21 CO 175/2022-152 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi svým rozsudkem č.j. 7 C 57/2021 – 121 ze dne 12. 4. 2022 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/2: pozemku p. č. st. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rozestavěná stavba, pozemku p. č. st. [anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rozestavěná stavba a pozemku p. [číslo] orná půda, to vše v obci a [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví]. Výrokem II. byl žalobce uznán povinným zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných na náhradu nákladů řízení částku ve výši 36 532 Kč a výrokem III. bylo rozhodnuto, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se požadovaného určení domáhal s tím, že žalovaní jsou jako manželé zapsáni v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], jako vlastníci uvedených nemovitostí. Jejich vlastnické právo mělo vzniknout na základě kupní smlouvy, kterou měl žalobce údajně podepsat společně se svou, dnes již bývalou, manželkou [jméno] [příjmení]. Popíral svůj podpis na kupní smlouvě, k jehož ověření mělo údajně dojít na České poště, s.p. [anonymizováno] [obec a číslo] dne [datum]. 2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, výslechy účastníků a svědkyně [jméno] [příjmení] tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, vzal za prokázané, že kupní smlouva ze dne [datum] byla dne [datum] podepsána žalobcem, když jeho podpis byl úředně ověřen, stejně jako podpisy dalších účastníků. 3. Soud prvního stupně se předně zabýval existencí naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a uzavřel, že tato podmínka je splněna, neboť bez jeho rozhodnutí o určení vlastnictví nemá žalobce možnost dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí. Jako předběžnou otázku posuzoval, zda žalobce podepsal dne [datum] kupní smlouvu. 4. Poté odkázal na ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), ust. § 2079 odst. 1 o.z., ust. § 2128 odst. 1 o.z., ust. § 560 o.z., ust. § 2080 o.z. a ust. § 261 odst. 2 o.z. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“), ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT, ust. § 13 odst. 1, 3 a 4AT a ust. § 14 odst. 1, 3 AT, za použití ust. 1 písm. b) a ust. § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve spojení s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedl, že neaplikoval ust. § 12 odst. 1 AT s tím, že„ zástupce žalovaných ve věci učinil stejně, jako by učinil, pokud by zastupoval pouze jednoho žalovaného“. 5. Soud prvního stupně konstatoval, že ověřovací doložka obsahuje náležitosti podle ust. § 12 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů a že Policie České republiky uzavřela, že se u podpisu žalobce nejedná o falzum, a žalovaný proti tomuto závěru nepodal stížnost, že žalovaný o převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem věděl od závěru roku 2017, ale věc začal řešit až v roce 2020 a že v průběhu řízení měnil svá žalobní tvrzení (stejně jako v případě podaného trestního oznámení, kde následně přestal s Policií komunikovat). Zdůraznil, že jeho účastnickou výpověď považoval za nevěrohodnou a připomněl, že svědkyně uvedla, že s ním byla jednou před nějakou dobou na poště na [příjmení] a on se tam podepsal do knihy, přičemž kupní smlouva ze dne [datum] byla žalobcem podepsána na poště [obec a číslo], která sídlí na [příjmení] [anonymizováno] (evidenčně však na [anonymizována dvě slova]). Výpověď svědkyně hodnotil jako věrohodnou a dále poukázal na to, že žalovaní podali návrh na vklad kupní smlouvy ze dne [datum] na katastr nemovitostí až dne [datum], přičemž pokud by byl podpis žalobce padělán, bylo by bezpečnější předmětné nemovitosti převést na sebe co nejdříve. Zdůraznil, že žalobce nikdy nepodal (ani se nepokusil podat) návrh na vklad smlouvy o vypořádání společného jmění manželů a úpravě bydlení na dobu po rozvodu manželství ze dne [datum] do katastru nemovitostí, ač o této povinnosti věděl. Pokud žalobce uváděl, že sjednaná kupní cena za předmětné nemovitosti byla příliš nízká (2 000 000 Kč vs. 260 000 Kč), tak konstatoval, že tato skutečnost nečiní kupní smlouvu neplatnou, neboť splňuje všechny zákonné náležitosti, když obsahuje mj. přesné a určité určení kupní ceny. Námitku žalobce, že na kupní smlouvě ze dne [datum] jsou jeho dva podpisy, označil za nedůvodnou s tím, že uvedené nečiní předmětnou kupní smlouvu neplatnou, když oba podpisy žalobce jsou na stejné listině (spolu s podpisy paní [příjmení] – prodávající a žalovaných – kupujících). [příjmení] [příjmení], která podpis žalobce na předmětné kupní smlouvě ověřila, vyloučila navíc možnost, že by ji podepsal namísto žalobce někdo jiný. Zdůraznil, že pokud by přijal (účelový) výklad žalobce, stačilo by ke zneplatnění jakékoli úředně ověřené smlouvy následně připojit další svůj podpis, což by k jistotě právních jednání jistě nepřispělo. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a předně poukazoval na nesprávnost ověřovací doložky jeho údajného podpisu na kupní smlouvě. Za nestandardní označil i chronologický sled jednotlivých podpisů účastníků. Soudu prvního stupně dále vytýkal, že nenechal provést znalecké zkoumání jeho údajných podpisů na předmětné kupní smlouvě, byť to řádně navrhl a že se rovněž nezabýval neúměrností plnění, které měl žalobce za převod nemovitostí obdržet. Zdůrazňoval, že od počátku tvrdil, že kupní smlouvu neuzavřel, takže svá tvrzení neměnil. Poukazoval naopak na různé výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a na to, že předmětná smlouva je nicotná. Nad rámec pak konstatoval, že se cítí zoufalý a podvedený, a že ani nedostal uhrazenu žádnou kupní cenu. Dovozoval, že byl zneužit jeho cestovní pas z důvodu, že nedošlo k úhradě vypořádání [příjmení] [jméno] [příjmení]. Připomínal, že žije v předmětných nemovitostech, investoval do nich sta tisíce a žalovaní se na nich nikdy nepodíleli. Navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno nebo aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaní se k odvolání vyjádřili tak, že navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Argumentaci žalobce o nesprávnosti ověřovací doložky označili za účelovou, neboť z kupní smlouvy je patrné, že prvním, kdo na této listině ověřil svůj podpis, je 1. žalovaný. Připomínali, že současně s úředním ověřením jeho podpisu pracovník České pošty, s.p. celou smlouvu opatřil přelepkou a razítkem, na němž je uvedeno číslo razítka [anonymizováno], tzn. totéž číslo razítka České pošty, s.p. je pak i v otisku razítka u podpisu úředníka ověřujícího podpis žalovaného [jméno] [příjmení]. V době, kdy žalobce spolu s [jméno] [příjmení] ověřovali své podpisy na kupní smlouvě, byla již tato opatřena uvedenou přelepkou a razítkem České pošty, s.p. Konstatovali, že skutečnost, že ověřovací doložky nebyly (vyjma ověřovací doložky 2. žalované) umístěny přímo za text smlouvy, ale až na její druhé straně (když je zřejmé, že smlouva byla vytištěna oboustranně), za situace, kdy po ověření podpisu prvního účastníka této smlouvy byla celá smlouva neoddělitelně spojena sešitím a přelepkou s razítkem, nemůže činit ověření pravosti podpisu neplatným. Další odvolací argumentaci, týkající se chronologického sledu podpisů, označili za zcela irelevantní, stejně jako namítanou neúměrnost plnění. Zdůrazňovali, že žádný obecně právní předpis nestanoví minimální výši kupní ceny za nemovitost mezi soukromými osobami. Stran hodnověrnosti [jméno] [příjmení] poukazovali na to, že z hlediska hodnocení důkazu v tomto řízení vypovídala jako svědkyně, tzn. pod hrozbou trestní sankce, na rozdíl od podání vysvětlení na Policii ČR. K výpovědi svědkyně připomínali, že tato svojí výpovědí v neprospěch žalobce riskovala další ataky ze strany žalobce, který jí opakovaně ničí a vyhazuje věci, vyhazuje i ji samotnou z domu, a to v takové míře, že na místě musí opakovaně zasahovat hlídka Policie ČR, což se m.j. opětovně i stalo. Připomínala, že o převodu nemovitostí na syna žalovaných, popř. na žalované, se v rodině mluvilo často a že žalobce již od roku 2017 nehradí daň z nemovitosti, kterou až do té doby hradil. Dovozovali, že si byl velmi dobře vědom, že tato daňová povinnost již přešla na žalované. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobcem uplatněn