlouvy z října 2023. Veškeré skutečnosti tedy nastaly až v době dávno po zahájení insolvenčního řízení, zjištění úpadku žalovaného a skončení lhůty pro podávání přihlášek.8. Okresní soud ve věci vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalovaný v říjnu 2023 převzal od jednatele žalobkyně 17 820 litrů slunečnicového oleje bez jakékoliv náhrady a byl opakovaně upomínán o zaplacení žalované částky. Dále provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, vyslechl jednatele žalobkyně a jí navržené svědky, zejména , Anonymizováno, , který byl přítomen při uzavírání dohody o odkupu a odběru žalovaného množství oleje společně s peletkami a na základě takto provedeného dokazování dospěl po skutkové stránce k závěru, že na základě ústní dohody mezi jednatelem žalobkyně a žalovaným odebral žalovaný v říjnu 2023 17 820 litrů slunečnicového oleje za dohodnutou cenu 24,50 Kč/1 litr, kupní cenu však nezaplatil, i když byl o to opakovaně upomínán.9. V rámci právního posouzení věci pak okresní soud uvedl, že žalobkyně v řízení prokázala, že mezi účastníky byla uzavřena ústní kupní smlouva, dle které žalobkyně jako prodávající dodala žalovanému 17 820 litrů oleje za dohodnutou kupní cenu ve výši 24,50 Kč/1 litr, což dle okresního soudu zcela koresponduje i s obvyklou cenou předmětu koupě v době dodání zboží. Žalovaný kupní cenu nezaplatil, tedy svůj závazek z kupní smlouvy nesplnil, ač sám zboží dále prodal. Pokud se jedná o splatnost, žalovaný měl kupní cenu zaplatit po prodeji převzatého zboží a současně potvrdil, že již v lednu 2024 jej jednatel žalobkyně vyzýval k zaplacení žalované částky. Okresní soud tak dovodil, že nejpozději od ledna 2024 byl žalovaný v prodlení se zaplacením ceny zboží. Pokud žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení až od pozdějšího data, konkrétně od 18. 10. 2024, tento úrok požaduje v souladu s ust. § 1970 a násl. o. z. po právu, když jeho výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S tímto závěrem okresní soud žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně příslušenství, když konstatoval, že žalovaný svá tvrzení o tom, že za odebrané zboží neměl nic žalobkyni platit, neprokázal, nevyvrátil prokázaná tvrzení žalobkyně o uzavření kupní smlouvy. Bylo tedy povinností žalovaného za dodané zboží zaplatit, neudělal. S tímto závěrem okresní soud žalobě zcela vyhověl a současně procesně úspěšné žalobkyni s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení.10. Odvolací soud nejprve konstatuje, že považuje za správný závěr okresního soudu o tom, že se probíhající insolvenční řízení žalovaného nijak nevztahuje na řízení o pohledávku, která je předmětem tohoto řízení a že toto řízení není ze zákona přerušeno ve smyslu ust. § 140a zák. č. 182/2006 Sb. – insolvenčního zákona. Současně není důvod k zastavení řízení ve smyslu ust. § 140c téhož právního předpisu a na řízení o uplatněné pohledávce nemá žádný vliv ani prohlášení konkursu na majetek žalovaného ve smyslu ust. § 244 a násl. téhož právního předpisu. Pokud jde o odůvodnění tohoto závěru, odkazuje odvolací soud na správnou argumentaci okresního soudu zakotvenou v bodě 3 odůvodnění napadeného rozsudku.11. Odvolací soud postupem dle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. dle ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl dokazování