57 Co 285/2025-179 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 81 900 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení zaplacením 600 Kč (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 19. 6. 2015 bylo zajišťovacím příkazem č. j. 4548600/15/2011-00540-105447 uloženo žalobkyni, aby zajistila úhradu daně z přidané hodnoty, která dosud nebyla dodatečně stanovena, složením jistoty 13 556 641 Kč (za období od 1. 1. 2015 do 31. 3. 2015), dne 5. 12. 2019 bylo rozhodnuto o změně zajištěné částky tak, že se snižuje na 8 789 149 Kč, což žalobkyně napadla odvoláním 20. 12. 2019, o kterém rozhodlo 20. 7. 2020 Odvolací finanční ředitelství tak, že napadené rozhodnutí změnilo snížením zajištění na 7 472 479 Kč. Dne 27. 7. 2020 požádala žalobkyně o úrok podle § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, z částky 1 316 670 Kč, protože v tomto rozsahu bylo shledáno rozhodnutí správce daně nezákonným. Správce daně rozhodl o výši úroku z vratitelného přeplatku dne 12. 8. 2020, č. j. 3113721/20/3202-80546-800365, kterým žalobkyni přiznal 35 746 Kč, což žalobkyně napadla odvoláním (s tím, že správce daně nepřiznal úrok z neoprávněného jednání správce z částky 1 316 670 Kč za období od 5. 12. 2019 do 27. 7. 2020), které bylo rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. 3. 2021, č. j. 9467/21/5100-41456-711233, zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalobou ze dne 11. 5. 2021 se domáhala žalobkyně jeho zrušení a po výzvě k vyjádření (18. 5. 2021) a ke sdělení souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání (25. 6. 2021) bylo řízení 14. 12. 2022 přerušeno (pro otázku, zda byla žalovaná vůbec věcně příslušná k rozhodnutí, která byla vyřešena Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 31. 8. 2023), o pokračování bylo rozhodnuto 5. 12. 2023. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2024, č.j. 25 Af 24/2021-35, bylo toto rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Proti rozsudku byla podána ze strany žalované kasační stížnost, řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno usnesením ze dne 19. 3. 2024 z důvodu zpětvzetí stížnosti. Dne 9. 5. 2024 Odvolací finanční ředitelství vydalo výzvu k seznámení se zjištěnými skutečnostmi, načež rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024, č. j. 18949/245100-41456-711233, bylo odvolání opět zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalobkyně nebyla v roce 2020 ekonomicky aktivní.3. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 1 odst. 1, 3, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“]. S odkazem na závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3118/2020 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), přistoupil k vyhodnocení přiměřenosti řízení – po upřesnění žalobkyní – o vydání úroku z vratitelného přeplatku a z tohoto hlediska má „rozhodnutí o změně výše zajištěné částky ze dne 5. 12. 2019 za relevantní ve vztahu k předmětu řízení vymezeného žalobou tak, že z rozhodnutí o změně výše zajištěné částky žalobkyně nabyla legitimní očekávání na vrácení části zajištěné částky“. Vzhledem ke skutkové a právní složitosti měl délku řízení před správním orgánem (rozhodnuto bylo do 7 měsíců) za přiměřenou. Shodný závěr přijal i pro řízení před správním soudem; přerušení řízení považoval za důvodné, odpovídající prevalenci ekonomie řízení. Zdůraznil, že nejistota žalobkyně ohledně výše zajištění byla dána pouze do rozhodnutí odvolacího orgánu, přičemž záhy (27. 7. 2020) byl vydán další zajišťovací příkaz, kterým došlo k zajištění „na původní“ výši; 12. 8. 2020 pak bylo rozhodnuto o výši úroku. Význam řízení pro žalobkyni vyhodnotil jako nepatrný, po kasačním zásahu správního soudu bylo vydáno konečné rozhodnutí do 6 měsíců, kdy následné podání kasační stížnosti žalovanou má za irelevantní. Protože celková doba byla přiměřená, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla zcela. Nejprve popsala, jak vymezila průtažné řízení. Zdůraznila, že u jednání uvedla: „uplatňuje nárok za nepřiměřenou délku řízení o rozhodování o úroku z vratitelného přeplatku, kdy počátek tohoto řízení je dán dnem 5. 12. 2019, rozhodnutím o změně zajištěné částky, a řízení je skončeno dnem doručení posledního rozhodnutí, tj. 24. 6. 2024“. Průtažné řízení se tak sestává jak z řízení o vratitelném přeplatku, tak z řízení před správním soudem. Proto je domněnka soudu, že došlo ke „změně předmětu“ řízení toliko na řízení o vydání úroku z vratitelného přeplatku, mylná, potažmo jeho rozhodnutí nezákonné, neboť soud posoudil jiné řízení. Žalobkyně výslovně brojila rovněž vůči nákladovému výroku, poukázala na dostatečnou personální vybavenost žalované pro řešení případů odpovědnosti za škodu z daňového řízení, což se nevymyká její běžné úřední agendě, pročež – s odkazem na závěr vyplývající a contrario zejména z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13 – žalované nepřísluší ani paušální náhrada (v jejím případě účelně vynaloženým nákladem nemůžou být náklady na zastoupení advokátem). Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odmítla opodstatněnost nosného argumentu žalobkyně, neboť z žaloby je zcela zřejmé, že žalobkyně do celkové doby řízení zahrnula 2 samostatná řízení, a sice řízení o změně zajištěné částky a řízení o úroku z vratitelného přeplatku. Pokud zástupce žalobkyně dne 3. 9. 2025 výslovně sdělil, že řízení ve věci rozhodnutí o změně zajištěné částky z 5. 12. 2019, resp. jeho výsledek, není předmětem žaloby, pak je pro stanovení počátku posuzovaného řízení určující rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 20. 7. 2020, neboť teprve tímto rozhodnutím mohl žalobkyni vzniknout případný nárok na úrok z vratitelného přeplatku. Proto se ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a navrhla, aby bylo odvolání „zamítnuto“ a žalované přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Žalobkyně se svou žalobou domáhala peněžité satisfakce za nepřiměřenou délku řízení (sestávající se z několika daňových řízení a navazujícího soudního řízení), které dle ní trvalo od 5. 12. 2019 do 24. 6. 2024. Nepřiměřenou délku způsobily daňové orgány svou indolencí. V odvolání proti rozhodnutí o změně zajištěné částky byla řešena toliko otázka, zda správce daně může zvýšit a snížit zajištění daně jedním rozhodnutím, pročež dobu přesahující 6 měsíců k rozhodnutí o odvolání má za nepřiměřenou. Obdobně jednoduchá byla dle žalobkyně právní otázka týkající se řízení o úroku z vratitelného poplatku, a sice zda v případě zadržení finančních prostředků na základě nezákonného rozhodnutí o změně zajištěné částky, náleží žalobkyni úrok placený správcem daně, pročež doba dosahující téměř 7 měsíců je taktéž nepřiměřená, stejně jako řízení před správním soudem (11. 5. 2021 až 10. 1. 2024). Požadovaná částka se sestává z 18 000 Kč za první a druhý rok řízení, dále za třetí a čtvrtý rok vždy po 18 000 Kč a za šest měsíců vždy po 1 500 Kč; částku 63 000 Kč vzhledem k mimořádnému průtahu před správním soudem navýšila o 30 %.8. Procesní obrana žalované vychází z důsledného odlišení jednak řízení o změně zajištěné částky, jednak řízení o úroku z vratitelného přeplatku. Přes jejich vzájemnou souvislost je dle ní nelze posuzovat jako jediné (posuzované) řízení. Počátek řízení o změně zajištění lze datovat 19. 6. 2015 (vydáním zajišťovacího příkazu, přičemž jeho konec je spojen s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2023, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalobkyně. To ovšem není posuzované řízení, tím – jak vyplývá z žaloby – je řízení o úroku z vratitelného přeplatku, jehož počátek ovšem nelze upínat k rozhodnutí o změně zajištění (5. 12. 2019), nýbrž až k rozhodnutí odvolacího orgánu, tj. k 20. 7. 2020, konec je pak spojen s doručením rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství dne 24. 6. 2024. Z toho 3 roky a 11 měsíců probíhalo řízení před správním soudem, přičemž s ohledem na přerušení řízení ani v tomto případě nedošlo k průtahům. Délku řízení tudíž nemá za nepřiměřenou.9. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud jako sp