19 CO 269/2022-57 — Krajský soud v Praze

1. Výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku uložil Okresní soud v Nymburce (dále jen„ soud prvního stupně“) žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. žalobu do částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl. O nákladech řízení účastníků rozhodl výrokem III., kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 20 % vzniklých nákladů, tj. [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Na základě provedených důkazů považoval soud prvního stupně za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, tzv. Express půjčka, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala půjčku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 12,5 % ročně v měsíčních anuitních splátkách po [částka], se splatností od [datum]. Zjistil dále, že žalobkyně vyplatila žalované půjčku ve výši [částka] na její bankovní účet dne [datum]. Žalovaná uhradila žalobkyni na základě uvedené smlouvy v období měsíců březen 2019 až leden 2022 celkem [částka]. Uvedená zjištění, jakož i zjištění o zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní podřadil soud prvního stupně pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 a dále pod ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni [datum], tj. ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Dospěl k závěru, že byť se žalobkyně zabývala příjmovou a výdajovou stránkou poměrů žalované, neposoudila její úvěruschopnost dostatečně a s odbornou péčí, neboť v době uzavření smlouvy dosahovala žalovaná z pracovního poměru příjem nedosahující ani výše minimální mzdy a žalobkyně přistoupila k odhadu výdajů žalované na hranici případného disponibilního zůstatku bez jakýchkoliv podkladů. Uvedenou smlouvu o úvěru vyhodnotil soud prvního stupně jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a pro související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., ve spojení s ustanovením § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti. S odkazem na ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. shledal podanou žalobu důvodnou do výše [částka], představující nárok žalobkyně proti žalované na vydání bezdůvodného obohacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, přičemž nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení posoudil podle § 1970 o. z. O nákladech řízení výrokem III. rozsudku rozhodl za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobkyně má právo proti žalované na náhradu nákladů prvoinstančního řízení v rozsahu jejich 20 %, neboť žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 60 % předmětu řízení a neúspěšná v rozsahu 40 %. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podala žalovaná podáním ze dne [datum] včasné odvolání, kterým podle jeho obsahu brojila pouze proti soudem prvního stupně stanovené lhůtě k plnění. Uvedla, že jí závazek přiznaný napadeným rozsudkem proti žalobkyni vznikl, avšak od uzavření úvěrové smlouvy se výrazně změnily její příjmové poměry, neboť v březnu 2021 utrpěla úraz, konkrétně zlomeninu druhého a třetího obratle, podstoupila [anonymizováno] a v důsledku [anonymizováno] stavu přišla o zaměstnání. Aktuálně je bez zaměstnání a v jeho výběru je omezena. Její příjmy představují pouze dávky hmotné nouze ve výši [částka] a příspěvek na bydlení ve výši [částka]. Je evidována jako uchazečka o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, hradí nájem ve výši [částka] měsíčně a další výdaje jí vznikají s úhradou léků a běžnými životními potřebami. Je si vědoma své povinnosti uhradit oprávněné přiznanou pohledávku, avšak aktuálně nedisponuje pro takovou úhradu finančními prostředky a není schopna oprávněné plnit ve lhůtě, kterou soud prvního stupně k plnění určil. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně ve lhůtách splatnosti změnit tak, že žalovaná je povinna žalobkyni plnit poté, kdy se zlepší její příjmové poměry. 4. Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností žalovanou podaného odvolání do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně. Výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně byla žalované uložena povinnost k plnění a proti těmto výrokům má právo podle § 201 o. s. ř. podat odvolání. Výrokem II. téhož rozsudku byla podaná žaloba částečně zamítnuta a tímto výrokem nebyla žalované uložena žádná povinnost. Subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává jen tomu účastníku řízení, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma. Odvolání proto nemůže podat ten účastník, jemuž bylo rozhodnutím soudu prvního stupně zcela vyhověno. V posuzovaném případě byla výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně podaná žaloba částečně zamítnuta, tímto výrokem rozhodnutí nemohla být žalované v jejich právech způsobena jakákoliv újma, a proto proti tomuto výroku rozsudku žalované právo odvolání nepřísluší, neboť k jeho podání není subjektivně legitimována. Z tohoto důvodu odvolací soud odvolání žalované proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III., a to pouze v soudem prvního stupně určených lhůtách k plnění podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a shledal důvody k dílčí změně výroku I. a III. rozsudku, tj. ve stanovené lhůtě k plnění. 6. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 7. Jak vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., zákon vychází ze zásady, že lhůtu k plnění soud stanoví u vyklizení bytu do patnácti dnů a v ostatních věcech do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud nesmí stanovit lhůtu kratší, v odůvodněných případech však může určit delší lhůtu nebo stanovit, že peněžité plnění bude zaplaceno ve splátkách. Důvod pro stanovení lhůty delší než do tří dnů od právní moci rozsudku, případně uložení povinnosti zaplatit peněžité plnění ve splátkách, může spočívat též v sociální situaci žalovaného zahrnující též jeho příjmové poměry. Spolu s podaným odvoláním žalovaná doložila, že jejími aktuálně jedinými finančními příjmy jsou dávky státní sociální podpory v celkové výši [částka] měsíčně. S ohledem na obvyklé životní výdaje, včetně nákladů žalované na bydlení a poměry žalované, která nedisponuje finančními úsporami, je evidentní, že ta není schopna žalobkyni pohledávku, jakož i náklady řízení, o nichž bylo rozhodnuto výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně, uhradit v soudem prvního stupně stanovené lhůtě, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedené příjmové a finanční poměry žalované odůvodňují uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím, jakož i náklady prvoinstančního řízení ve stanovených měsíčních splátkách. Při úvaze o jejich výši zohlednil odvolací soud nejen poměry žalované, ale též právo žalobkyně, aby jí pohledávky vůči žalované byly uhrazeny v přiměřené lhůtě. Při zohlednění těchto kritérií shledal poměrům žalované odpovídající splátky na výrokem I. přiznanou pohledávku ve výši [částka] měsíčně a na náklady řízení ve výši [částka] měsíčně, tedy náklady řízení budou povinné uhrazeny ve dvou měsíčních splátkách 8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni přiznanou pohledávku s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou jejich výhody a ve výroku III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni stanovené náklady řízení v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], splatných do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, též pod ztrátou jejich výhody. Pro informaci odvolací soud zdůrazňuje, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou splátky na přiznanou pohledávku či na náklady nalézacího řízení, dojde ke ztrátě výhody uvedených splátek. 9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení účastníci úspěšn