25 CO 133/2021-474 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 3. 12. 2020, č. j. 11 C 104/2020-290, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 6. 2021, č. j. 11 C 104/2020-438, bylo rozhodnuto výrokem I., že se řízení v části, v níž se žalobce po žalovaných domáhá zaplacení částky 176 118 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 4 417 465 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 69 462 Kč od [datum] do [datum], zastavuje. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci a) částku 4 414 415 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, b) částku 69 462 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba, že jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 3 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, byla zamítnuta (výrok III.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaní a vedlejší účastnice jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 151 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok IV.). Konečně bylo výrokem V. rozsudku, který byl doplněn shora uvedeným doplňujícím usnesením, rozhodnuto, že se žalovaným ukládá, aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Benešově soudní poplatek ve výši 22 419 Kč. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody, za kterou odpovídá 1. žalovaný jako řidič osobního automobilu (pojištěného u vedlejší účastnice na straně žalovaných) a 2. žalovaná jako vlastník a provozovatelem předmětného automobilu v důsledku škodní události ze dne [datum], při které byla žalobci způsobena vážná zranění. Žalovaná částka představuje jednak škodu z neuskutečněného pracovního poměru žalobce u [právnická osoba] s. r. o. za období od [datum] do [datum] v celkové výši 4 417 465 Kč (dále jen„ nárok I.“), představující rozdíl mezi výdělkem, kterého by žalobce u uvedené společnosti za předmětné období dosáhl a částkou, představující součet invalidního důchodu a skutečného (omezeného) výdělku žalobce. Dále je předmětem žaloby náhrada nákladů spojených s léčením a udržením zdravotního stavu žalobce v celkové výši 69 462 Kč (dále jen„ nárok II.“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce prokázal odpovědnost obou žalovaných za vzniklou škodu, která mu v případ nároku I. vznikla ve výši 4 414 415 Kč a v případě nároku II. v žalované částce 69 462 Kč Tyto částky také žalobci přiznal v rozsahu, ve kterém nebylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby (viz výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), co do zbylé žalované částky pak žalobu zamítl. Právně věc kvalifikoval ustanovením § 2894 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Pokud jde o přiznané úroky z prodlení, vycházel z ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1970 o. z. 2. Proti výroku II. a IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu prvního stupně podal včasné odvolání 1. žalovaný. V něm uvedl, že má zejména výrazné pochybnosti o nároku I., kdy žalobce uplatnil nárok za ušlý zisk. 1. žalovaný jej považoval od počátku za nedůvodný a fiktivní. Pochybnosti o oprávněnosti tohoto nároku žalobce vyvstaly již v průběhu trestního řízení. Uvedené důkazy neprokazují, že by žalobci měl vzniknout pracovní poměr u [právnická osoba] s. r. o., že tento pracovní poměr nemohl vykonávat z důvodu újmy na zdraví, kterou utrpěl v důsledku protiprávního jednání 1. žalovaného, a že tímto měl žalobci vzniknout nárok na náhradu ušlého zisku ve výši přesahující 4 000 000 Kč. Své pochybnosti pak 1. žalovaný opírá zejména o rozpory v dokladech, předložených žalobcem k prokázání dohody o vzniku jeho pracovního poměru u této společnosti, s ostatními důkazy (zejména pak výpověďmi svědka [jméno], svědkyně [příjmení]), dále o blízký vztah mezi žalobcem a svědkem [jméno] [jméno], který trval již před vznikem škodný události, a obecně o okolnosti kolem jednání o pracovní smlouvě a jejím obsahu. Doklady předložené žalobcem ve vztahu ke sjednání pracovní smlouvy považuje 1. žalovaný za nevěrohodné a při prvním jednání ve věci popřel jejich pravost a správnost. Pracovní smlouva ani mzdový výměr nejsou podepsány a s ohledem na to, že se jedná o soukromé listiny, bylo na žalobci, aby jejich pravost a správnost prokázal dle ustanovení § 565 a § 566 odst. 1 o. z. V pracovní smlouvě není mzda uvedena, pouze je zde v článku VIII. odst. 1 uveden odkaz na samostatní mzdový výměr. V něm je pak stanovena mzda ve výši 140 000 Kč měsíčně. Ve smyslu ustanovení § 113 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění (dále jen „zákoník práce“) může být mzdový výměr zaměstnavatele měněn. Pokud pak 1. žalovaný vychází z tvrzení žalobce a z výslechů svědků [jméno] a [příjmení], je zřejmé, že žalobcem předložené listiny vůbec neodpovídají tomu, jakou práci měl ve [právnická osoba] s. r. o. provádět. Žádný ze jmenovaných nedokázal v konkrétnostech popsat tuto činnost. Jediné, na čem se dokáží svědek [jméno] a žalobce shodnout, bylo to, že měl žalobce ve společnosti zavést ISO a připravit tak společnost k možnému prodeji. Jak však sám žalobce uváděl, ISO nikdy v žádné firmě nezaváděl a počítal s tím, že si na tyto činnosti najme externisty. Žalobce neměl za společnost jednat, neměl řídit její podnikání, neměl komunikovat se zákazníky, neměl nikoho řídit ani mít vliv na pracovněprávní vztahy uvnitř společnosti a na odměňování zaměstnanců, neměl ani provádět jakékoliv analýzy nebo hodnocení. Lze jen stěží uvěřit tomu, že by žalobce, který nikdy nepracoval ve společnosti zabývající se nákladní dopravou, který nikdy nevykonával činnosti výkonného ředitele a neřídil žádnou společnost, měl pouze kusé informace o [právnická osoba] s. r. o., měl v této společnosti za blíže nespecifikovanou činnost pobírat odměnu ve výši 140 000 Kč měsíčně. Pochybnosti zvyšuje i skutečnost, že hlavní manažeři společnosti, a to její dispečeři, pobírali za svou práci v této společnosti mzdu ve výši cca 80 000 Kč hrubého měsíčně a jednatel této [právnická osoba] [příjmení] pak základní mzdu ve výši 30 000 Kč hrubého měsíčně. Nikdo ze zaměstnanců společnosti pak o údajném nástupu žalobce do této společnosti nebyl informován. Žalobce nenavrhl žádné objektivní důkazy k prokázání svých tvrzení o sjednání pracovního poměru. 1. žalovaný zároveň vyjádřil jasné pochybnosti o tom, že by újma na zdraví žalobce byla takové povahy, že by vylučovala výkon práce u [právnická osoba] s. r. o., a to od [datum], kdy žalobce nastoupil do zaměstnání u [právnická osoba], či minimálně od [datum], kdy byl žalobce uznán práceschopným Přesto, že byl žalobce v tomto směru rozsáhle poučován, vyjma svých subjektivních vyjádření nedoložil žádný důkaz. Práce žalobce v [anonymizováno] s nelišila od práce, kterou měl vykonávat ve [právnická osoba] s. r. o. Od [datum] do [datum] byl žalobce fakticky léčen v [anonymizováno] nemocnici, kde se podrobil operacím a podstoupil rehabilitace, což také doložil. Rozhodnutím ČSSZ mu byla od [datum] přiznána invalidita I. stupně s poklesem pracovních schopností o 35 % v důsledku zranění dolních končetin a přetrvávajících následků. Pokud žalobce předložil posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], tento se nezaobírá schopnostmi žalobce vykonávat práci u uvedené společnosti. Rovněž z výpovědi svědka [jméno] [jméno] vyplynulo, že do roku 2019 neměl problém vzít žalobce zpět. Z lékařských zpráv pak vyplývá, že žalobce byl toliko omezen po fyzické stránce v souvislosti se zraněním nohou, žádná jiná omezení, která by u žalobce vylučovala výkon administrativní – kancelářské práce, nebyla zjištěna ani prokázána. Pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou, z žádného důkazu nevyplývá, že by pro tuto poruchu měl být jakkoli omezen ve své pracovní činnosti, zejména u uvedené společnosti. Jedná se přitom o otázku odbornou. Je rovněž nutné zkoumat, zda nemožnost dosahování určitého příjmu nebo zisku je skutečně v příčinné souvislosti se zdravotním omezením poškozeného, které tento utrpěl v důsledku jednání, za které odpovídá škůdce. Uvedená skutečnost musí být postavena najisto. 1. žalovaný považuje za nerovný přístup k účastníkům řízení, pokud soud prvního stupně zamítl veškeré důkazy navrhované 1. žalovaným, zejména v jeho podání ze dne [datum] (výslech [jméno] [příjmení], účastnická výpověď žalovaných). Pokud soud prvního stupně odkazuje na ustanovení § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), má použitelnost rozsudku trestních soudů své limity. Například nepřichází v úvahu, aby byl nalézací soud vázán hodnotícími názory nebo úsudk