75 Co 49/2026-81 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 90.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 364.691 Kč od 16. 12. 2022 do 20. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90.000 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok I.), o nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.654,39 Kč (výrok II.).2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, když žalobkyně svůj nárok prokázala předloženými listinnými důkazy, které nebyly žalovanou nijak rozporovány. Z provedeného dokazování podle okresního soudu vyplynulo, že žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované prostory sloužící k podnikání a žalovaná se zavázala platit sjednané nájemné. V nájemní smlouvě si strany mimo jiné dohodly, že nájemné je pronajímatel oprávněn každoročně zvýšit o roční míru inflace za předešlý kalendářní rok oficiálně vyhlášenou Českým statistickým úřadem poprvé od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, kdy bude vyhlášena míra inflace za předchozí rok. Okresní soud dovodil, že takto ujednaný způsob zvyšování nájemného je zcela určitý, když i třetí osobě na smluvním vztahu nezúčastněné musí být zřejmé, jakým způsobem může být nájemné zvýšeno. Žalobkyně žalované nájemné za prosinec 2022 řádně dle smluvních ujednání vyúčtovala fakturou číslo , hodnota, , na kterou byla žalovanou provedena částečná úhrada a lze tak mít dle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku za to, že žalovaná touto úhradou uznala i zbytek dluhu. Žalovaná započetla proti žalobnímu nároku částku, která odpovídá žalobnímu nároku s příslušenstvím, když se má jednat o přeplatky na vyúčtování plateb energií, které žalovaná žalobkyni platila. Žalovaná uvedla, že má za to, že na spotřebě energií přeplatila minimálně 200.000 Kč, což vychází ze 4 měsíčních záloh. Ve vztahu k této námitce okresní soud aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 a dovodil, že pohledávka žalované na vrácení případných přeplatků na zaplacených měsíčních zálohách k započtení způsobilá není, když je sporné, zda vůbec a v jaké výši žalované vznikla a toto zjištění by vyžadovalo další rozsáhlé dokazování. Oproti tomu žalobní nárok je zcela nepochybně prokázán provedenými důkazy. Okresní soud tedy uzavřel, že žalovanou vznesená námitka započtení není způsobilá přivodit zánik žalobou uplatněného nároku a žalobě vyhověl.3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítla, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud dovodil, že žalovaná údajnou částečnou platbou měla snad uznat ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku částku vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, . Tento závěr však nemá podklad v provedených důkazech. Aby k takovému uznání mohlo dojít, muselo by být prokázáno aktivní jednání žalované, a to placení s výslovným určením platby právě na tuto fakturu. Listiny provedené k důkazu však neprokazují ani kdy, ani jakým způsobem a za jakých okolností měla být tvrzená platba učiněna a na jaký dluh (konkrétní fakturu) měla být určena. Okresní soud se také nevypořádal s námitkou, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jak proběhla tvrzená valorizace nájemného, kolik měla činit míra inflace a jak byla výsledná částka vypočtena a valorizace uplatněna u žalované. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.4. K odvolání žalované se písemně vyjádřila žalobkyně s tím, že odvolací argumentace je fakticky pouhým zopakováním obrany vyslovené v řízení před soudem prvého stupně. Žalobkyně je přesvědčena, že soud prvého stupně postupoval zcela v souladu jak s hmotněprávními, tak procesními předpisy a jeho rozhodnutí zcela akceptuje a navrhla jeho potvrzení.5. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalované je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.6. Odvolatelka v prvé řadě uplatnila odvolací důvod dle § 205odst. 2 písm. e) o. s. ř. s tvrzením, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Odvolací soud tuto argumentaci neakceptuje, když naopak konstatuje, že skutková zjištění okresního soudu jsou zcela správná a akceptovatelná. Krajský soud skutková zjištění okresního soudu přejímá, včetně shrnutí skutkového stavu, tak jak je okresní soud učinil v bodě 9 a 10 odůvodnění napadeného rozsudku. Krajský soud konstatuje, že okresní soud si pro účely svého rozhodnutí obstaral základní a potřebná skutková zjištění, správně přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a co uvedli sami účastníci. Při vytváření skutkového základu sporu postupoval v souladu se zásadami uvedenými v § 120 o. s. ř., přičemž jeho skutková zjištění zahrnují všechny okolnosti podstatné pro právní posouzení věci.7. Pokud jde o druhou námitku žalované týkající se nesprávného právního posouzení věci, konstatuje odvolací soud, že právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže okresní soud aplikoval nesprávnou právní normu nebo sice správnou právní normu použil, avšak nesprávně ji na daný skutkový stav aplikoval nebo ji nesprávně vyložil.8. Okresní soud v prvé řadě dospěl k závěru, že žalobkyně řádně vyúčtovala žalované nájemné za prosinec 2022 v souladu se smluvním ujednáním účastníků, přičemž dovodil, že na předmětnou fakturu číslo , hodnota, byla provedena žalovanou částečná úhrada a lze tak mít podle okresního soudu za to, že žalovaná touto částečnou úhradou uznala i zbytek dluhu.9. Tento závěr okresního soudu odvolací soud v celém rozsahu neakceptuje a dává částečně zapravdu argumentaci žalované v tom směru, že v řízení nebylo zcela jednoznačně prokázáno aktivní jednání žalované, a to placení s výslovným určením platby právě na tuto fakturu. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že žalovaná dluží žalobkyni i další částky nájemného a žalobkyně řádně a konkrétně netvrdila a nedoložila, že částečná platba žalované byla učiněna právě na vyfakturované nájemné za prosinec roku 2022.10. Z ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku vyplývá, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V předmětném řízení však nebylo prokázáno, že žalovaná na dluh částečně plnila, není totiž možné částečné plnění žalované z provedených důkazů podřadit pod plnění právě na fakturu číslo , hodnota, , kterým bylo vyfakturováno nájemné za prosinec 2022.11. Tato skutečnost však ničeho nemění na faktu, že žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že jí žalovaná dluží nájemné za měsíc prosinec 2022, a to právě v žalované částce 90.000 Kč. V tomto směru je třeba vycházet ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 27. 5. 2021 uzavřené mezi účastníky, konkrétně z čl. 3, z něhož jednoznačně vyplývá výše sjednaného nájemného a způsob jeho vyúčtování, včetně oprávnění žalobkyně každoročně zvýšit nájemné o roční míru inflace za předešlý kalendářní rok oficiálně vyhlášenou Českým statistickým úřadem. Žalovaná v řízení neprokázala, že by nájemné za prosinec 2022 žalobkyni řádně v celém rozsahu uhradila a nárok žalobkyně na zaplacení částky 90.000 Kč byl podle názoru odvolacího soudu v řízení listinnými důkazy jednoznačně prokázán. Pokud žalovaná v odvolání argumentuje, že se okresní soud nevypořádal s námitkou, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jak proběhla tvrzená valorizace nájemného, nelze ani této námitce přisvědčit. Z ujednání účastníků ve smlouvě o nájmu prostoru sloužícího k podnikání v bodě 3.2 jednoznačně vyplývá oprávnění pronajímatele každoročně zvýšit nájemné o roční míru inflace za předešlý kalendářní rok oficiálně vyhlášenou Českým statistickým úřadem s tím, že nájemné je pronajímatel oprávněn zvýšit poprvé od prvého dne kalendářního měsíce následujícího poté, kdy bude vyhlášena míra inflace za předchozí rok. Z obecně dostupných zdrojů vyplývá, že míra inflace za rok 2021 činila 3,8 % a z prostého matematického výpočtu pak vyplývá zvýšení nájemného z částky 351.340 Kč o míru inflace, tedy o částku 13.350,92 Kč a výše nájemného tak představuje částku 364.690,92 Kč, což zcela koresponduje s žalobkyní uplatněným nárokem.12. Shodně s okresním soudem konstatuje krajský soud, že žalobkyní uplatněný nárok a je zcela po právu.13. Pokud se žalovaná bránila žalobě námitkou započtení, lze přisvědčit okresnímu soudu v tom, že dovodil, že pohledávka žalované na vrácení případných přeplatků na zaplacených měsíčních zálohách k započtení způsobilá není, když je sporné, zda vůbec a v jaké výši žalované vznikla, přičemž toto zjištění by vy