21 CO 184/2022-212 — Krajský soud v Praze

1. Ve shora označené věci se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost do 7 dnů od právní moci rozsudku zaslat na adresu žalobce prostřednictvím držitele poštovní licence doporučený dopis, který bude označen aktuálním datem a podepsán žalovaným, následujícího znění: Dne [datum] jsem uvedl v rámci televizního pořadu s názvem„ Týden s prezidentem“ vysílaného na televizní stanici [anonymizována dvě slova] následující tvrzení:„ [jméno] [příjmení] je člověk, který kdysi pracoval, teď nevím, jestli v [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizována dvě slova], už je to hrozně dávno, ale vím, že jsem ho vyhodíl pro neschopnost“. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. nebyl [anonymizována dvě slova] [země] vyhozen pro neschopnost, neboť jeho pracovní poměr byl v daném případě rozvázán dne [datum] dohodou uzavřenou mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. a [anonymizována dvě slova] [země], a to z iniciativy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Tímto se za tento dehonestující výrok omlouvám. 2. Podle jeho žalobních tvrzení se v roce 1998 stal z iniciativy žalovaného, tehdy v postavení předsedy vlády, zaměstnancem [anonymizována tři slova] na pozici poradce předsedy vlády pro školství, vědu a výzkum. V květnu 2000 došlo k medializaci tzv. kauzy Olovo, jejímž předmětem byla zpráva, že mezi poradci žalovaného vznikl hanopis, jehož účelem bylo zdiskreditovat [jméno] [příjmení], významnou představitelku ČSSD a vnitrostranickou kritičku žalovaného. V srpnu 2000 žalobce informoval veřejnost o svém přesvědčení, že autorem onoho hanopisu je [jméno] [příjmení], který byl následně orgánem činným v trestním řízení obviněn, nicméně trestní stíhání bylo zastaveno. V návaznosti na průběh této kauzy zaslal žalobce dne [datum] tehdejšímu vedoucímu [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] dopis označený jako„ Výpověď z pracovního poměru“, v němž sděluje své rozhodnutí nadále v pracovním vztahu nepokračovat z důvodu ztráty důvěry v čestnost, statečnost, pravdomluvnost a otevřený postoj tehdejšího předsedy vlády ve vztahu ke kauze Olovo. Dne [datum] došlo k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru mezi žalobcem a [anonymizována tři slova]. Dne [datum] uvedl žalovaný v rámci televizního pořadu„ Týden s prezidentem“ vysílaného na televizní stanici [anonymizována dvě slova] toto tvrzení:„ [jméno] [příjmení] je člověk, který kdysi pracoval, teď nevím, jestli v [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizována dvě slova], už je to hrozně dávno, ale vím, že jsem ho vyhodil pro neschopnost.“. Přepis celého rozhovoru je zveřejněn na webových stránkách [anonymizováno] a audiovizuální záznam rozhovoru je zveřejněn na webových stránkách [anonymizována dvě slova]. Tvrzení pronesené žalovaným není pravdivé. Zároveň je natolik závažné, že je objektivně způsobilé očernit žalobce jakožto uznávaného a váženého žurnalistu v očích širší veřejností a dosáhnout tak jeho profesní a společenské dehonestace. Předmětný výrok má přitom charakter difamačního, nepravdivého skutkového tvrzení, nikoliv hodnotícího soudu. 3. Dále žalobce tvrdil, že totožný nárok uplatnil již žalobou podanou dne [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, o níž bylo vedeno řízení pod sp. zn. 31 C 1/2018, proti České republice na základě závěru, že tvrzení bylo proneseno žalovaným v souvislosti s výkonem jeho funkce prezidenta ČR, v důsledku čehož se na ně nahlíží jako na stanovisko České republiky. Tento závěr byl založen zejména na základě rozsudků Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2878/2012, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1638/2007, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 207/2016-120. Dne [datum rozhodnutí] vydal Nejvyšší soud ČR rozsudek sp. zn. 30 Cdo 5848/2016, v němž došel k závěru, že způsobí-li prezident ČR jako státní orgán ve smyslu ust. § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. škodu nebo nemajetkovou újmu v souvislosti s výkonem jeho funkce, považuje se takové jednání za nesprávný úřední postup, přičemž za vzniklou škodu anebo nemajetkovou újmu sice odpovídá Česká republika, nicméně nikoliv podle občanského zákoníku, ale podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobě bylo vyhověno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 1/2018-85, které bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 369/2019-119, potažmo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 1877/2020-183, kterým bylo dovolání České republiky odmítnuto. Tyto soudy došly k závěru, že pronesením tvrzení došlo k zásahu do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti, potažmo ke vzniku nemajetkové újmy, kterou je nezbytečné odčinit, jakož i k závěru, že odpovědná za odčinění této nemajetkové újmy je [země]. Tato rozhodnutí byla zrušena nálezem ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3076/20, v němž Ústavní soud došel k závěru, že tvrzení nebylo proneseno žalovaným v souvislosti s výkonem jeho funkce prezidenta ČR, tudíž není osobou odpovědnou za nemajetkovou újmu [země], nýbrž přímo žalovaný. Dne [datum] tak Obvodní soud pro Prahu 1, vázán právním názorem Ústavního soudu, rozsudkem č. j. 31 C 1/2018-296 žalobu zamítl. Žalobce je tak nucen vymáhat odčinění nemajetkové újmy novou žalobou na ochranu osobnosti podanou proti žalovanému. V návaznosti na závěry obsažené v nálezu vyzval dne [datum] právní zástupce žalobce žalovaného k omluvě v určené, přiměřené lhůtě. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nesporné jsou existence pracovního poměru žalobce u [anonymizována tři slova], výrok žalovaného, který dne [datum] uvedl v rámci televizního pořadu„ Týden s prezidentem“ na televizní stanici [anonymizována dvě slova] a existence předchozího řízení, ve kterém byla stranou žalovanou [země]. Veškerá další tvrzení uvedená v žalobě žalovaný sporuje. 5. Žalovaný tvrdil, že s působením žalobce na pozici poradce byl dlouhodobě nespokojen. Proto zadal tehdejšímu vedení [anonymizována tři slova], aby byl se žalobcem ukončen pracovní poměr. Subjektivně vnímal, že pokud dal pokyn k ukončení pracovního poměru se žalobcem z důvodu své nespokojenosti s ním, a poté se tak stalo, že jej vyhodil. Informací, kterou od tehdejšího vedoucího [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] obdržel, totiž bylo, že pracovní poměr se žalobcem byl k pokynu žalovaného ukončen, že tedy došlo k „ vyhození žalobce“. Žalovaný tedy výrok o„ vyhození“ žalobce„ pro neschopnost“ pronesl vycházeje z informací, které obdržel od důvěryhodného zdroje. Měl tedy rozumné důvody pro spoléhání se na pravdivost předmětné informace a v televizním pořadu ji nepronesl jsouc motivován touhou žalobce poškodit, ale v reakci na dotaz moderátora na zkušenosti s ním. Žalovaný navíc o žalobci neřekl, že je neschopný, ale slova„ pro neschopnost“ vyjadřovaly důvod, pro který žalobce na [anonymizována dvě slova] v pracovním poměru podle informací, kterými žalovaný disponoval a na které spoléhal, skončil. Tento výrok nelze hodnotit izolovaně, nýbrž v kontextu celé věci. Žalovaný a moderátor pořadu [jméno] [příjmení] hovořili mj. o situaci v [anonymizováno] a poté přešli k otázce koncesionářských poplatků. Moderátor konstatoval, že na utrácení astronomické sumy 8 miliard Kč dohlížejí lidé, jako je [jméno] [příjmení], což je člen [anonymizována dvě slova]. Dále ocitoval několik výroků [jméno] [příjmení] včetně toho, že„ Obyčejnými lidmi [příjmení] pohrdal už jako premiér. Proč se nepochlubit kolaborantem, když má metál z [anonymizováno]“,„ Oslava republiky je zájezd estébáků“ a že oslavy [ulice] jsou„ zneuctění svátku země“. Žalovaný reagoval sdělením o„ vyhození pro neschopnost“ žalobce, když se nejednalo o samoúčelné tvrzení, ale o diskuzi na téma věci veřejné a o osobě, která minimálně jako tehdejší člen [anonymizována dvě slova] byla osobou veřejnou. 6. Žalovaný rovněž tvrdil, že bezprostředně po interview prezidenta republiky v pořadu„ Týden s prezidentem“ dne [datum] byl na webových stránkách [webová adresa] zveřejněn rozhovor [jméno] [příjmení] se žalobcem s názvem„ [příjmení]: [příjmení] žije v rauši sám ze sebe a ztrácí se v realitě“, v němž žalobce vysvětluje, jak to podle něj ve skutečnosti bylo. Na přímý dotaz, co je na tom pravdy, že ho [jméno] [příjmení] vyhodil, mj. uvedl:„ Žádná výpověď [příjmení] pro neschopnost, naopak moje výpověď i s razítkem úřadu vlády z jeho služeb s odůvodněním, že se coby premiér choval jako gauner.“. Sám žalobce při svém projevu pro média nerozlišuje dohodu o skončení pracovního poměru a výpověď. V rámci tohoto rozhovoru byl zveřejněn mj. dopis žalobce ze dne [datum] adresovaný [jméno] [příjmení] s označením„ Výpověď z pracovního poměru“. Dne [datum] sdělil žalobce na svém facebookovém profilu stanovisko s názvem„ Další utajená diagnóza [jméno] [příjmení]: Paměť na kaši aneb konzilium ke strojům“, kde uvádí:„ …aneb když o mně lže hradní paralytik s [anonymizováno] z [ulice] v přímém přenosu. [příjmení] [anonymizováno] Za nejlepší potvrzení, že