Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 69.999,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta ohledně částky 2.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.110,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.308,02 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 69.999,68 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 69.999,68 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.052,28 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.2. Okresní soud vyšel ze zjištění ze smlouvy o osobní kreditní kartě k účtu , č. účtu, ze dne , Anonymizováno, , že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč. Žalovaný celkem na předmětný úvěr načerpal 284.930 Kč a celkem uhradil 214.930,32 Kč. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě se dne 7. 2. 2025 bylo zjištěno, že výše dlužné jistiny činí 69.999,68 Kč, což bylo prokázáno rovněž historickým výpisem úvěru k vydanému účtu ke dni 9. 5. 2025, kdy zůstatek činí 69.999,68 Kč.3. Okresní soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou, neboť žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného. Nebyla dostatečně prověřena aktivní, a zejména pak pasivní stránka žalovaného. Pravidelné výdaje žalobkyně nezkoumala vůbec, spokojila se s ničím nepodloženým tvrzením žalovaného. Za této situace je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to jako rozdíl mezi poskytnutou částkou 284.930 Kč a uhrazenou částkou 214.913,32 Kč, tj. 69.999,68 Kč. Ve zbývající části je žaloba nedůvodná a jako taková byla zamítnuta.4. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavcům II. a III. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.890,99 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky bezdůvodného obohacení 69.999,68 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení. Uvedla, že trvá na tom, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána. Má za to, že při neplatnosti smlouvy, kdy žalobkyni náleží toliko bezdůvodné obohacení, by mělo být toto bezdůvodné obohacení úročeno zákonným úrokem z prodlení. Proto je na místě, aby se soud zabýval oprávněností požadavku na přiznání zákonného úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení od jeho splatnosti do zaplacení. Je to především účastník řízení, kdo má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet úvěr a je to on, kdo má tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení. Odvolatelka má tedy za to, že soud narušil rovnost účastníků řízení, jestliže za situace, kdy žalovaný nebyl v řízení aktivní, sám rozhodl, že žalovaný není schopen bezdůvodné obohacení vrátit, a není tedy v prodlení.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když skutková zjištění nebyla odvolatelkou napadána.8. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právním posouzením věci učiněným okresním soudem. Okresní soud správně posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. a správně se tedy zabýval tím, zda před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zkoumána, když nebyla zkoumána zejména jeho výdajová stránka a ani stránka příjmová nebyla nijak doložena. Za této situace je daná smlouva ve smyslu ust § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná a poskytovatel úvěru pak má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka – spotřebitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Tento závěr nepochybně vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Jestliže mezi stranami nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu, pak z neplatné úvěrové smlouvy okresní soud určil splatnost dosud nesplacené jistiny, tuto stanovil přiměřeně ve lhůtě 3 dnů.9. Žalobkyni tak skutečně náleží pouze nárok na rozdíl mezi jí poskytnutou částkou a žalovaným uhrazenou částkou, což je ve svém výsledku přiznaná částka 69.999,68 Kč bez jakýchkoliv dalších úroků.10. Jiná situace je v odvolacím řízení. Rozsudek okresního soudu byl doručen žalovanému dne 27. 4. 2026 a právní moci pak rozsudek nabyl dne 12. 5. 2026. Žalovaný tak měl plnit do tří dnů, tedy do 15. 5. 2026, pokud tak neučinil, je od 16. 5. 2026 v prodlení a od tohoto data náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení, tj. 11,50 % z přiznané částky.11. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v odstavci II. výroku v napadené části změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, v další napadené části pak byl rozsudek jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.12. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.13. Za řízení před soudem I. stupně náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 10.052,28 Kč, jak k ní dospěl okresní soud, když okresní soud nepochybil při stanovení úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci a žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 42 % (úspěch 71 % mínus neúspěch 29 %) právě v přiznané výši.14. S ohledem na částečný úspěch v odvolacím řízení bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo.