30 CO 116/2021-251 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po každém ze žalovaných zaplacení částky 48 888 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 7. 5. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že 1. žalovaný u ní dne 18. 3. 2019 objednal ze svého e-mailu výrobu a dodávku dveří za odsouhlasenou cenu 88 888 Kč. Žalobkyně vystavila zálohovou fakturu na částku 40 000 Kč, na níž uvedla 1. žalovaným určeného odběratele, tedy 2. žalovanou. K provedení díla došlo 29. 4. 2019, konečná faktura byla vystavena opět na 2. žalovanou, neboť dle tvrzení 1. žalovaného byl takový postup se 2. žalovanou dojednán. Ze strany 1. žalovaného však nebyl doložen doklad o tom, že by byl oprávněn jednat jménem 2. žalované. Ve lhůtě splatnosti 6. 5. 2019 nebyla zbylá částka 48 888 Kč uhrazena, a to ani k výzvě žalobkyně. 2. 1. žalovaný namítal, že prováděl rekonstrukci své provozovny, celou zakázku s ohledem na financování formou dotace realizoval generální dodavatel, jímž byla 2. žalovaná. To bylo žalobkyni známo. Popřel, že by si zhotovení díla objednal, a tvrdil, že mezi 1. žalovaným a 2. žalovanou byla již dříve uzavřena smlouva s generálním dodavatelem, jímž byla 2. žalovaná, a nelze uzavřít dvě smlouvy na shodné plnění. V průběhu realizace zakázky začaly problémy se 2. žalovanou, v zájmu dokončení stavby a pomoci 2. žalované vstoupil do jednání s dodavateli, k tomu byl oprávněn po dohodě se zástupcem 2. žalované p. [příjmení], jenž schválil i cenovou nabídku žalobkyně. 2. žalovaná jeho jednání dodatečně schválila podle § 440 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) tím, že uhradila zálohovou fakturu. Žalobkyni tedy muselo být zřejmé, že objednatelem díla je 2. žalovaná. Pokud zálohovou fakturu uhradil generální dodavatel, není rozumného důvodu vystavit konečnou fakturu na jiný subjekt. 3. Žalobkyně následně doplnila žalobu tak, že když ze strany 2. žalované stále nedocházelo k úhradě faktury, začala kontaktovat 1. žalovaného, ten odkázal žalobkyni na 2. žalovanou, žalobkyně poté požádala 1. žalovaného o doložení oprávnění jednat jménem 2. žalované, k tomu však nedošlo. Žalobkyně tedy kontaktovala 2. žalovanou, jež sdělila, že 1. žalovaný neměl oprávnění za ni jednat. Žalobkyně tak usoudila, že byla 1. žalovaným uvedena v omyl ohledně osoby objednatele, a změnila vystavené faktury na osobu 1. žalovaného, o čemž ho informovala, a učinila taktéž opravné hlášení na příslušném finančním úřadě. 1. žalovaný byl jedinou osobou, s níž žalobkyně jednala, se zástupci 2. žalované nikdy do styku nepřišla, proto došlo k soudnímu uplatnění nároku právě proti 1. žalovanému. Vzhledem k procesní obraně 1. žalovaného a k doložení smlouvy o dílo ze dne 28. 2. 2018 mezi 1. žalovaným a 2. žalovanou je však zřejmé, že je zde interní spor mezi 1. žalovaným a 2. žalovanou, a žalobkyně nehodlá být obětí tohoto sporu. Proto se domáhá zaplacení částky 48 888 Kč s příslušenstvím samostatně po každém z žalovaných. 4. 2. žalovaná namítala, že si u žalobkyně nic neobjednala, ani 1. žalovaného nepověřila k jednání jejím jménem. Mezi žalovanými došlo pouze k dohodě o tom, že 1. žalovaný si věc vyřídí sám, neboť požadoval změnu původního projektu, a pokud bude dodatek k dotaci schválen, budou dveře přes 2. žalovanou proúčtovány. Veškeré prostředky, které byly za dveře utraceny, 2. žalovaná 1. žalovanému poskytla, 2. žalovaná tak vůbec není ve sporu pasivně legitimována. S žalobkyní nikdy nekomunikovala, není jí zřejmé, jak se mohla na dokladech žalobkyní vystavených objevit, doklady ani nebyly 2. žalované žalobkyní zaslány, dílo i přebíral 1. žalovaný sám. Doplnila, že nebyla vůbec projevena vůle statutárního orgánu 2. žalované způsobem zapsaným v obchodním rejstříku. Jednání 1. žalovaného, kterého se 2. žalovaná nijak neúčastnila, nemůže být přičítáno k tíži 2. žalované. 5. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil 2. žalované zaplatit žalobkyni částku 48 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 7. 5. 2019 do zaplacení (výrok I.) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 46 469,49 Kč (výrok III.), ve vztahu k 1. žalovanému žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že 1. žalovanému se proti žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok IV.). 6. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. 1. žalovaný poptal u žalobkyně dodávku dveří, řešil s ní specifikaci i cenu. Cenovou nabídku zaslal 1. žalovaný e-mailem ze dne 16. 3. 2019 2. žalované. Následně dne 18. 3. 2019 1. žalovaný potvrdil žalobkyni objednávku dodávky dveří, dohodnutá cena činila 88 888 Kč, a dne 25. 3. 2019 prostřednictvím třetí osoby uhradil žalobkyni v hotovosti zálohu ve výši 40 000 Kč z prostředků, které mu zaslala 2. žalovaná prostřednictvím svého jednatele, [jméno] [příjmení]. Zálohová i konečná faktura byla vystavena dle pokynu 1. žalovaného na 2. žalovanou jako objednatele, následně však došlo ze strany žalobkyně ke změně na 1. žalovaného, a to poté, kdy 2. žalovaná žalobkyni sdělila, že se zakázkou nemá žádnou spojitost a že 1. žalovaný neměl pověření jednat jejím jménem, totéž se týká i daňového dokladu o přijetí zálohy. Mezi 1. žalovaným a 2. žalovanou byla dne 28. 2. 2018 uzavřena smlouva o dílo, dle níž se 2. žalovaná zavázala provést dílo s názvem„ Přestavba stávající stodoly na čalounickou dílnu“ pro 1. žalovaného, který se zavázal za předmětné dílo uhradit dohodnutou cenu, 2. žalovaná se zavázala zajistit a financovat veškeré subdodavatelské práce, přičemž za ně nese plnou záruku. Dne 29. 3. 2019 byl mezi žalovanými uzavřen Dodatek [číslo] k této smlouvě o dílo, do něhož byla dodávka dveří jako závazek 2. žalované pojata jako vícepráce (v rozsahu převyšujícím původní rozpočet). Žalobkyně dveře řádně dodala a nainstalovala, dílo převzal 1. žalovaný. Žalobkyně vystavila fakturu na jejich úhradu se splatností dne 6. 5. 2019 a zaslala ji 1. žalovanému, ten ji2. žalované přeposlal e-mailem dne 1. 5. 2019. Následně 2. žalovaná dodávku dveří vyúčtovala 1. žalovanému v závěrečné faktuře [číslo] ze dne 14. 6. 2019 a zahrnula ji do rozpisu podrobného vyčíslení a překlasifikování zatřídění víceprací a méněprací. 2. žalovaná měla průběžné problémy s financováním stavby, stavba neprobíhala dle odsouhlaseného harmonogramu, spolupráce mezi žalovanými probíhala problematicky a byla doprovázena řadou sporů, mezi žalovanými mj. dosud přetrvává spor o doplatek závěrečné faktury ve výši 300 000 Kč. 7. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 2586, § 436 odst. 1, § 440, § 446 a § 1970 o. z. a dospěl k závěru, že osobou povinnou k úhradě doplatku dodávky a montáže dveří žalobkyni je 2. žalovaná. Uvedl, že není pochybnost o tom, že žalobkyni vznikl nárok na úhradu doplatku ceny díla v žalované částce. Mezi účastníky byl spor pouze o to, který z žalovaných je k tomu povinen, když 1. žalovaný uváděl, že jednal se souhlasem 2. žalované jejím jménem a na její účet, 2. žalovaná to popírala. Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, zda či v jakém rozsahu 2. žalovaná pověřila 1. žalovaného uvedenými jednáními, ale není pochybnost, že 2. žalovaná o jednáních 1. žalovaného věděla, a že bylo mezi žalovanými ujednáno, či alespoň akceptováno, že 1. žalovaný činí kroky k zajištění dílčích plnění stavby poté, co 2. žalovaná neplnila své povinností vyplývající jí ze smlouvy o dílo řádně a včas, když 1. žalovaný byl motivován snahou splnit podmínky dotace, z níž byla stavba jeho čalounické díly financována. 2. žalovaná byla o jednání 1. žalovaného s žalobkyní informována před potvrzením objednávky dodávky dveří a obdržela cenovou nabídku dodávky, 1. žalovaný jí i postoupil konečnou fakturu žalobkyně. Nebylo prokázáno, že 2. žalovaná sdělila 1. žalovanému, že v jednání o dodávce dveří nemá pokračovat či vyslovila nesouhlas se zasláním konečné faktury za jejich dodání. 2. žalovaná sama uvedla, a že poskytovala 1. žalovanému finanční prostředky na subdodávky výstavby čalounické dílny, které hradil subdodavatelům přímo 1. žalovaný, a že záloha uhrazená 1. žalovaným žalobkyni byla financována právě z těchto prostředků. Ač soud prvního stupně neměl za prokázaný rozsah zmocnění 1. žalovaného k jednání s žalobkyní jménem 2. žalované, měl za prokázané, že i pokud by 1. žalovaný jednal bez takového zmocnění či zmocnění překročil, 2. žalovaná jeho jednání akceptovala, když překročení takového jednání žalobkyni ve smyslu § 446 o. z. neoznámila. Soud prvního stupně má navíc akceptaci jednání 1. žalovaného s žalobkyní ve smyslu ustanovení § 440 o. z. za prokázanou i tím, že 2. žalovaná dne 29. 3. 2019 uzavřela Dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo (čalounická dílna), do něhož byla dodávka dveří jako závazek 2. žalované pojata jako vícepráce, a to včetně cenové kalkulace vyplývající z cenové nabídky žalobkyně. Následně pak i dodávku dveří 1. žalovanému vyúčtovala v závěrečné faktuře. Soud prvního stupně tak uzavřel, že 1. žalovaný buď jednal s žalobkyní jménem a na účet 2. žalované na základě výslovného pověření, nebo na základě dodatečné akceptace jeho jednání, pokud je