21 CO 254/2021-75 — Krajský soud v Praze

1. Ve shora označené věci se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 124 020 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. 2. Podle jeho žalobních tvrzení byl žalovaný na konferenci [anonymizována tři slova], z.s. dne [datum] zvolen členem exekutivy statutárního orgánu a prezidentem [anonymizováno] svazu házené, z.s. (dále též jen„ [anonymizováno]“). Proto s ním byla dne [datum] uzavřena smlouva o výkonu funkce, která byla doplněna dodatkem ze dne [datum]. Z tohoto titulu mu náležela odměna ve výši 60 500 Kč měsíčně, která byla od [datum] zvýšena na 90 000 Kč měsíčně. Žalovaný na funkci prezidenta [anonymizováno] rezignoval dne [datum], a to ke dni [datum]. Před ukončením smlouvy o výkonu funkce mu byly proplaceny odměny ve výši 90 000 Kč za prosinec 2017 a 90 000 Kč za leden 2018. Spolu s řádnou měsíční odměnou mu tak byla vyplacena za prosinec 2017 částka 125 417 Kč a za leden 2018 částka 205 635 Kč. Za leden 2018 byla žalovanému proplacena též dovolená a ostatní náhrady. Zdejší soud ve věci sp. zn. 21 C 32/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 136/2020, rozhodl, že proplácení dovolené bylo učiněno v rozporu s uzavřenou smlouvou a obecně závaznými právními předpisy. Pokyn účetní k úhradě odměn učinil sám žalovaný. Podle čl. IV. smlouvy o výkonu funkce měla žalovanému náležet v rozhodném období odměna ve výši 90 000 Kč, případně další výdaje specifikované v čl. IV. 2. smlouvy. Smlouva nepředpokládala udělování jakýchkoliv odměn. Exekutiva [anonymizováno] jako statutární orgán žalobce nikdy nerozhodla, že by žalovanému měla náležet zvláštní odměna ve výši 90 000 Kč za prosinec 2017 a stejná zvláštní odměna za leden 2018. Žalobce vyzval žalovaného k vydání takto získaného bezdůvodného obohacení, žalovaný však odmítl. Z částky 90 000 Kč byla odvedena daň ve výši 18 900 Kč, sociální pojištění 5 850 Kč a zdravotní pojištění 4 050 Kč. Žalovaný se tak v lednu 2018 obohatil o 62 010 Kč a v únoru 2018 o stejnou částku, celkem o 124 020 Kč. Žalovaný obdržel dne [datum] předžalobní výzvu, jíž byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení do 3 dnů, tj. do [datum]. Od [datum] je tak v prodlení. 3. Žalovaný proti žalobě namítl, že pokyn k proplácení všech odměn dával vždy jako prezident podle bodu 2.2 stanov [anonymizováno] a podle smlouvy o výkonu funkce (bod 2.1:„ Prezident může na základě stanov jednat za spolek samostatně ve všech věcech týkajících se spolku.“). O odměnách zaměstnanců, členů výkonného výboru, externích dodavatelů služeb nerozhodoval výkonný výbor, ale podle zaběhlé praxe prezident [anonymizováno], a to na základě schváleného rozpočtu [anonymizováno]. Oprávněnost odměny žalovaného tedy nebyla závislá na rozhodnutí exekutivy. Pokud byla v souladu s rozpočtovým plánem žalobce, mohl o ní rozhodnout žalovaný z titulu své funkce. To, že informaci o odměně zaslal účetní přímo žalobce, bylo také v souladu se zaběhlou praxí. Nadto není pravdou, že by odměna nebyla projednána na jednání exekutivy. Jako prezident [anonymizováno] byl žalovaný spolu s ostatními členy výkonného výboru zvolen na dobu 4 let, tedy do roku 2020. Dne [datum] byl na mimořádném jednání exekutivy vyzván k rezignaci. Žalovaný odstoupil ke dni [datum], což oznámil dne [datum]. Vypracoval materiál, v němž informoval členy exekutivy o všech nutných činnostech, které bude nutno po jeho odchodu vykonávat. Součástí tohoto materiálu byla informace o vyplacení 3 měsíčních odměn, pokud veškerou činnost odvede bez nároku na čerpání pracovního volna do [datum]. Návrh na proplacení odměn přišel od člena výkonného výboru na mimořádném jednání dne [datum] a nikdo ze stávajících členů jej nezpochybnil. S vyplacením odměn tedy byla exekutiva seznámena. 4. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 115 109 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a na nákladech řízení částku 49 210 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.) a žalobu v rozsahu částky 8 911 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.). 5. Podle odůvodnění tohoto rozsudku je mezi účastníky nesporné, že žalovaný byl ve funkci prezidenta žalobce do [datum]. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o výkonu funkce a dne [datum] její dodatek. Za prosinec 2017 a leden 2018 byla žalovanému vyplacena řádná odměna podle smlouvy a další částky, takže za prosinec mu byla vyplacena částka 125 417 Kč a za leden 205 635 Kč. Byly mu vyplaceny mimořádné odměny 2 x 90 000 Kč Tyto nesporné skutečnosti převzal soud za svá skutková zjištění. 6. Další rozhodné skutečnosti soud I. stupně zjistil z provedeného dokazování: 7. Smlouvou o výkonu funkce ze dne [datum] se žalobce zavázal platit žalovanému za jednání za spolek měsíční odměnu ve výši 28 000 Kč (čl. 4 ve spojení s čl. 2) a za řízení pracovníků sekretariátu a organizaci jejich činnosti odměnu ve výši 32 500 Kč (čl. 4 ve spojení s čl. 2) a hradit mu veškeré přiměřené výdaje vynaložené v souvislosti s výkonem činností podle smlouvy. Smlouva neobsahuje poskytování mimořádných odměn. Strany ujednaly, že veškeré změny a doplnění smlouvy musí být provedeny písemně a ve formě číslovaných písemných dodatků, pro jejichž účinnost musí být schváleny statutárním orgánem (čl. 6). Dodatkem [číslo] k této smlouvě byla nově stanovena výše odměny částkou 90 000 Kč. Ani tento dodatek neupravoval nárok žalovaného na vyplácení mimořádných odměn. Podle výplatní pásky za prosinec 2017 bylo žalovanému vyplaceno 125 417 Kč, přičemž mzda činila 85 715 Kč, dovolená a ostatní náhrady 4 431 Kč, prémie 90 000 Kč, což souhrnně odpovídalo hrubé mzdě 180 146 Kč. Superhrubá mzda činila 241 396 Kč a základ daně 241 400 Kč. Zaměstnavatel uhradil 45 037 Kč na sociální a 16 213 Kč na zdravotní pojištění. Na zaměstnance připadalo 11 710 Kč na sociální a 8 107 Kč na zdravotní pojištění. Záloha na daň včetně solidárního zvýšení činila 40 916 Kč, základní sleva 2 070 Kč a zvýhodnění na dítě 2 734 Kč. Po slevě činila záloha na daň 36 112 Kč. Uvedenému odpovídala čistá mzda 124 217 Kč, přičemž žalobci bylo po připočtení jiných nákladů ve výši 1 200 Kč vyplaceno 125 417 Kč. Z výplatní pásky za leden 2018 se podává, že mzda žalovaného činila 90 000 Kč a prémie též 90 000 Kč. Dále byla zanesena náhrada za dovolenou a ostatní náhrady ve výši 128 712 Kč. Souhrnná hrubá mzda žalovaného činila 308 712 Kč, superhrubá mzda 413 674 Kč a základ daně 413 700 Kč. Zaměstnavatel uhradil 77 178 Kč na sociální a 27 784 Kč na zdravotní pojištění. Na sociální pojištění bylo odvedeno 20 067 Kč a na zdravotní pojištění 13 893 Kč. Záloha na daň včetně solidárního zvýšení činila 75 271 Kč, základní sleva 2 070 Kč a zvýhodnění na dítě 2 884 Kč. Po slevě činila záloha na daň 70 317 Kč. Uvedenému odpovídala čistá mzda 204 435 Kč, přičemž žalobci bylo po připočtení jiných nákladů ve výši 1 200 Kč vyplaceno 205 635 Kč. Žalovaný e-maily komunikoval s adresátem [email] (jednalo se o účetní) ohledně vyplácení odměn konkrétních osob. V e-mailu ze dne [datum] shrnoval odměny pro vypočtené zaměstnance, mezi nimiž byla i odměna pro něho ve výši 70 000 Kč E-mailem ze dne 25. 10. 2016 s předmětem„ Odměny/13 platy“ zasílal souhrn odměn pro jednotlivé zaměstnance, mezi nimiž také figuroval, tentokrát s odměnou 60 000 Kč. V dokumentu [anonymizováno] pro jednání exekutivy k projednání [datum] žalovaný pro statutární orgán shrnul dokončení agendy pro různé varianty jeho rezignace. Zároveň pro sebe navrhl kompenzaci ve výši 3 platů za čtyři a půl roku dlouhou práci. Podle zápisu z 24. jednání exekutivy žalobce ze dne 1. 12. [číslo] požádala exekutiva žalovaného o zvážení možnosti spolupráce do konání konference dne [datum] O odměnách nejsou zmínky. Předžalobní výzvou ze dne [datum] sdělil právní zástupce žalobce žalovanému, že dvě odměny po 90 000 Kč mu byly vyplaceny neoprávněně, a požádal o sdělení právního titulu pro jejich výplatu. Zároveň ho vyzval k zaplacení částky 133 140 Kč do [datum]. 8. Rozsudkem [název soudu] ze dne 24. 1. 2020, č.j. 21 C 32/2018-323, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 85 235,55 Kč s příslušenstvím a v rozsahu částky 43 476,45 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobce se v tomto řízení domáhal částky 128 712 Kč, která byla žalovanému vyplacena za rok 2017 jako nevyčerpaná dovolená s tím, že jej smlouva o výkonu funkce neopravňovala k přijetí jakéhokoli obdobného plnění. Soud I. stupně dospěl k závěru, že náhrada za nevybranou dovolenou nebyla ve smlouvě sjednána, odměna za činnost byla stanovena v paušální výši a ani podpůrně se nemůže uplatnit úprava zákoníku práce ohledně náhrady za nevyčerpanou dovolenou, mimořádná odměna nebyla schválena, pročež žalovanému nevznikl nárok na proplacení dovolené a bezdůvodně se obohatil. Žalovaný se však bezdůvodně neobohatil o částku 43 476,45 Kč, jelikož ji žalobce odvedl na zákonných odvodech. [název soudu] rozsudkem ze dne