V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 151 376,80 Kč s příslušenstvím, a to v měsíčních splátkách po 16 500 Kč splatných vždy k 5. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), na náhradě nákladů řízení uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 211 Kč (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, kterým napadl výrok I. rozsudku pouze ohledně výroku o lhůtě k plnění, a dále výrok II. o náhradě nákladů řízení. Žalovaný namítal, že svůj závazek hodlá uhradit, avšak výše soudem stanovených splátek je mimo jeho skutečné majetkové a finanční možnosti a reálně hrozí, že splátky nebude moci dodržet. Smyslem splátkového kalendáře mají být splátky v takové výši, které umožní dlužníkovi dluh splnit, nemají být vytvořeny podmínky pro dlužníka od počátku nesplnitelné. K výroku o náhradě nákladů řízení namítal, že je nepřiměřeně přísný, když pohledávku nezpochybňoval, nezneužíval procesních práv a projevil snahu věc vyřešit dobrovolně a bez průtahů.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhovala potvrzení rozsudku jak ve výroku o lhůtě k plnění přisouzeného výrokem I. rozsudku, tak i ve výroku o nákladech řízení. Poukázala na to, že splátky ve výši 16 500 Kč měsíčně jsou přiměřené. Žalovaný telefonicky již dne 29. 4. 2025 přislíbil žalobkyni hradit splátky 10 000 Kč, k dnešnímu dni tak již měl uhradit 16 splátek po 10 000 Kč, tj. 160 000 Kč, uhradil však jen 90 000 Kč. Změna výše splátek na 16 500 Kč tak pokrývá jen to, co měl mít žalovaný již dávno uhrazeno, pokud by ctil dohodu. Žalovaný svévolně dohodu porušil. Nadto žalovaný ani po doručení rozsudku dosud žalobkyni ničeho na dluh neuhradil. Výrok o náhradě nákladů řízení je rovněž správný, neboť žalobkyně žalovaného před podáním žaloby řádně vyzvala k zaplacení a žalovaný ničeho neuhradil a neučinil tak ani v průběhu řízení, aby předvedl alespoň dobrou vůli dluh splácet. I přesto žalobkyně v tomto sporu se splátkami souhlasila. Rozsudek představuje spravedlivé uspořádání vztahů se žalovaným.4. Krajský soud, jako soud odvolací, k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek okresního soudu toliko v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku o lhůtě k plnění pohledávky přisouzené výrokem I. rozsudku okresního soudu a ve výroku II., když jen v tomto rozsahu byl rozsudek okresního soudu odvoláním žalovaného napaden a odvolacímu soudu otevřen k přezkumu a v ostatním nabyl odděleně právní moci. Odvolací soud o odvolání žalovaného rozhodoval bez jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., neboť se odvolání týkalo toliko výroku o lhůtě k plnění a výroku o nákladech řízení. Odvolací soud dospěl po přezkumu k závěru, že odvolání žalovaného je nedůvodné a jsou splněny podmínky pro potvrzení rozsudku jako správného dle § 219 o. s. ř.5. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Stanovení splátek v rozhodnutí soudu je výjimkou z pravidla, a proto je k této výjimce a její aplikaci vždy nutno přistupovat restriktivně. Důvody, proč stanovil lhůtu k plnění delší, než je zákonná třídenní, nebo proč uložil zaplacení peněžitého plnění ve splátkách, je soud povinen v rozhodnutí uvést. Má-li soud za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být rozhodnutí podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. V souladu s ustálenou soudní praxí (srov. např. rozhodnutí publikované pod číslem 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1966) se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků. Vedle toho je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. výše citovaná rozhodnutí ze dne 31. října 2000, sp. zn. 25 Cdo 516/99, a ze dne 19. srpna 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015).7. V projednávané věci okresní soud stanovení splátek ve výši 16 500 Kč odůvodnil tak, že uvedl, že přihlédl k majetkovým poměrům žalovaného, které jsou mu známy z úřední činnosti, a významně zejména k tomu, že žalobkyně se splátkami souhlasila, přičemž výši splátek stanovil tak, aby již splatný dluh byl uhrazen nejpozději do jednoho roku.8. Odvolací soud závěry okresního soudu sdílí. Žalovaný zcela přehlíží, že stanovení splátek není dáno na libovůli soudu, ale jak bylo vyloženo výše, má svá pravidla, kdy soud je povinen přihlédnout nejen k poměrům žalovaného, ale rovněž i k tomu, aby splátky již splatného dluhu nepředstavovaly neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, kdy osobní a majetkové poměry žalovaného nelze těmto hlediskům nadřadit. Odvolací soud poukazuje na to, že se jedná o dluh, který je splatný již v září 2024. Žalovaný měl dostatek časového prostoru k tomu, aby svůj splatný dluh uhradil ještě před zahájením řízení. Neutěšené poměry žalovaného, které nadto jen obecně jen tvrdil, aniž by je konkretizoval a odvolacímu soudu osvědčil, nemohou být přičítány k tíži žalobkyně a nejsou důvodem pro stanovení splátek, které by vedly k nepřiměřenému znevýhodnění žalobkyně. Žalovaný byl několikrát upomínán před zahájením řízení, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 7. 12. 2024 a poté ještě zástupcem žalobkyně před podáním žaloby v souladu s § 142a o. s. ř. dopisem ze dne 18. 3. 2026. V tomto dopise byl žalovaný rovněž upozorněn na to, že nebude-li dluh do 7 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy uhrazen, bude podána žaloba a v důsledku soudního vymáhání vzniknou náklady soudního řízení, které bude muset žalovaný následně hradit. Ke dni podání žaloby činil jen dluh na jistině 151 376,80 Kč, dluh je dále navyšován o úroky z prodlení. Pokud by soud stanovil splátky ve výši 5 000 Kč, jak žádá žalovaný, vedlo by to k neúměrnému zvýhodnění žalovaného, který porušil svou základní povinnost ze smlouvy, a to platit řádně a včas pojistné, jež bylo splatné již před téměř dvěma léty, a to na úkor žalobkyně, k čemuž není žádného důvodu. Žalovaným navrhované splátky 5 000 Kč by vedly jen k tomu, že by dluh byl uhrazen věřiteli jen na jistině až po dvou a půl letech, a to nepočítaje příslušenství. K takto nepřiměřeně nízkým splátkám není žádného důvodu, zvlášť za situace, kdy žalovaný neprojevil ani dobrou vůli a nezačal dluh splácet ani v průběhu soudního řízení, a to ani v jím navrhovaných splátkách po 5 000 Kč.9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud výrok o lhůtě k plnění stanovené ve výroku I. rozsudku okresního soudu potvrdil dle § 219 o.s.ř.10. Odvolací soud shledává zcela správným i výrok o náhradě nákladů řízení. Žalovaný byl ve sporu zcela neúspěšný, dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které by nevznikly, pokud by žalovaný svůj splatný dluh zaplatil před podáním žaloby. Žalobkyně poskytla před podáním žaloby žalovanému dostatečný prostor pro úhradu dluhu, kdy dluh splatný v 9/2024 žalobou uplatnila až 9. 4. 2026, a nadto předtím v souladu s § 142a o. s. ř. žalovaného vyzvala předžalobní výzvou a poskytla mu poslední možnost uhradit dluh před podáním žaloby a upozornila jej na případný vznik nákladů soudního řízení. Okresní soud rovněž správně vyčíslil účelně vynaložené náklady žalobkyně částkou 48 211 Kč, na odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodě 8 odvolací soud zcela odkazuje. Důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. nebyly dány, když by bylo naopak hrubě nespravedlivé odepřít za výše uvedené situace žalobkyni právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila k řádnému uplatnění svých práv před soudem.11. Odvolací soud z výše uvedených důvodů výrok o náhradě nákladů řízení potvrdil, a to včetně lhůty k plnění stanovené v souladu s § 160 o.s.ř. v délce tří dnů.12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná, vzniklo jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které činí 4 889 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši poloviny mimosmluvní odměny za sepis odvolání proti výroku nikoliv ve věci samé ve výši 3 590 Kč (polovina z odměny za úkon v plné výši 7 180 Kč) dle § 11 odst. 2 písm. c), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu a z náhrady za 21% DPH ve výši 849 Kč. Tyto náklady byly vynaloženy účelně k bránění svých práv před odvolacím soudem a žalovaný je povinen je žalobkyni nahradit.