15 Co 69/2026-51 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným usnesením okresní soud uložil žalovanému povinnost zdržet se dalšího vypuzení žalobkyně z budovy č. p. , Anonymizováno, , jež je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , a z budovy bez č. p./ č. ev., jež je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , Anonymizováno, , obec , Anonymizováno, , jak jsou zapsány na LV č. , Anonymizováno, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, které dosud užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 2. 1. 2023 (výrok I.), umožnit žalobkyni užívání označených prostor sloužících podnikání na základě téže nájemní smlouvy (výrok II.), zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 655 Kč (výrok III.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok IV.).2. Proti tomuto usnesení, a to proti jeho výrokům I. až III., podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal jejich zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně změny napadeného usnesení tak, že se žaloba pro její nedůvodnost zcela zamítá. Podle žalovaného okresní soud ve věci rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, když vycházel toliko z jednostranných účelových tvrzení žalobkyně a neprovedl ani základní šetření skutečného stavu věci. Podle žalovaného žalobkyně v předmětné žalobě na ochranu držby neprokázala existenci držby ani její protiprávní rušení tím, že by žalovaný bránil žalobkyni v užívání předmětu nájmu za účelem jejího podnikání či měl dokonce začít s vystěhováním některých movitých věcí ve vlastnictví žalobkyně z předmětu nájmu. Podle žalovaného žalobkyně předmět nájmu vůbec nepotřebuje užívat, neboť již před podáním žaloby přesunula výrobu i prodejnu do nových prostor a movité věci, o nichž hovoří, vystěhovala svépomocí již v prosinci 2025, vyjma pro své podnikání nepoužitelných věcí, což je logické, neboť bez nich by nebyla schopna pokračovat v podnikání v nových prostorách. Podanou žalobu žalovaný označil za ryze účelovou s tím, že žalobkyně protiprávně zneužila institut této žaloby. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně předmět nájmu užívala zcela bez právního titulu. Žalovaný umožnil žalobkyni v předmětu nájmu bezplatně provozovat podnikání, a to do doby, než měla zajištěnou kontinuitu a sama se z prostor vystěhovala. Žalobkyni nevznikla žádná újma a žaloba má být dle žalovaného prostředkem k potření konkurence v podobě žalovaného, čímž se žalobkyně, resp. její dcera , jméno FO, , ani netají. Uvedl, že provoz , Anonymizováno, byl a je tzv. rodinným podnikem, v němž byl žalovaný do konce prosince 2025 zaměstnán na hlavní pracovní poměr, a to pod vedením své babičky – žalobkyně a společně s dcerou babičky , jméno FO, a jejími dcerami. V rámci tohoto týmu žalovaný koexistoval se žalobkyní a jejím okolím do doby, než se žalobkyně rozhodla přemístit výrobu z předmětu nájmu do , Anonymizováno, , což žalovaný s ohledem na vlastní rodinu neakceptoval, nicméně nadále setrvával na základě vzájemné dohody v pracovněprávním vztahu k žalobkyni v předmětu nájmu s tím, že tak to bude do doby, než bude přesun žalobkyně do nových prostor možno realizovat. Tehdy měl také skončit jeho pracovněprávní vztah k žalobkyni i provoz žalobkyně v předmětu nájmu. Zdůraznil, že s ohledem na zdravotní problémy žalobkyně její podnikání nadále jako její nástupkyně vede , jméno FO, , která vyhledává spory, naopak žalobkyně se žalovaným komunikuje standardně. V srpnu 2025 , jméno FO, žalovanému oznámila, že užívání předmětných prostor bude ukončeno k 31. 12. 2025 a současně také informovala veřejnost o tom, že od 1. 1. 2026 bude prodejna , Anonymizováno, přemístěna do nových prostor s tím, že dokonce uvedla, že se stávajícím předmětem nájmu nebude mít žalobkyně nic společného. Protože ve věci faktického termínu „ukončení spolupráce“ nebylo možno dojít k dohodě, bylo se žalobkyní dohodnuto, že žalovaný zašle formálně výpověď z nájmu a poté dojde i k dohodě o ukončení jeho pracovního poměru u žalobkyně k 31. 12. 2025. Žalovaný byl proto překvapen, když dne 6. 10. 2025 obdržel od právního zástupce žalobkyně námitky proti zaslaným výpovědím, na což reagoval podáním ze dne 24. 10. 2025 s názvem „Návrh smírného řešení“. V tomto podání uvedl, že byl dohodnut termín opuštění ze strany žalobkyně obou předmětných nemovitých věcí k datu 31. 12. 2025, což však žalobkyně popřela, z čehož žalovaný usuzuje, že za celým podnikem „stojí“ , jméno FO, , jak žalovaný dovozuje i z tvrzení žalobkyně o tom, že pokud měl žalovaný za to, že nájemní vztah založený nájemní smlouvou skončil, měl podat žalobu na vyklizení. Zdůraznil, že pokud žalobkyně tvrdí rušení držby, musí prokázat, že je držitelem práva, ať vlastnického či jiného, v jehož výkonu má být rušena. Uvedl, že nájemní smlouva byla uzavřena s předchozími spoluvlastníky předmětu nájmu, , jméno FO, , narozenou , Anonymizováno, , a , jméno FO, , narozenou , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2023. Šlo toliko o „překlenovací“ smlouvu, což dokumentuje symbolické nájemné. Pokud jde o čestné prohlášení žalovaného ze dne 21. 11. 2024, kterým měl žalovaný žalobkyni a po její smrti i její nástupkyní , jméno FO, garantovat užívání předmětných prostor na 24 měsíců, uvedl, že tento doklad je neplatný, neboť byl podepsán osobou, která k tomu nebyla oprávněna, jelikož v té době nebyl vlastníkem prostor, na čemž nic nemění ani skutečnost, že vlastníkem prostor byla jeho matka, která ho však nikdy k takovému prohlášení nezmocnila. Nadto byl podpis žalovaného na čestném prohlášení vynucen psychickým nátlakem. Žalobkyně pravděpodobně svůj nárok uplatněný žalobou vystavěla na tom, že změna vlastníka neukončuje nájemní vztah automaticky, nicméně opomíjí, že předmětná smlouva skončila, a tudíž nájemní vztah zanikl. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalovaný následně vyšel žalobkyni vstříc a nikterak jí v podnikání do konce roku 2025 neomezoval. Nadto nepožadoval ani platbu nájemného. Byla-li nájemní smlouva uzavřena na dobu určitou do 2. 1. 2023, nelze ani argumentovat tím, že žalovaný jako nový vlastník vstoupil do práv a povinností původního pronajímatele, a žalovaný proto nemá povinnost plnit povinnosti z nájemní smlouvy. Dále poukázal na existenci dle něj právního i logického paradoxu, v rámci kterého se žalobkyně s odkazem na ust. § 1007 o. z. domáhá toho, aby se žalovaný zdržel dalšího vypuzení žalobkyně z prostor, odkud se však rozhodla dobrovolně odejít, aby mohla pokračovat v podnikání na jiné adrese, a aby žalovaný de facto obnovil stav, kdy se žalobkyně rozhodla vystěhovat veškeré zařízení, předmět nájmu je tudíž pro výkon jakékoliv činnosti již nevhodný. Za těchto okolností je tvrzení žalobkyně o tom, že jí žalovaný brání v užívání předmětu nájmu, nepravdivé, stejně jako její tvrzení o tom, že začal s vystěhováním některých movitých věcí ve vlastnictví žalobkyně z předmětu nájmu. Žalobkyně vystěhovala všechny použitelné movité věci, které již v současné době používá k podnikání ve své nové provozovně, a v předmětu nájmu zanechala pouze věci k dalšímu užití zcela nepotřebné, bez ohledu na to, že prostory zanechala v dezolátním stavu. To byl také důvod, proč žalovaný s předstihem informoval žalobkyni o nutných opravách i o tom, jakým způsobem má její vyklizení vypadat. Podle žalovaného žalobkyně žalobou i dalším jednáním dokázala, že jí absolutně nejde o užívání předmětu nájmu za účelem pokračování v podnikání, nýbrž o to, aby žalovanému komplikovala podnikání. Důkazem jsou události po vydání usnesení okresního soudu, kdy žalovaný umožnil žalobkyni vstup do předmětných prostor poté, co se domluvil se žalobkyní na předání klíčů k nemovitosti, aby dostál svým povinnostem z rozhodnutí soudu. Při předání klíčů byla přítomna , jméno FO, , tato dne 22. 1. 2026 se svým zetěm , Anonymizováno, vstoupila do prostor nikoliv za účelem výkonu podnikatelské činnosti nebo za účelem vyzvednutí či uložení potřebných věcí k podnikání, nýbrž pravděpodobně s cílem poškodit žalovaného a zcela svévolně strhávala plakáty, jenž nemají s činností žalobkyně absolutně nic společného a zcela záměrně otočila kameru ve vlastnictví žalovaného tak, že ji vyřadila z provozu a poškodila. Následně se do předmětu nájmu vypravila dcera , jméno FO, za tmy a s baterkami, nicméně je vyrušil alarm, přičemž takové jednání žalovaný označil za provokaci. Na to reagoval tím, že vyzval žalobkyni, aby se zdržela takového jednání a oznámil jí, že v zájmu zajištění bezpečnosti prostory uzavírá, nicméně žalobkyni umožní kdykoliv přístup do nich. Na to přišla dne 27. 1. 2026 žalovanému výzva k umožnění užívání nemovitých věcí, aby žalovaný odstranil své vybavení z vlastních prostor s upozorněním, že v opačném případě se bude žalobkyně domáhat svých vykonatelných práv cestou exekuce.3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného usnesení jako správného. Namítala, že v řízení prokázala existenci svého práva užívat předmětné nemovité věci jak nájemní smlouvou ze dn