16 Co 63/2026-55 – Krajský soud v Ostravě

1. Dopisem ze dne 23. 1. 2025, doručeným žalobci jako zaměstnanci den poté (dále jen okamžitým zrušením), mu žalovaná jako zaměstnavatelka oznámila, že okamžitě ruší jeho pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení pracovněprávních povinností ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), kterého se měl žalobce dopustit tím, že ačkoli byl dne 3. 7. 2024 v rámci adaptačního procesu seznámen s podmínkami užití firemního softwaru a svým podpisem se zavázal k jejich dodržování, načež dne 16. 1. 2025 absolvoval interní školení kybernetické bezpečnosti, kde byl důrazně upozorněn na nebezpečí plynoucí z instalace a spouštění počítačových programů mimo správu IT oddělení, bylo dne 21. 1. 2025 zjištěno, že si opakovaně a nedovoleně – přes výslovný zákaz a upozornění jeho nadřízené a správce počítačové sítě – na pracovním počítači stahoval a spouštěl program umožňující vzdálené připojení do počítačové sítě a vzdálenou správu počítače zaměstnavatelky, čímž porušil body 1. a 2. podepsaného Souhlasu zaměstnance s podmínkami použití firemního softwaru (dále jen Souhlasu) a přímo tak ohrozil osobní data pacientů a kybernetickou bezpečnost nemocnice.2. Žalobou podanou dne 10. 3. 2025 se žalobce proti žalované domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení se zdůvodněním, že u žalované od 1. 7. 2024 působil v pracovním poměru lékaře se specializovanou působností na 0,6 úvazku. Vytýkaný skutek nedosahuje intenzity zvlášť hrubého porušení pracovněprávních povinností. Je sice pravdou, že žalobce podepsal Souhlas, absolvoval zmíněné školení a od prosince 2024 se vzdáleně připojoval ze svého soukromého počítače na počítač pracovní, avšak pouze aby dokončil administrativní práci, kterou nestihl zastat na samotném pracovišti, a to v době, kdy mu jeho druhá zaměstnavatelka – , právnická osoba, – vzdálené připojení běžně umožňovala. Nestahoval žádná data. Není pravdou, že by mu nadřízený toto připojení výslovně zakázal. Žalovaná ani netvrdila, že by jí vytýkaným skutkem způsobil škodu a k okamžitému zrušení přistoupila bez sebemenšího varování.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobce již na počátku svého pracovního poměru oslovil vedení žalované žádostí o povolení vzdáleného připojení. To mu žalovaná neudělila a naopak jej upozornila na bezpečnostní rizika. Přesto žalobce tutéž žádost adresoval své nadřízené, , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen primářce), která se vzdáleným připojením nesouhlasila a opět jej informovala o rizicích. Poté se žalobce obrátil na správce počítačové sítě žalované, , jméno FO, , který mu vzdálené připojení také odepřel a za přítomnosti , jméno FO, a , jméno FO, mu vysvětlil bezpečnostní rizika. Žalobce si tedy počínal úmyslně v situaci, kdy jsou nemocnice častým cílem kybernetických útoků, jež mohou vést ke ztrátě dat pacientů, nefunkčnosti IT systémů, odkladu plánovaných operací, nefunkčnosti laboratorní techniky a k újmě na zdraví a životech pacientů, kdy škoda může narůst až na stovky milionů Kč. Těmto útokům již byly vystaveny Fakultní nemocnice , adresa, , Psychiatrická nemocnice , adresa, a nemocnice v , adresa, . Žalobce od počátku řádně neplnil své povinnosti, dělal chyby a především opožděně zpracovával lékařské posudky o způsobilosti práci. Navzdory upozornění žalované tyto nedostatky neodstranil.4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 27 380 Kč (výrok II). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Žalobce pracoval též jako lékař na kardiocentru v , právnická osoba, , kde měl poloviční úvazek. U žalované působil od 1. 7. 2024 ve zkráceném pracovním úvazku 0,6 jako lékař se specializovanou působností. Dne 4. 7. 2024 podepsal souhlas s podmínkami užití firemního softwaru, kde bylo kromě jiného uvedeno, že zaměstnanci žalované nebudou instalovat ani spouštět nepovolené kopie jakýchkoli počítačových programů ani nebudou stahovat a poskytovat žádné počítačové programy, soukromá či firemní data přes internet. Žalobce zde byl upozorněn, že jakékoli pochybnosti týkající se toho, zda může zaměstnanec užívat daný počítačový program, je nutno před touto činností předložit odpovědnému vedoucímu. Dne 16. 1. 2025 absolvoval vstupní školení kyberbezpečnosti pro nové zaměstnance žalované. Nezvládal administrativní agendu řešit na pracovišti, a tak sem dojížděl mimo pracovní dobu, ve svém volném čase. Situace se mu jevila jako nadále neúnosná, pročež si začal počínat stejně jako v , právnická osoba, - administrativu vyřizoval pomocí vzdáleného připojení. V srpnu či v září 2024 se obrátil na primářku a požádal ji o možnost využívat vzdálený přístup. Primářka mu řekla, že to nejde a zkritizovala jej za plno nevyřízené administrativy – žalobce musel být z této příčiny soustavně kontrolován a urgován, přicházely stížnosti na nezpracované posudky. Žalobce o jedno a totéž požádal IT pracovníky žalované, kteří mu rovněž nevyhověli. Asi 14 dnů před doručením okamžitého zrušení primářka v žalobcově ordinaci viděla otevřený notebook a vyzvala jej, aby přístroj ihned schoval. Žalobce jí odmítl vyhovět s tím, že notebook potřebuje. Primářka se proto domluvila se zdravotními sestrami, aby ji informovaly, uvidí-li, že žalobce dělá něco, co nesouvisí s výkonem jeho práce. Následně ji sestry zpravily o tom, že žalobce něco dělá na počítači, co tam nepatří. Primářka proto požádala IT oddělení, aby situaci prověřilo. Vyšlo najevo, že je žalobce vzdáleně připojen do počítačové sítě žalované. U žalované ovšem není dovoleno používat žádná soukromá média, USB disky či stahovat programy do počítače, protože se zde pracuje s citlivými daty. Vzdálený přístup do počítačové sítě žalované má pouze několik osob (cca na pěti z tří set padesáti počítačů), které se dostanou do tzv. virtuálního serveru, a žalobce mezi ně nepatří. Tento server je zabezpečen jinak, než ostatní síť, a slouží výhradně pro vzdálené připojení. Žalobce používal opakovaně program , Anonymizováno, , který umožňuje vzdálené připojení, přestože ho pracovníci IT oddělení upozornili, že vzdálené připojení dovoleno není. Plošné zabezpečení počítačů před programem , Anonymizováno, je vzásadě nemožné, protože je to velmi sofistikovaný program. Po odhalení opakovaných vzdálených přístupů z žalobcovy strany mu žalovaná dne 24. 1. 2025 doručila okamžité zrušení z výše popsaného důvodu.5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 55 odst. 1 písm. b), 301 písm. d) zákoníku práce a dospěl k závěru, že je okamžité zrušení platné, poněvadž hned několik nadřízených zaměstnanců žalobci nezávisle na sobě jasně vysvětlilo, že a proč mu vzdálené připojení nepovolí. Žalobce si je přesto sám úmyslně zjednal a opakovaně využíval, ačkoli nemocnice pracuje téměř výhradně s citlivými daty a může být vystavena ničivému kybernetickému útoku, což se v minulosti v jiných nemocnicích skutečně stalo. Žalobce nezachoval vysokou míru odpovědnosti, kterou lze očekávat od lékaře. Není podstatné, k čemu žalobce vzdálené připojení využíval. Byl povinen řešit své pracovní úkoly na pracovišti a pokud to časově nezvládal, měl přehodnotit míru svého pracovního zatížení, nikoli porušovat pravidla nastolená jednou ze svých zaměstnavatelek.6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného vyhovění žalobě, které zdůvodnil tím, že u žalované pracoval na úvazek 0,6 a nezvládal zpracovávat administrativu; žalovaná mu navzdory jeho žádosti nepřidělila asistentku, takže musel práci dodělávat z domova. Takto se nicméně připojoval jen ke svému pracovnímu počítači. Do celé sítě nemocnice se nedostal a činil schváleným a řádně zakoupeným programem. K žádné ztrátě dat také nedošlo. Nikdo mu vzdálené připojení nezakázal. Na úvodním školení žádný takový zákaz nezazněl. To navíc proběhlo teprve dne 16. 1. 2025, třebaže žalobce pracovní smlouvu uzavřel dne 29. 5. 2024. To, co mu správce sítě a primářka řekli, bylo pouhé doporučení, nikoli zákaz. Skutečným důvodem okamžitého zrušení byla nespokojenost žalované s jeho prací, jak ve své výpovědi přiznala svědkyně Kusová. Navíc ředitel žalované předal žalobci okamžité zrušení před pacientem a vyzval jej k okamžitému opuštění pracoviště. Žalovaná věděla o žalobcově vzdáleném připojování nejpozději od počátku prosince 2024, ale nezasáhla, ač by to bylo záhodno, ohrožoval-li žalobce natolik data pacientů. V , právnická osoba, mu vzdálené připojení bez problému povolili. Žalovaná žalobci před okamžitým zrušením neudělila žádnou související výtku.7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že je žalobcovo tvrzení o zástupném důvodu nepřípustnou novotou. Tvrzení, že žalovaná program , Anonymizováno, schválila, je lež. Ukázalo se, že žalobce poté, kdy svědek , jméno FO, program z pracovního počítače odstranil, si jej žalobce znova nainstaloval a pokračoval ve vzdáleném připojování.8. Krajský soud v Ostravě ja