21 CO 236/2022-114 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Benešově svým rozsudkem č.j. 8 C 41/2022 – 80 ze dne 8. 6. 2022 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu, aby byl žalovaný uznán povinným vyklidit a vyklizené předat žalobkyni pozemky parc. [číslo] – orná půda, pozemek parc. [číslo] – orná půda, pozemek parc. [číslo] – orná půda, pozemek parc. [číslo] – trvalý travní porost, pozemek parc. [číslo] – orná půda, pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, neplodná půda, a pozemek parc. [číslo] – trvalý travní porost, to vše zapsáno na [list vlastnictví], jenž je veden [stát. instituce], [stát. instituce] pro k. ú. a [územní celek], a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. byla žalobkyně uznána povinnou zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 10 890 Kč k rukám jeho právního zástupce. Žalobkyně se domáhala vyklizení výše uvedených pozemků s tím, že je jejich vlastníkem a že všechny vznikly provedením pozemkových úprav podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách. Tvrdila, že její vlastnické právo k nim bylo potvrzeno rozhodnutím [anonymizována tři slova] č.j. SPU-413174/2018 ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaný coby nájemce užíval na základě nájemních smluv uzavřených s právními předchůdci žalobce zemědělské pozemky, které v důsledku pozemkových úprav zanikly a místo nich vznikly právě předmětné pozemky. Žalobkyně dovozovala, že podle ust. § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách (dále jen„ ZPÚ“) přitom platí, že dosavadní nájemní vztahy k pozemkům, kterých se rozhodnutí týká, zanikají k 1. říjnu běžného roku a že totéž vyplývá i z rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne [datum], podle kterého dosavadní nájemní vztahy k pozemkům zanikají ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že nájemní vztahy podle smluv uzavřených mezi žalovaným a právními předchůdci žalobce zanikly ex lege ke dni [datum], vyzývala žalobkyně žalovaného opakovaně k vyklizení pozemků, což však žalovaný neučinil a nadále je užívá. Žalovaný nezpochybňoval tvrzení žalobkyně, týkající se jejího vlastnického práva k pozemkům ani způsob jejich nabytí, nicméně setrval na tom, že pozemky užívá oprávněně. Tvrdil, že dosavadní nájemní vztahy na základě pozemkových úprav sice zanikly, nicméně v důsledku smluvního ujednání obsaženého v případě pronajímatele [jméno] [příjmení] v dodatku [číslo] ze dne [datum] k nájemní smlouvě ze dne [datum] a v případě pronajímatele [jméno] [příjmení], smluvního ujednání obsaženého v dodatku č. 1 ze dne [anonymizováno] pozemkového úřadu ze dne [datum] ke vzniku nového nájemního vztahu. Dovozoval, že pozemky užívá po právu a dovolával se usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 316/17 ze dne [datum]. Poukazoval na to, že žalobkyně od něho od roku 2019 přijímala nájemné (pachtovné), které nikdy nevrátila ani nezpochybnila právní důvod jeho úhrady. 2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastníkem výše specifikovaných pozemků, které nabyla částečně rozhodnutím [anonymizováno 7 slov] [územní celek] a [územní celek], pobočka [obec] č.j. SPU 413174/2018 ze dne [datum rozhodnutí] a částečně kupní smlouvou, uzavřenou s [jméno] [příjmení] dne [datum]. Právní předchůdci žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pronajali pozemky žalovanému nájemními smlouvami. Dodatky, uzavřenými mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným dne [datum], a mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným dne [datum], bylo smluveno, že v případě, že pozemky tvořící předmět nájmu budou zahrnuty do pozemkových úprav prováděných podle zvláštního předpisu, dnem, kdy podle tohoto předpisu zaniká dosavadní nájemní vztah k pozemkům tvořícím předmět nájmu podle této smlouvy, předmětem nájmu podle této smlouvy se stávají pozemky, které pronajímateli zůstaly ve vlastnictví nebo které nabyl do svého vlastnictví nebo spoluvlastnictví podle schválených pozemkových. Pozemek parc. [číslo] resp. původní pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nabyl žalobce od [jméno] [příjmení] před pozemkovými úpravami. Protože je žalobkyně názoru, že nájem pozemků zanikl ze zákona ke dni [datum], žalovaného dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] vyzvala, aby pozemky vyklidil a neprodleně jí je předal, což žalovaný neučinil, neboť nepovažuje její názor za správný. 3. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 2 ZPÚ, ust. § 3 odst. 1 ZPÚ, ust. § 11 odst. 8 ZPÚ, ust. § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ust. § 680 obč. zák., ust. § 2332 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ust. § 2341 o. z., ust. § 2221 odst. 1, 2 o. z. a ust. § 3074 odst. 1 o. z. Odkázal rovněž na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 316/17 ze dne [datum] a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 5410/2016 ze dne [datum rozhodnutí] s tím, že z uzavřených dodatků je jednoznačně zřejmé, že vůlí smluvních stran bylo zajistit, aby v případě pozemkových změn nájemní vztah i nadále trval, a to i přes znění kogentního ust. § 11 odst. 8 ZPÚ, podle kterého dosavadní nájemní vztahy zanikají k 1. říjnu běžného roku. Konstatoval, že takové ujednání není obcházením zákona, neboť smluvním stranám nic nebrání v tom, aby si pro případ pozemkové úpravy sjednaly, že jejich nájemní vztah bude pokračovat, byť samozřejmě s jiným předmětem nájmu tak, jak vyplyne z příslušného správního rozhodnutí. Zdůraznil, že se zde jednoznačně uplatní zásada smluvní volnosti, jež představuje jeden ze základních pilířů soukromého práva, spolu se zásadou pacta sunt servanda a poukázal na další judikaturu Ústavního soudu. Připomněl, že mezi právními předchůdci žalobkyně a žalovaným byly platně uzavřeny nájemní smlouvy, na základě kterých byly pozemky za úplatu přenechány do užívání žalovanému a že následně byly mezi nimi uzavřeny k předmětným nájemním smlouvám dodatky, ze kterých jednoznačně plyne, že je vůlí smluvních stran pro případ pozemkových úprav v nájemním vztahu pokračovat. Pokud tedy nájemní vztah zanikl ke dni [datum] ze zákona na základě provedených pozemkových úprav, tentýž den vznikl na základě ujednání v uzavřených dodatcích nový nájemní vztah, jehož předmětem byly pozemky po provedených pozemkových úpravách. Neztotožnil se s názorem žalobkyně, že nebyly stanoveny podmínky takto nově vzniklého nájemního vztahu, neboť podle ust. § 2221 odst. 1 o. z., změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka. Zdůraznil, že z uzavřených dodatků je nepochybné, že vůlí smluvních stran bylo v případě pozemkových úprav zachovat podmínky nájemního vztahu tak, jak byly smluveny. Konstatoval, že je zřejmé, že úmyslem smluvních stran bylo v nájmu i nadále pokračovat za stávajících podmínek a trvat na tom, aby mezi smluvními stranami pro případ zániku nájemního vztahu a vzniku nájemního vztahu nového, byly veškeré podmínky nově opětovně smluveny, by bylo toliko formalistickým přístupem, který by neodpovídal zásadě smluvní volnosti a zásadě, že smlouvy se mají dodržovat. Uvedl, že rozhodnutím [anonymizována tři slova] sice skutečně došlo ze zákona k zániku nájemních vztahů, v důsledku pro tento případ uzavřených dodatků k nájemním smlouvám však tímtéž dnem vznikl mezi smluvními stranami nový nájemní vztah, do něhož následně na místo pronajímatele [jméno] [příjmení] vstoupila žalobkyně. Zdůraznil, že vzhledem k tomu, že nový nájemní vztah vznikl za účinnosti občanského zákoníku, platného od [datum], je na takový vztah třeba aplikovat jeho ustanovení. S ohledem na ust. § 680 obč. zák. konstatoval, že pokud [jméno] [příjmení] platně uzavřela nájemní smlouvu (za účinnosti tzv. starého občanského zákoníku) a dodatek k této nájemní smlouvě (za účinnosti tzv. nového občanského zákoníku, jehož ustanovení se však na předmětný vztah podle jeho ust. § 3074 odst. 1 nepoužijí) a teprve následně došlo k převodu vlastnického práva k tomuto pozemku na žalobkyni, vstoupila žalobkyně do právního postavení pronajímatele, tzn. na místo [jméno] [příjmení] a nájemní vztah dále pokračoval. Konstatoval, že žaloba na vyklizení proto není důvodná ani v této části. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 7, ust. § 9 odst. 1 a ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkala, že nezhodnotil provedené důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. S ohledem na jeho závěry konstatovala, že o tom, zda pozemkovými úpravami stávající nájemní vztah zanikl či nikoli, nemohlo být nikdy sporu, a to s ohledem na znění ust. § 11 odst. 8 ZPÚ. Připomínala, že mezi účastníky bylo spíše sporné, zda žalovaný má právní titul k užívání pozemků žalobkyně či nikoliv. Dovozovala, že usnesení Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 316/17 ze dne [datum], na které prvostupňový soud odkázal,