16 Co 74/2026-180 – Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 31. 12. 2023 se žalobkyně domáhaly, aby bylo určeno, že vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , jsou žalobkyně. Žalobu odůvodnily tím, že jsou vlastníky pozemků parc. č. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, a , hodnota, , které s pozemkem parc. č. , hodnota, přímo sousedí. V září 2023 žalobkyně a) zjistila, že celou dobu užívají i pozemek parc. č. , hodnota, , který tvoří funkční celek s rodinným domem na pozemku parc. č. , hodnota, . Pozemek je pod jedním oplocením spolu s ostatními pozemky, a to nejpozději od roku 1980. Žalobkyně se po celou dobu o pozemek staraly a prováděly jeho údržbu, když byly přesvědčeny, že celý pozemek je v jejich vlastnictví. Žalobkyně se tedy staly vlastníkem předmětného pozemku na základě mimořádného vydržení, neboť jej nepřetržitě držely od roku 1980. Zpevněná plocha pozemku parc. č. , hodnota, slouží výhradně jako soukromý přístup k domu žalobkyň a tato parcela nebyla nikdy zařazena mezi místní komunikace. Náhradní užívání se po zániku titulu změnilo v držbu a pro mimořádné vydržení se poctivost nepožaduje. Pozemek byl oplocen nejpozději do konce roku 1983, a to na základě sdělení k ohlášení drobné stavby oplocení. Žalovaní nevykonávali své vlastnické právo, nepožadovali nájemné ani vyklizení po celou vydržecí dobu. Nikdo z žalovaných netvrdí jakýkoliv nepoctivý úmysl ze strany žalobkyň a ani jej ničím neprokazuje.2. Žalovaný 1 se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaná 2 se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu zcela neuznává a navrhuje její zamítnutí, a to z důvodu, že žalobkyně nedoložily, jak mohly užívat část pozemku parc. č. , hodnota, , na které se nachází zpevněná komunikace a která bezprostředně sousedí s pozemky parc. č. , hodnota, a , hodnota, , na kterých se nachází pozemní komunikace.4. Žalovaná 3 se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu zcela neuznává a navrhuje její zamítnutí. Uvedla, že předci žalobkyně si oplotili část pozemku, který jim nepatřil, a to bez povolení a proti vůli vlastníků pozemku. Žalobkyně vykonávaly držbu předmětného pozemku s nepoctivým úmyslem. Držba vznikla proti vůli vlastníků na základě rozhodnutí státního orgánu. Žalobkyně předmětný pozemek nenabyly ani v dědickém řízení, tudíž měly vědět, že jej nezdědily. Vlastníci byli celou dobu evidováni v katastru nemovitostí. Dle výpisu z evidence nemovitostí z let 1992 a 1995 byli předci žalobkyně vedeni jako uživatelé pozemku, a nikoliv jako vlastníci.5. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem, identifikovaným v záhlaví, žalobu, kterou se žalobkyně a) a b) domáhaly určení, že vlastníky pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaném na LV č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , jsou žalobkyně a) se spoluvlastnickým podílem ve výši 5/8 a žalobkyně b) se spoluvlastnickým podílem ve výši 3/8, a že žalovaní 1, 2 a 4 jsou povinni strpět provedení vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí, zamítl (výrok I), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovaným 1 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), zavázal žalobkyně a) a b) společně a nerozdílně zaplatit žalované 2 na nákladech řízení částku 1 834,50 Kč (výrok III.) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovanou 4 se žalované 4 právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok IV). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že se nejdříve zabýval tím, zda mají žalobkyně naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Žalobkyně tvrdí nesprávnost zápisu v katastru nemovitostí, a protože takovou nesprávnost nelze odstranit jinak než žalobou na určení, mají na podané určovací žalobě naléhavý právní zájem. Jako právní titul, na jehož základě se původní právní předchůdce žalobkyní chopil držby předmětného pozemku, označily žalobkyně rozhodnutí Okresního národního výboru , adresa, , ze dne 12. 1. 1976, č. j. , Anonymizováno, , o přidělení pozemku , jméno FO, v podobě náhrady za jiný jeho vlastní pozemek. Žalobkyně měly za to, že není zapotřebí prokazovat existenci nabývacího titulu, a to proto, že vlastnictví k pozemkům nabyly na základě mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku. Aby okresní soud mohl učinit závěr, že žalobkyně jsou v současné době spoluvlastnicemi předmětného pozemku, a to z titulu jeho mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku, musely by žalobkyně prokázat, že jsou poctivými držitelkami tohoto pozemku po dobu 20 let, tj. minimálně od roku 2003 (žaloba podána v roce 2023). Přestože citované zákonné ustanovení připouští, že není třeba prokazovat právní důvod nabytí, platí, že držba musí být poctivá, tj. musí být splněny předpoklady poctivé držby podle § 992 občanského zákoníku, tedy žalobkyně by musely mít z přesvědčivého důvodu za to, že jim náleží vlastnické právo k předmětnému pozemku. Žalobkyně nemohly nabýt vlastnictví k tomuto pozemku vydržením, neboť nejméně od roku 1976 je vyloučena existence dobré víry právního předchůdce žalobkyň o tom, že mu pozemek vlastnicky náleží. V tomto roce totiž právní předchůdce žalobkyň obdržel výměr tehdejšího ONV v , adresa, , jímž mu byl pozemek přidělen do náhradního užívání. Žalobkyně o této skutečnosti věděly, tudíž ani ony nemohly být v dobré víře, že pozemek užívají jako svůj vlastní. S ohledem na uvedené, okresní soud žalobu zamítl, neboť po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nebyly poctivými držitelkami předmětného pozemku.6. Proti rozsudku podaly žalobkyně odvolání. V odvolání uvedly, že napadený rozsudek je založen na nesprávné aplikaci podmínek řádného vydržení na mimořádné vydržení. Okresní soud vyžadoval poctivou držbu a dobrou víru, ačkoli § 1095 občanského zákoníku je nevyžaduje, a obrátil důkazní břemeno. Skutková zjištění přitom podmínky mimořádného vydržení naplňují. Jak je z rozsudku patrné, okresní soud formálně cituje § 1095 občanského zákoníku, avšak rozhodující úvahy (zejm. body 60–65 odůvodnění) vystavěl na předpokladech řádného vydržení (oprávněná/poctivá držba, dobrá víra a právní titul). Tímto postupem okresní soud směšuje právní režimy řádného a mimořádného vydržení a dospívá k závěrům, které jsou v přímém rozporu s hmotným právem uvedeným v § 1095 občanského zákoníku upravujícím institut mimořádného vydržení. Ze skutkových zjištění soudu (a z provedených důkazů) plyne, že předmětný pozemek je užíván jako součást oplocené zahrady domu č. p. 559 nejméně od počátku 80. let a že zapsaní spoluvlastníci po desetiletí nevykonávali žádná vlastnická oprávnění, což bylo potvrzeno i provedenými důkazy. Zjištění před okresním soudem provedená jsou naopak typickými znaky pravé a nepřetržité držby. V dané věci bylo užívání pozemku dlouhodobě otevřené (oplocení, údržba, užívání jako zahrada). Žalovaní netvrdili a neprokázali, že by žalobkyně držbu uchopily násilně či tajně nebo lstí. Žalobkyně (a jejich právní předchůdce) držely pozemek nepřetržitě po dobu přesahující 20 let; přičemž doba držby právních předchůdců se započítává. I pokud by okresní soud uvažoval o rozhodných přechodných ustanoveních, u nemovitých věcí nemohlo vydržení skončit dříve než 1. 1. 2019, což je v dané věci splněno. Žalovaní neprokázali (a ani nijak neprokazovali), že by žalobkyně jednaly v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 občanského zákoníku (tedy např. lstivě, podvodně či účelově při uchopení držby). Samotná vědomost o historickém režimu náhradního užívání či o existenci katastrálního zápisu na jinou osobu nepostačuje k závěru o nepoctivém úmyslu. Okresní soud však žádné konkrétní projevy nepoctivého úmyslu nezjišťoval a nehodnotil; zamítl žalobu výlučně pro absenci dobré víry (srov. bod 64 rozsudku). Z uvedených důvodů žalobkyně navrhly, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.7. Žalovaný 1, ač vyzván, se k odvolání žalobkyň nevyjádřil.8. Žalovaná 2 k odvolání žalobkyň uvedla, že je považuje za nedůvodné. Navrhla napadený rozsudek okresního soudu potvrdit jako věcně správný, neboť má za to, že v řízení byl prokázán nepoctivý úmysl právního předchůdce žalobkyň, a proto nemohlo dojít k mimořádnému držení.9. Žalovaná 3 k odvolání žalobkyň uvedla, že je považuje za nedůvodné a navrhla napadený rozsudek okresního soudu potvrdit jako věcně správný. Znovu uvedla, že žalobkyně si oplotily část pozemku, který jim nepatřil, a to bez povolení a proti vůli vlastníků pozemku. Žalobkyně vykonávaly držbu předmětného pozemku s nepoctivým úmyslem. Držba vznikla proti vůli vlastníků na základě rozhodnutí státního orgánu. Žalobkyně předmětný pozemek nenabyly ani v dědickém řízení, tudíž měly vědět, že jej nezdědily.10. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyň proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek