19 CO 192/2022-151 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvého stupně“) shora označeným rozsudkem vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 226 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí od 2. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Do části zákonného úroku z prodlení jdoucího od 23. 1. do 1. 2. 2021 žalobu zamítl. Dále zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 79 518,20 Kč. Soud vyšel z žalobních tvrzení, podle nichž účastníci uzavřeli dne 11. 1. 2021 zprostředkovatelskou smlouvu, jejímž předmětem bylo zprostředkování uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovaným a úvěrující společností v minimální výši 3 650 000 Kč. Za toto zprostředkování pak podle smlouvy náležela žalobkyni odměna ve výši 226 000 Kč Smlouva o úvěru byla dne 22. 1. 2021 uzavřena a tím vznikl žalobkyni nárok na sjednanou odměnu ze smlouvy o zprostředkování. Žalovaný se od počátku bránil tím, že dokument, který měl být smlouvou zprostředkovatelskou, uzavřel nevědomky, nesvobodně a rozhodně bez srozumění s tím, že se zavazuje žalobkyni uhradit odměnu. Dokument podepsal bez znalosti obsahu. Takové jednání ze strany žalobkyně pokládal za jednání v rozporu s dobrými mravy. Tím smlouvu pokládal za neplatnou. Soud ve věci provedl dokazování, a to jednak listinnými důkazy (smlouva zprostředkovatelská z 11. 1. 2021, smlouva o úvěru z 22. 1. 2021, žádost žalovaného o čerpání úvěru, návrh na uzavření podnikatelského úvěru prostřednictvím formuláře, e-mailová komunikace mezi žalovaným a [jméno] [příjmení]), dále ve věci vyslechl žalovaného a svědka [jméno] [příjmení]. Po provedeném dokazování měl za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření zprostředkovatelské smlouvy, jejímž předmětem bylo zprostředkování úvěru pro žalovaného u konkrétního poskytovatele úvěru. Zprostředkovatelská smlouva byla uzavřena nejprve ústní formou a následně stvrzena podpisem písemné smlouvy. Soud měl za prokázané výpovědí svědka [příjmení] a komunikací účastníků, že žalobkyně vyvíjela zprostředkovatelskou činnost pro žalovaného nejméně od října 2020. Účelu zprostředkovatelské smlouvy pak bylo dosaženo, když 22. 1. 2021 byla uzavřena úvěrová smlouva. Žalovaný nezpochybňoval, že k uzavření smlouvy došlo a že jednání byla vedena se svědkem [příjmení]. Soud neuvěřil obraně žalovaného, že mu zprostředkovatelská smlouva byla tzv. podstrčena až při podpisu ostatních dokumentů a že neměl možnost si smlouvu přečíst. Naopak z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že žalovaný měl před podpisem smlouvy dostatek času se s jejím textem seznámit, neboť účastníci jednali na poště a smlouvu bez námitek podepsal. Tvrzení žalovaného, že smlouvu nečetl a k jejímu podpisu byl donucen, protože potřeboval uzavřít smlouvu o úvěru, soud neuvěřil. Z komunikace žalovaného a svědka [příjmení] vyplývá, že žalovaný se s úvěrovou dokumentací seznamoval předem, dokonce byl zrušen původní termín podpisu smluv, protože žalovaný chtěl ještě některé záležitosti projednat s právníkem. Bylo by proto s podivem, že by zprostředkovatelskou smlouvu, ač jí neměl předem k dispozici, žalovaný podepsal, aniž by se seznámil s jejím obsahem. Navíc zprostředkovatelská smlouva má rozsah dvou stran, neobsahuje žádná složitá ujednání a práva a povinnosti jsou jasně vymezena. Navíc soud zohlednil tu skutečnost, že žalovaný zprostředkovatelskou smlouvu i smlouvu o úvěru uzavíral jako podnikatel, kdy lze od něho očekávat vyšší míru zkušeností s uzavíráním smluv a vyšší míru obezřetnosti při jednotlivých právních jednáních. Soud proto uzavřel, že zprostředkovatelská smlouva byla účastníky uzavřena platně a v návaznosti na dosažení účelu smlouvy, tj. uzavření smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení sjednané odměny. Skutkový stav pak posoudil podle ustanovení § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2447 zákona č. 89/2012 Sb. Tím, že žalovaný nezaplatil podle smlouvy zprostředkovatelskou odměnu, vznikl žalobkyni také nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970, a to od 2. 2. 2021, tedy po uplynutí 10 dní po lhůtě k plnění od uzavření úvěrové smlouvy. Do té doby se žalovaný do prodlení s plněním závazku nedostal. Soud proto částečně žalobu zamítl v zákonném úroku z prodlení, jinak žalobě vyhověl. Pro převažující úspěch ve věci rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů ve výši 79 518,20 Kč. Tyto náklady se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 040 Kč a dále z nákladů za zastoupení advokátem. Ten vykonal za žalobkyni v řízení celkem 7 úkonů právní pomoci, z toho 5 úkonů ve výši 9 220 Kč a 2 úkony v poloviční sazbě. Vedle toho vznikl žalobkyni nárok na paušální náhradu nákladů za těchto 7 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4, a to včetně daně z přidané hodnoty. 2. Proti rozsudku soudu prvého stupně podal včasné odvolání žalovaný. S rozhodnutím soudu nesouhlasil, rozhodnutí pokládá za nesprávné, neboť vychází z nesprávného skutkového zjištění a rovněž z nesprávného právního posouzení věci. Je přesvědčen, že žalobkyně neunesla v řízení důkazní břemeno. Soud uvěřil pouze tvrzení žalobkyně a opomenul argumenty žalovaného a nevypořádal se spolehlivě s jeho obranou. Namítal, že svědek [příjmení] neseznámil žalovaného předem s obsahem zprostředkovatelské smlouvy, poskytl mu její znění až na poště před podpisem, kdy žalovaný neměl reálnou možnost se s jejím obsahem seznámit. Ocitl se tak pod tlakem a byl tak nucen zprostředkovatelskou smlouvu podepsat. Tím, že žalovaný smlouvu podepsal bez znalosti obsahu a byl uveden v omyl, je jednání žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, což způsobuje neplatnost smlouvy. Dovolával se ustanovení § 547 a § 580 občanského zákoníku. V řízení nebylo spolehlivě prokázáno, že by žalobkyně dodržela veškeré postupy, které by byly v souladu s dobrými mravy při uzavření zprostředkovatelské smlouvy. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí, případně změnu rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta. Navíc namítal, že soud své rozhodnutí neodůvodnil náležitě a jeho rozsudek je i nepřezkoumatelný. 3. Na podané odvolání reagovala žalobkyně vyjádřením. Ztotožnila se s rozhodnutím soudu prvého stupně. Poukazovala na to, že žalovaný v řízení potvrdil, že předmětnou zprostředkovatelskou smlouvu podepsal. Z důkazů vyplynulo, že žalovaný byl obezřetný a dokonce věci (míněna smlouva o úvěru) konzultoval se svým právním zástupcem. Naopak žalovaný neprokázal, že by mu smlouva byla podstrčena, když z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že byl s žalovaným na poště více jak hodinu, což je dostatečně dlouhá doba na kontrolu smluvní dokumentace. Během této doby se tedy žalovaný seznámil i se zprostředkovatelskou smlouvou. V hlavičce této smlouvy je pak zřetelně označena žalobkyně a lze těžko usuzovat, že by z toho žalovaný nevěděl, že jedná se zprostředkovatelem. V této souvislosti poukazovala na ustanovení § 4 občanského zákoníku, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Lze jen těžko předpokládat, že žalovaný nebyl schopen rozpoznat, že jedná se zprostředkovatelem, když ze všech dokumentů je zřejmé, že tyto jsou označeny hlavičkou žalobkyně. Rovněž lze těžko předpokládat, že by nebyl schopen porozumět obsahu zprostředkovatelské smlouvy. Poukazovala na obsah výpovědi svědka [příjmení], zcela se ztotožnila i s odůvodněním rozhodnutí. Je přesvědčena, že soud vyhodnotil provedené důkazy správně, když žalovaný svá tvrzení neprokázal. Jeho procesní obranu, kterou se snaží odvrátit výsledek soudního řízení, žalobkyně chápe jako možné zneužití práva podle § 8 o. z., které nepožívá právní ochrany. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí ve výrocích I. a III. v souladu s ustanovením § 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a po doplnění dokazování v souladu s ustanovením § 213 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. dospěl k tomu závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Odvolací soud převzal skutková zjištění soud prvého stupně, tak jak vyplývají z předložených listin, zejména z obsahu smlouvy o úvěru, smlouvy zprostředkovatelské, smlouvy zástavní, formuláři – návrhu na uzavření podnikatelského úvěru a s přihlédnutím i k výpovědi žalovaného před soudem prvého stupně uzavřel, že správně soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva zprostředkovatelská, jejímž předmětem bylo zprostředkování zájemci (žalovanému) uzavření smlouvy o úvěru s úvěrujícím, jejímž předmětem budou finanční prostředky v minimální výši 3 650 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným ze dne 22. 1. 2021, pak vyplývá, že smlouva o úvěru ve výši 3 650 000 Kč žalovanému touto úvěrující společností byla poskytnuta. S ohledem na výpověď žalovaného, který p