21 CO 165/2022-263 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu I. stupně dne [datum] domáhala určení vlastnického práva k části pozemku parc. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], nyní vedený jako pozemek parc. [číslo] s tím, že tuto část pozemku vydržela. Uvedla, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří jehož součástí je stavba č. ev. 381 stavba pro rodinnou rekreaci, pozemku parc. [číslo] ostatní plocha a pozemku parc. [číslo] orná půda zapsaný v katastru nemovitostí [stát. instituce] Katastrální, pracoviště [obec] na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] Tyto nemovitosti nabyla na základě darovací smlouvy ze dne [datum] a užívá je ve stejném rozsahu jako její právní předchůdci. Nemovité věci nabyla od svého bývalého manžela [jméno] [příjmení]. Žalobkyně a její právní předchůdci tyto nemovité věci užívali jako celek v dobré víře, že se jedná o jejich vlastnictví a že hranice pozemku je dána původním a následně současným oplocením. Vlastnické právo žalobkyně nebylo zpochybněno, a to až do vypracování geometrického zaměření ze dne [datum], které zpracoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy žalovaná začala tvrdit, že žalobkyně oplotila a užívá pozemek parc. [číslo] v jejím vlastnictví. Žalovaná následně iniciovala stavební řízení o odstranění oplocení, které ovšem nevedlo k odstranění oplocení. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně s žalovanou nedohodly o smírném vyřešení věci, podala žalobkyně tuto žalobu. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že k vydržení nemohlo dojít, neboť žalobkyně nebyla v dobré víře. Uváděla, že žalobkyně nikdy neuhradila daň z nemovitosti za větší výměru pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], resp. nikdy neuhradila daň z nemovitosti za výměru odpovídající i části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], o které tvrdí, že jí užívá jako vlastník. Zdůrazňovala, že v okamžiku, kdy žalobkyně nabyla pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], byl tento pozemek oplocen živým plotem, resp. drátěným plotem, který byl prorostlý křovinami tak, že působil jako živý plot. Dne [datum] [stát. instituce] povolil výměnu drátěného oplocení za oplocení z dřevěných latí s tím, že musí zůstat zachovány vytyčené hranice pozemků. [obec] pozemků však zachovány nezůstaly, protože žalobkyně umístila nové (současné) oplocení, až za původní drátěné oplocení, resp. za živý plot, tj. na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalobkyně si musela být z dobové mapy katastru nemovitostí vědoma, že hranice pozemků není v jedné rovině s kolnou, jak postavila své nové (současné) oplocení, ale je dost podstatně zakřivena. Žalobkyně si tedy stavbou nového (současného) oplocení zarovnala hranici svého pozemku tak, aby tvořil jednu linii se stavbou kolny. 3. Okresní soud v Rakovníku (dále jen soud I. stupně) rozhodl rozsudkem ze dne 15.12.2022, č.j. 11 C 224/2020-216 tak, že se určuje, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha o výměře [výměra], jenž se nachází v obci a [katastrální uzemí], který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], a to podle vyznačení v geometrickém plánu [číslo] ze dne [datum], který je přílohou a nedílnou součástí tohoto výroku (výrok I). Dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 37 542 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II). 4. Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně je zapsaná jako vlastník pozemku parc. č. st. [číslo], [číslo] a [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [list vlastnictví]. Žalovaná je zapsána jako vlastník pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví darem od svého bývalého manžela [jméno] [příjmení], a to darovací smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně oznámila přípisem ze dne [datum] [stát. instituce], že v nejbližší době bude svépomocí měnit stávající drátěné oplocení za oplocení z dřevěných latí. [stát. instituce] přípisem ze dne [datum] oznámil žalobkyni, že zastupitelstvo [územní celek] projednalo její oznámení o výměně oplocení, přičemž s tímto souhlasí s tím, že zůstanou zachovány vytyčené hranice. Svědek [příjmení] [příjmení] při svém výslechu vypověděl, že je bývalým manželem žalobkyně, že on osobně svépomocí měnil bývalé oplocení, které bylo z živého plotu a drátěnky, na laťkové oplocení. Dělal to tím způsobem, že odstranil původní oplocení, vybagroval místo pod živým plotem, kde zbudoval betonové základy. Dále uvedl, že vybagrování bylo směrem ke konci živého plotu, myšleno směrem k cestě. Uvedl též, že se snažil plot postavit tak, aby se co nejvíce zvýšil prostor pozemku. Dále soud I. stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že v řízení byla vyslechnuta celá řada dalších svědků, avšak nikdo ze svědků nebyl schopen poskytnout informace, které by mohly ovlivnit rozhodnutí soudu, neboť všichni svědci žijí v okolí sporných nemovitostí a jsou zainteresováni či seznámení se sporem žalobkyně a žalované z předchozího správního řízení, jejich výpovědi byly zjevně zkresleny mnohonásobným opakováním a připomínáním si toho jak oplocení bylo či nebylo přestavěno. Svědky bylo možno rozdělit na dva tábory; první tvrdíc, že oplocení bylo zachováno na shodném místě, a druhý, který tvrdil, že k posunutí došlo v řádech půl metru až metru. Dne [datum] proběhlo ohledání na místě, ze kterého vyplynulo, že v současné době se na místě nachází oplocení z dřevěných latí, které je postaveno na kamenné zídce. Při ohledání byl na místě přítomen svědek [příjmení] [příjmení], který nové oplocení budoval a tento soudu a přítomným ukázal, kde podle jeho názoru byl původní živý plot. Svědek uvedl, že se tehdy domníval, že se posunul za hranice svého pozemku, protože jak sám uvedl:„ přece by si nebagroval svůj pozemek“. Dále uváděl, že nestavěl podle žádného plánku. Soud I. stupně dále provedl srovnání fotografií, na kterých je vidět živé oplocení, s fotografiemi z doby výstavby nového oplocení, přičemž z laického pohledu bylo oplocení budováno v linii živého plotu, byť na vnější linii živého oplocení. Z geometrického plánu [číslo] ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že z pozemku par. [číslo] byl oddělen pozemek parc. [číslo] který přiléhá k pozemku žalobkyně. 5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) s ohledem na ustanovení § 3028 nového občanského zákoníku. Dospěl k závěru, že pro posouzení věci, je rozhodné posouzení, zda byla žalobkyně v dobré víře, že ji pozemek v současném rozsahu patří, resp. zda byla či nebyla oprávněnou držitelkou. Jako důvodnou neshledal námitku žalované, že žalobkyně nehradila daň z nemovitosti. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1261/2007. Uvedl, že nadužívání části pozemku samo o sobě nesvědčí o okolnostech narušujících dobrou víru. V dané věci, se jedná o nadužívání pozemku o rozměru [výměra], přičemž přilehlý pozemek žalobkyně má výměru [výměra]. Důvodnou neshledal soud I. stupně ani druhou námitku žalované, a to, že dobrá víra žalobkyně byla nabourána výstavbou nového oplocení. Existují dva možné závěry, pokud by si žalobkyně byla vědoma posunutí oplocení, a to objektivně vzato, pak je nepochybné, že žalobkyně nemohla být v dobré víře ve vlastnictví takto rozšířeného pozemku. Pokud si žalobkyně nebyla objektivně vzato vědoma posunutí oplocení, pak její dobrá víra byla zachována, a to od nabytí vlastnického práva k pozemkům parc. č. st. [číslo], [číslo] a [číslo], tedy od uzavření darovací smlouvy dne [datum] Dobrá víra žalobkyně tedy mohla být narušena v roce [rok], kdy docházelo k budování nového oplocení. Soud I. stupně zde kromě jiného vycházel z porovnání fotografii před zbudováním nového oplocení s fotografiemi z doby budování nového oplocení, neboť svědecké výpovědi selhaly, kdy svědci byli zjevně ovlivněni dlouhodobosti sporu o oplocení a jejích vzpomínky byly značně deformovány. Jedině svědek [příjmení], který nové oplocení budoval, byl schopen vypovídat relevantně a ukázal soudu, kde se původní oplocení živým plotem nacházelo, přičemž bylo zjevné, že došlo k posunu od vnitřní hranice živého plotu v řádech jednotek decimetrů. Soud I. stupně dospěl k závěru, že pohledem člověka, který není znalý přesného zaměření hranic živého oplocení starého a oplocení laťkového nového, není možno rozeznat posunutí plotu natolik významných způsobem, že by tato skutečnost byla schopna narušit dobrou víru žalobkyně. Je nutno zmínit, že živý plot má svou masu, která nadto kolísá růstem či zastřižením, oproti tomu plot laťkový je stálý a výrazně užší. Ani tato skutečnost podle názoru soudu I. stupně, tedy nebyla schopna narušit dobrou víru žalobkyně. Soud I. stupně neshledal důvodnou ani třetí námitku žalované, že si žalobkyn