71 Co 11/2026-123 – Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 92 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky za dobu od 1. 3. 2024 do 10. 4. 2024 (odstavec II. výroku) a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náklady řízení (odstavec III. výroku).2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 172/2011 (dále jen hlavní řízení), a to za jeho nepřiměřenou délku. Okresní soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně zahájila soudní řízení dne 3. 8. 2011 a toto skončilo jeho zastavením dne 10. 11. 2023 z důvodu zpětvzetí žaloby po uzavření mimosoudní dohody dne 20. 9. 2023. V období od 3. 8. 2011 do 10. 11. 2023 probíhalo trestní řízení vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen vedlejší řízení). V roce 2008 žalobkyně utrpěla závažná zranění při dopravní nehodě. V období let 2018–2024 žalobkyně studovala vysokou školu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 251 250 Kč žalobkyně uplatnila u žalované dne 10. 10. 2023.3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobkyně dle § 5, § 6a, § 14 odst. 3, § 15, § 26 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.4. Hlavní soudní řízení bylo přerušeno za účelem vyčkání výsledku vedlejšího řízení a jeho celková doba činila 12 let a 2,5 měsíce. Dle judikatury soudů je do doby řízení třeba započítat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Délka vedlejšího řízení nebyla přiměřená z důvodů přičitatelných státu. Jako nedůvodnou shledal námitku žalované, že délka hlavního soudního řízení byla do jisté míry dána i jednáním žalobkyně a jejím věkem v době podání žaloby. Jednotlivé procesní úkony žalobkyně byly činěny v době, kdy bylo řízení přerušeno a nebyly tak důvodem jeho prodloužení. Na výši odškodnění neměla vliv ani skutečnost, že žalobkyně získala přesnější povědomí o hlavním řízení až někdy ve věku 18 či 19 let.5. Hlavní řízení okresní soud vyhodnotil jako nikoliv složité, avšak je nutno vycházet z povahy řízení vedlejšího, které bylo velmi složité z důvodu velkého množství obžalovaných a poškozených a potřeby vypracování více znaleckých posudků. Z tohoto důvodu přistoupil okresní soud na snížení základní částky odškodnění o 30 %. K dalšímu snížení o 10 % přistoupil okresní soud z důvodu rozhodování vedlejší věci na dvou stupních soudní soustavy. Jako nedůvodnou naopak shledal námitku žalované, že žalobkyně mohla zvolit mimosoudní vyřešení sporu kdykoli v průběhu přerušení hlavního soudního řízení. Nejedná se o zákonné kritérium dle § 31a odst. 3 OdpŠk. Tímto kritériem není ani zpětvzetí žaloby.6. V souvislosti s postupem soudů ve vedlejší věci přistoupil okresní soud ke zvýšení základní částky odškodnění o 20 %. Uzavřel, že procesní úkony byly nekoncentrované, byly zjištěny neodůvodněné průtahy a rozsudek okresního soudu byl dvakrát zrušen. K dalšímu zvýšení o 50 % přistoupil okresní soud z důvodu zásadního významu řízení pro žalobkyni s ohledem na uplatňování nároku na nemajetkovou újmu. Za dobu studia žalobkyně na vysoké školy, kdy potřebovala zajistit životní potřeby s ohledem na svou rodinnou situaci a výši svého příjmu, přistoupil okresní soud o další navýšení základní částky o 10 %, tj. celkem o 60 %. V tomto období představovala sporná částka pro žalobkyni zásadní položku.7. Při stanovení základní částky vycházel okresní soud z částky 17 000 Kč za první dva roky řízení a dále za každý další rok řízení, a to zejména s ohledem na celkovou dobu řízení. Tuto částku pak upravil snížením o 30 % za složitost věci, o 10 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, navýšením o 20 % pro postup soudu a o 50 %, resp. o 60 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni. Celkem tak navýšil základní částku odškodnění o 30 % v období od srpna 2011 do srpna 2018 a o 40 % od září 2018 do září 2023. Celková částka odškodnění představovala 253 583 Kč. Před podáním žaloby uhradila žalovaná částku 158 738 Kč. Z tohoto důvodu byl nárok žalobkyně shledán důvodným. K zamítnutí žaloby došlo pouze v části požadovaných úroků z prodlení, když tento byl přiznán až po uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované.8. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Pokud směřovalo do odstavce II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o částečném zamítnutí žaloby, bylo v této části odvolání odmítnuto dle § 218 písm. b) o. s. ř.9. Ztotožnila se se závěrem okresního soudu, že délka řízení v souvislosti s délkou řízení vedlejšího byla nepřiměřená a žalobkyni náleží náhrada přiměřeného zadostiučinění. Souhlasila rovněž s výší základní částky, ze které okresní soud vycházel, když tato je shodná s částkou, ze které sama vycházela při náhradě v rámci mimosoudního vypořádání nároku žalobkyně. Nesouhlasila však s rozsahem jejího navýšení tak, jak to učinil okresní soud.10. Okresní soud nesprávně dvakrát zohlednil nepřiměřenou délku vedlejšího řízení, když stanovil základní částku ve výši 17 000 Kč a tuto navýšil o dalších 20 %, tj. na částku 20 400 Kč. Tato částka převyšuje finanční rámec stanovený ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. Cpjn 206/2010. Postup orgánů veřejné moci již byl plně zohledněn ve stanovení základní částky ve výši 17 000 Kč. Postup soudů sice nebyl zcela plynulý, ale s ohledem na enormní skutkovou a právní složitost vedlejšího řízení, nebyl důvod základní částku dále navyšovat. Toto navýšení nebylo řádně odůvodněno, když soud pouze konstatoval, že došlo k průtahům v řízení, neuvedl však, kdy k tomu došlo. Není rovněž uvedeno, z jakých důvodů došlo k dvojímu zrušení rozsudku prvního stupně. Nesouhlasila rovněž se snížením základní částky o 40 % z důvodu složitosti věci. Připustila sice, že k tomuto snížení sama přistoupila ve svém stanovisku ze dne 28. 2. 2024, nicméně následně předložila judikaturu soudů, ze kterých vyplývá vyšší rozsah snížení v obdobně složitých věcech. Odůvodnění okresního soudu, proč nerozhodl v intencích předložené komparativní judikatury, považovala za nedostatečné. Nesouhlasila rovněž s navýšením základní částky z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni. Připustila, že v případě rychlejšího vyplacení uplatněného nároku by daná částka pomohla žalobkyni v nelehké situaci na vysoké škole. Poukazovala však na skutečnost, že žalobkyně měla po celou dobu studia nárok na výživné ze strany matky, který velmi pravděpodobně neuplatňovala, resp. tento před okresním soudem neuváděla. V této souvislosti poukazovala na skutkovou a právní složitost vedlejšího řízení s tím, že jakmile se podařilo s velkou mírou pravděpodobnosti určit viníka vlakové nehody, byl nárok žalobkyně poměrně rychle vypořádán. S odkazem na judikaturu soudů považuje za přiměřené navýšení o 30 %.11. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Klíčovou skutečností pro posouzení uplatněného nároku by měla mít délka řízení, když tato představuje vážné omezení práva na rychlé a spravedlivé rozhodnutí, což má zásadní dopad na psychický i materiální stav žalobkyně. Toto kritérium by mělo převažovat nad posouzením složitosti trestní věci z pohledu zvýšení základní částky. Poukazovala na přístup samotné žalované při vyřizování její žádosti o odškodnění, která žalobkyni poskytla v součtu částku o 17 % nižší, než je dolní hranice rozpětí základní částky. Stanovené rozpětí již neodpovídá současné době s ohledem na navýšení mezd, důchodů, výše odškodnění bolesti a ZSU či inflace od doby jeho stanovení. Vždy se jedná o základní částku, kterou je možno s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu navyšovat či snižovat.12. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.13. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že délka hlavního řízení nebyla přiměřená z důvodů přičitatelných státu. Pokud se týká samotné délky řízení, toto trvalo od 3. 8. 2011 (podání žaloby) do 10. 11. 2023 (právní moc usnesení o zastavení řízení), tj. po dobu 12 let a 3 měsíců. Přestože v této souvislosti nelze vycházet z nesporných tvrzení účastníků, jak učinil okresní soud v bodě 19 odůvodnění rozsudku, je správný jeho závěr, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění. V dané věci je však soud vázán vymezením doby, za kterou žalobkyně požaduje přiměřené zadostiučinění. Z žalobních tvrzení jednoznačně vyplývá, že žalobkyně požadovala odškodnění za dobu od 1. 8. 2011 (podání žaloby) do 27. 9. 2023, kdy se jí fakticky dostalo odškodnění, tj. za 12 let a 2 měsíce. Z tohoto důvodu se odvolací soud zabýval přiznáním přiměřeného zadostiučinění pouze za takto stanovené časové období.14. Odvola