57 Co 89/2026-152 – Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud usnesením v záhlaví označeným žalovanému uložil povinnost zdržet se rušení držby žalobkyně spočívající v zamezování vjezdu na pozemky žalobce parc. č. , hodnota, a , číslo, v k. ú. , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro , název, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I) a uvést držbu v předešlý stav, a to odstraněním uzamčeného řetězu či jiných pevných překážek bránících průjezdu motorových vozidel na cestě umístěné na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro , název, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. , hodnota, a , číslo, v k. ú. , adresa, . Na pozemku parc. č. , hodnota, byla vystavěna kolem 30. let minulého století - , název, . K , název, po celou dobu vedla jediná přístupová komunikace, a to mimo jiné po pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví žalovaného. Dne 24. 1. 2022 vydal stavební úřad souhlas s odstraněním stavby rekreačního objektu č. ev. , číslo, na pozemku p. č. , číslo, (zastavěná plocha a nádvoří) v k. ú. , adresa, , tj. , název, a dne 6. 11. 2024 vydal rozhodnutí o umístění stavby „, právnická osoba, “ na pozemcích parc. č. , hodnota, (ostatní plocha) a parc. č. , číslo, Stavební úřad jako jednu z podmínek stavby uvedl přístup ke stavbě po stávající přístupové komunikaci vedené mimo jiné po pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Na pozemku parc. č. , číslo, se nachází pozemní komunikace – kategorie veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a tento právní vztah trvá od roku 1971. Na dotčené komunikaci nikdy nebyl přístup omezen. Komunikace byla využívána za účelem provozu , název, následně svozovou firmou odpadů, návštěvníky obce (houbaři, turisty) a vlastníky pozemku parc. č. , hodnota, a , číslo, . Žalovaný v listopadu 2025 zatarasil průjezd přes jeho pozemek parc. č. , číslo, provazem, který však bylo možné odstranit. Na konci ledna 2026 žalobkyně zjistila, že přes komunikaci na pozemku parc. č. , číslo, je umístěn uzamčený řetěz. Řetěz je možno odemknout klíčem či zadáním kódu na zámku na řetězu, přičemž žalovaný je připraven kód nebo klíč předat.3. Zjištěný skutkový stav podřadil soud prvního stupně pod § 177 odst. 1, § 178 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a § 1003, § 1007 odst. 1 a § 1008 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Předně učinil závěr o včasnosti podané žaloby. Dále dovodil, že žalobce „prokázal, že je držitelem práva cesty přes pozemek žalovaného“, cesta je, dle správních orgánů, veřejně přístupnou účelovou komunikací. Žalovaný přitom do práva držby žalobkyně svévolně zasáhl tím, že přes cestu umístil řetěz, přičemž „(u)zamčení cesty je svémocným rušením držby i když rušitel dá ostatním klíče, kód k zámku nebo umožní vstup na základě telefonického hovoru apod., protože tím mění dosavadní pokojný stav a činí výkon držby závislým na své vůli.“4. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalovaný. Usnesení napadl zcela. Odvolací důvody opřel o § 205 odst. 2 písm. c), písm. e), písm. g) o. s. ř., tedy napadené rozhodnutí má za postižené jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Konkrétně, ve vztahu k procesní rovině, argumentoval, že v řízení před soudem prvního stupně byl připraven zmatečným postupem soudu o možnost vyjádřit se k žalobě a navrhnout důkazy. Nejprve totiž byla prodloužena lhůta pro vyjádření k žalobě, přičemž následně soud prvního stupně sdělil, že tato lhůta je o dva dny kratší, neboť došlo k chybě v psaní. V hmotněprávní rovině prosazoval názor, že nenastal pokojný stav užívání pozemku žalobkyní před podáním žaloby. Upozornil na dříve vydaná (zrušená) správní rozhodnutí a dosud neukončená správní řízení, která se vztahují k otázce existence veřejně přístupné účelové komunikace na dotčeném pozemku, pro která tak není otázka přístupu žalobce k jeho nemovitostem přes pozemek žalovaného ze strany správních orgánů dosud vyřešena. Popřel, že by žalobkyně aktivně užívala dotčený pozemek, potažmo měla právo držby. Vychází z toho, že žalobkyně od jara 2022 nečiní na pozemku žádné stavební přípravy, dokonce neprodukuje žádný komunální odpad, a odpad z pozemku tedy ani není odvážen, pravdivost tvrzení o pravidelné údržbě a kontrole hydrantů a hlavního uzávěru plynu, které jsou umístěné na sousedním pozemku, popírá, resp. navrženými důkazy vyvrací. Žalovaný uzavírá, že žalobkyně fakticky žádnou držbu práva cesty od jara roku 2022 nevykonává, ba naopak má za to, že před podáním žaloby existoval pokojný stav neužívání dotčeného pozemku žalobkyní, a to více než jeden rok. Dále žalovaný zdůraznil, že jeho souhlas s užíváním cesty žalobkyní byl výslovně vázán toliko na účely demolice, pročež v případě dalšího užívání cesty, tj. po odvolání jeho souhlasu, se jednalo o držbu nepravou. Žalovaný konečně uvádí, že nejednal tak, aby žalobkyni z držby práva vypudil, když na její stížnost směřovanou starostovi obce deklaroval, že v případě potřeby a na telefonickou žádost vstup žalobkyni umožní, případně jí přenechá klíče. Užívání pozemku žalobkyní tedy neměl v úmyslu definitivně vyloučit, ale omezit jej. V této souvislosti pak dodává, že před podáním žaloby nebyl kontaktován a ani mu nebyla zaslána předžalobní výzva. Navrhl, aby bylo napadené usnesení změněno tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému bude přiznán přísudek.5. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, výslovně souhlasila s vyhodnocením existence posledního pokojného stavu i jeho narušení a odmítla odvolací námitky o zmatečném postupu soudu prvního stupně. Zdůraznila, že žalobce předmětnou cestu fakticky potřebuje a pokojně ji užívá za účelem přístupu ke svým pozemkům, když k nim neexistuje žádná alternativní cesta. Souhlas s veřejným užíváním cesty vyslovil již právní předchůdce žalovaného a cesta tak naplňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace, přičemž o tomto charakteru cesty je přesvědčena veřejnost, obec , adresa, i příslušný silniční a stavební úřad. Skutečnost, že tento souhlas již nelze odvolat, konstatoval i Nejvyšší správní soud. Námitku spočívající v dosud probíhajících správních řízení má za irelevantní, neboť veškeré znaky veřejně přístupné účelové komunikace již byly prokázány a správní orgány aktuálně posuzují pouze možnost vybudování zcela nové alternativní cesty. U jednání odvolacího soudu pak postavila najisto, že to je právní důvod „držby práva“ žalobkyně, jehož ochrany se posesorní žalobou domáhá. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil „a odvolání zamítl“ a žalobkyni přiznal přísudek.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2026 domáhá, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se rušení držby zamezováním vjezdu na její pozemky a uvedení držby v předešlý stav, a to odstraněním řetězu či jiných překážek bránících průjezdu s tím, že naraci žaloby vystavěla na tvrzení, že žalovaný zamezil pokojné užívání cesty, která je jedinou přístupovou cestou k pozemkům žalobkyně, přičemž jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, která je takto i žalobkyní od roku 1971 užívána, což deklarovaly i příslušné správní orgány.8. Podle § 177 odst. 1 věta druhá o. s. ř. žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby.9. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.10. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty [§ 1008 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)], neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. Při vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru nejsou v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu podstatn