69 Co 245/2025-188 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud zamítl žalobu na určení, že darovací smlouva ze dne 6. 4. 2020, jež měla být uzavřena mezi žalobkyní jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou a jejímž předmětem mělo být darování spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba, , adresa, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, jak jsou tyto nemovité věci zapsány u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro Katastrální území , adresa, , obec , adresa, , a jež byla Katastrálnímu úřadu pro , Anonymizováno, kraj, územnímu pracovišti , adresa, předložena v rámci vkladového řízení sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, je právním jednáním zdánlivým (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9.438 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zmocněnkyně žalované , Jméno advokátky, (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně proti všem výrokům ze všech odvolacích důvodů dle § 205 odst. 2 o. s. ř., a to včetně nesplnění zákonných procesních podmínek pro nařízení jednání „o věci samé“ (když jednání nebylo připraveno na projednání „věci samé“, ale pouze na projednání naléhavého právního zájmu, který beztak není třeba osvědčovat, neboť tento plyne přímo ze zákona), přes odvolací důvod, že ve věci rozhodla vyloučená soudkyně (neboť samosoudkyně v řízení prokázala, že má ke žalobkyni negativní vztah, dále ve svém odůvodnění vykonstruovávala obranu žalované /údajné vydržení/ a svou nepřipraveností na jednání „o věci samé“ zapříčinila neoprávněné vykázání žalobkyně z jednací síně, když na tuto skutečnost oprávněně poukazovala), vadu vnitřní rozpornosti odůvodnění, neboť není zřejmé, z jakého zákonného důvodu byla žaloba vlastně zamítnuta, když ve vyhlášení a v bodě 27 odůvodnění samosoudkyně uzavírá, že „naléhavý právní zájem na požadované určení patrně plyne přímo ze zákona“, z čehož však vyplývá, že pokud se jedná o žalobu ze zákona, nemohla být žaloba pro soudem tvrzenou absenci naléhavého právního zájmu zamítnuta, až po náklady řízení, neboť zamítnutí žaloby pro (nadto údajnou) absenci naléhavého právního zájmu, nelze považovat za úspěch žalované strany (nález ÚS 1/04 ze dne 13. 1. 2005), když věc samá nebyla projednána ani meritorně rozhodnuta. Je totiž nutno rozlišovat rozhodnutí „ve věci samé“ a rozhodnutí „o věci samé“. Žalobkyně uplatňuje odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud opomenul nezbytnost rozlišování poznámky rozepře a spornosti. Rozdíl mezi poznámkou rozepře a poznámkou spornosti vychází primárně z toho, z jakého důvodu je stav zapsaný v katastru nemovitostí považovaný za nesouladný se stavem skutečným. Důvody rozporů zapsaného stavu se skutečným stavem lze rozdělit do čtyř skupin: 1) chybný zápis do katastru nemovitostí, 2) počáteční absence právního důvodu vzniku práva (absolutní neplatnost či zdánlivost právního jednání, na jehož základě byl proveden zápis do veřejného seznamu bez právního důvodu), 3) možnost mimoknihovního vzniku či zániku práv, 4) dodatečné odpadnutí právního důvodu vzniku práva. Jak vyplývá z odborného komentáře, § 985 o. z. je určen k řešení třetí a čtvrté situace (neboť v § 985 o. z. se dle zákonného znění jedná o věcné právo, které má být teprve nalézáno), nikoliv prvních dvou. Pro druhý případ, kdy je rozpor mezi zapsaným a skutečným právním stavem způsoben tím, že zde od počátku nebyl platný právní důvod vzniku práva (zápis bez právního důvodu), je pak řešení obsaženo v § 986 o. z., kdy se jedná o dotčení práva zápisem, tedy nikoliv práva věcného, ale tímto zápisem dotčení ve svém knihovním právu (Spáčil J. a kol., občanský zákoník III, věcná práva komentář první vydání Praha C.H. Beck 2013 strana 62). Pokud účastník tedy namítá důvod ve druhé skupině důvodů rozpornosti zápisu, nelze po něm tedy požadovat, aby byl nucen vydobývat věcné vlastnické právo dle třetí a čtvrté skupiny rozporností zápisu, když to věcné vlastnické právo vůbec nebylo dotčeno, ale bylo dotčeno pouze „knihovní právo na řádný zápis“. Vzhledem k počáteční absenci právního důvodu k dodatečnému odpadnutí právního důvodu vůbec ani nemohlo dojít a vzhledem k tomu, že předmětné nemovitosti žalobkyně stále užívá, o čemž svědčí žaloba na vyklizení, desetiletá lhůta k nabytí práva vydržením dosud nemohla ani započít. Nastane-li situace, kdy k zápisu vlastnického práva k nemovitosti na základě právního jednání, které nikdy právně nevzniklo (zdánlivé právní jednání či absolutní neplatnost smlouvy), je odpovídající obranou žaloba na určení zdánlivosti či absolutní neplatnosti právního jednání (věcná legitimace dle § 986 o. z.) a zápis poznámky spornosti. Dotčené právo je právo knihovní na řádný zápis do veřejného seznamu. Okresní soud nevyřešil předběžně právní otázky, zda se jedná o žalobu vyplývající ze zákona, pro kterou naléhavý právní zájem osvědčovat vůbec není třeba, neboť tento vyplývá přímo ze zákona a nevyřešení právní otázky, jaká žaloba je vlastně tou žalobou dle § 986 o. z. Z ustanovení § 986 o. z. nelze dovodit, že o žalobu ze zákona se jedná pouze v případě, je-li žaloba podána v průběhu vkladového řízení, avšak například dva roky po provedení vkladu se již o žalobu ze zákona nejedná a je nutno osvědčovat naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř., jak bez právního podkladu dovozuje samosoudkyně okresního soudu. Třetí věta § 24 odst. 1 o. z. ustanovuje pouze další možnost zápisu poznámky spornosti nad rámec věcné legitimace dle § 986 a nikoliv typy žalob, které lze uplatnit v rámci § 986 o. z., když typ žaloby přece vychází z předmětu věcné legitimace, a ne z poznámky spornosti, kterou lze nadto zapsat v obou případech (v průběhu vkladového řízení i po ukončení vkladového řízení). Jelikož se jedná o žalobu ze zákona na předmětné určení nebyl dán zákonný důvod pro zamítnutí žaloby pro absenci naléhavého právního zájmu, neboť tento naléhavý právní zájem na předmětném určení plyne přímo ze zákona. Soudkyně tak nevyřešila právní otázku, jaké právo je předmětem žaloby dle § 986 o. z., zda právo věcné (jak se snaží podsouvat samosoudkyně) či vyjasnění „komu svědčí právo k zapsané věci“, respektive „knihovní právo na řádný zápis do veřejného seznamu“, a tudíž má v této oblasti řadu protiřečících si zmatků, neboť nemá vyřešenou otázku předmětu zákonné žaloby dle § 986 o. z. Okresní soud rovněž slepě opisoval judikaturu a aplikoval judikaturu namísto zákonů. Je třeba trvat na tom, že podstata věcné legitimace dle § 986 o. z. nespočívá v určení věcného práva, jako je tomu v případě věcné legitimace dle § 985 o. z., ale v nápravě neoprávněného zásahu do knihovního práva dříve zapsaného vlastníka, jehož vlastnické právo bylo již dříve konstituováno, a tudíž není nutno ho nalézat a určovat. Zdánlivost právního jednání tak není otázkou předběžnou, ale otázkou konečnou. Věcné právo, které bylo již dříve konstituováno pro výmaz a obnovu původního zápisu, určovat není třeba. Samosoudkyně slepě převzala nepřiléhavou a nerelevantní judikaturu. Samosoudkyně rovněž svévolně vykonstruovává obranu žalované, vydržení přímo ze zákona v dané věci nevyplývá. Vzhledem k okolnostem případu žádná „doba od uzavření smlouvy do podání žaloby“ nemohla nastat, když napadená vkladová listina nikdy nebyla uzavřena. Vyhovění žalobě, o které je napsána poznámka spornosti, by praktické důsledky mělo, neboť právě s „vyhověním žalobě, o níž je zapsána poznámka spornosti“ zákonné ustanovení § 24 odst. 3 katastrálního zákona spojuje právní následek výmaz zápisu, vůči němuž poznámka spornosti působí. Pro tento výmaz bez právního důvodu zapsaného práva, kterým je ve své podstatě obnoven zápis původního vlastníka, se totiž určení věcného práva nevyžaduje, neboť toto vlastnické právo původně zapsaného vlastníka bylo již dříve konstituováno. Věcná legitimace v § 986 o. z. tak umožňuje, aby se původně zapsaný vlastník mohl dovolat obnovení původního zápisu v situaci, kdy jeho knihovní právo na zápis ve veřejném seznamu bylo dotčeno novým zápisem bez právního důvodu. Ustanovení § 986 o. z. je tak speciálním typem žaloby pro nápravu nesprávného zápisu provedeného do veřejného seznamu přes absenci právního důvodu již od samého počátku, který je soudci a judikaturou přehlížený a opomíjený. Žádná judikatura, na kterou samosoudkyně odkazuje, se předestřenými otázkami vůbec nezabývala. Pokud soudkyně uvádí, že po ukončení vkladového řízení může být žalováno již pouze na určení (ne)existence práva, pak je třeba trvat na tom, že tento závěr nemá oporu v žádném zákonném ustanovení. Soud neuvádí ani žádné ustanovení, ze kterého by tento závěr vyplýval, § 24 odst. 1 katastrálního zákona ustanovuje pouze případy, kdy dochází k zápisu poznámky spornosti, nikoliv typ žalob odpovídající v