22 CO 154/2022-130 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 11 652 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 046,10 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 9 476 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 505,60 Kč za dobu od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 652 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně, ačkoliv v takovém případě nemohl rozhodnout bez nařízení jednání. Tímto postupem soudu prvního stupně bylo zcela jednoznačně porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces stanovené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ČR, když jednak nebyla dodržena zásada ústnosti soudního řízení, jednak nebyla žalobkyně v rozporu se zákonem řádně poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. Žalobkyni tedy byla odebrána možnost doplnit chybějící tvrzení a navrhnout k jejich prokázání další potřebné důkazy, což mohlo mít vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Závěr soudu prvního stupně o tom, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, neboť nebyla dodržena písemná forma, je v rozporu se zákonem a je tedy zjevně nesprávný. Následkem nedodržení povinností stanovených v ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je toliko uplatnění sankce dle ustanovení § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ostatně i mezi účastníky samotnými zjevně nebylo sporu o tom, že smlouva byla platně uzavřena. Dále namítla, že žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. To dovozuje především z toho, že žalovanému zbyla po odečtení měsíčních splátek dalších úvěrů disponibilní částka 6 097 Kč. Dále o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí svědčí i to, že žalovaný úvěr hradil od roku 2017 do roku 2020. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě zcela vyhoví. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala proti žalovanému žalobu na zaplacení částky 11 652 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr do úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena ověřením totožnosti žalovaného v souladu s interním [anonymizováno] ztotožnění klienta po telefonu, kdy žalovaný byl ověřen stupněm ověření 2 a telefonní hovor byl nahráván. Žalovaný podle žalobkyně odsouhlasil smluvní dokumentaci elektronicky SMS potvrzením, které bylo zaznamenáno v tzv. logách. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč a zaplatit sjednaný úrok ve výši 16,9 % ročně a dále poplatky podle smlouvy a ceníku. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného v rámci tzv. kreditní linky, která byla žalovanému napočtena na základě příjmu doloženého v předchozí úvěrové žádosti. Žalobkyně současně stanovila životní výdaje po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu. Úvěr byl splácen se souhlasem žalovaného inkasem z jím určeného bankovního účtu. Protože se však žalovaný dostal do prodlení s úhradou více než dvou splátek, využila žalobkyně své právo sjednané ve smlouvě a prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 652 Kč skládající se z neuhrazené jistiny a poplatků, dále požadovala úhradu úroku ve výši 8,25 % z nesplacené jistiny v kapitalizované výši 1 046,10 Kč a úroku ve výši 8,25% běžící od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% z neuhrazené jistiny v kapitalizované výši 505,60 Kč a úrok z prodlení v téže výši běžící od [datum] do zaplacení. 6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. vzhledem k tomu, že dovodil, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. nereagoval (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vyšel přitom ze žalobkyní předložených listinných důkazů. 8. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru datované dnem [datum] soud prvního stupně zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání do maximální výše úvěru 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit i s úrokem ve výši 16,9 % ročně a s poplatky spojenými s vedením úvěrového účtu či poplatky pro případ prodlení s jeho splácením, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč. Výše poplatků spojených s úvěrem byla stanovena v ceníku žalobkyně. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky. Z„ Logů“ a jejich vysvětlení soud prvního stupně zjistil, že se jedná pouze o excelovou tabulku, která neprokazuje, že žalovavému byla na jeho telefonní číslo zaslána SMS se žádostí o potvrzení požadavku sjednání předmětné smlouvy. Dále dovodil, že z uvedených důkazů nevyplývá, že by žalovaný smlouvu potvrdil, čímž by došlo k jejímu uzavření dne [datum]. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud prvního stupně zjistil, že žádost o úvěr byla posouzena v rámci tzv. kreditní linky, na základě které byl žalovanému napočten příjem doložený v předchozí úvěrové žádosti ve výši 8 810 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, a proto žalobkyně stanovila tyto výdaje po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na částku 5 045 Kč. Žalobkyně současně zjistila, že žalovaný splácí spotřebitelský úvěr u žalobkyně ve výši 1 517 Kč měsíčně a další úvěr ve výši 696 Kč měsíčně. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] a bankovní bilance vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný načerpal od žalobkyně postupně v období od [datum] do [datum] částku celkem 20 483,77 Kč a postupně za uvedené období zaplatil 22 059,44 Kč. Z výzvy ze dne [datum] vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní písemně informován o prodlení s úhradou dlužných splátek a o zesplatnění k [datum]. Žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dluhu. Žalovaný byl poté vyzván výzvou ze dne [datum] k zaplacení dluhu do 5 dnů od doručení výzvy, která mu byla téhož dne odeslána. 9. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 o. z. ve spojení s § 561 o. z. a § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, neboť v řízení nebylo prokázáno, že skutečně došlo k ověření totožnosti žalovaného při telefonickém hovoru, který měl být nahráván. Právní jednání tak nebylo učiněno tak, aby byl zachycen jeho obsah. I v případě, že by smlouva byla uzavřena v souladu s ustanovením § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně zcela zjevně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z interního systému žalobkyně vyplývá, že žalovaný měl mít příjem 8 810 Kč, a podle ekonomického modelu měly činit jeho měsíční výdaje 5 045 Kč, když současně splácel dva úvěry, a to ve výši 1 517 Kč měsíčně a 696 Kč měsíčně. Celkem by tak žalovanému zbývalo 1 552 Kč, a při splátce 500 Kč by mu zbývala pouze částka 1 052 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků k řádnému splácení úvěru, neboť mu nezbývaly dostatečné volné prostředky na uspokojování jeho běžných výdajů, tím méně pak výdajů mimořádných. Z předložených důkazů pak ani nevyplývá, zda žalovaný měl příjem 8 810 Kč, jak tvrdila žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný načerpal u žalobkyně částku 20 483,77 Kč a postupně zaplatil žalobkyni částku 22 059,44 Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že na jeho straně nedošlo ani k bezdůvodnému obohacení, které by byl povinen vydat podle [číslo] odst. 1 o. z. Z těchto důvodů proto soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovanému náklady řízení nevznikly. 10. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, neboť poté, co byl při jednání odvolacího soudu dne [datum] zástupkyni žalobkyně zpřístupněn názor odvolacího soudu