22 CO 199/2022-194 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], okres [okres], [územní celek], výrokem II. zamítl žalobu s návrhem, aby soud určil, že pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], okres [okres], [územní celek], byl ke dni [datum] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], alternativně aby soud určil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], okres [okres], [územní celek], byla [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], a to ke dni předcházejícímu údajnému zcizení nemovitosti, výrokem III. uložil žalované 1. povinnost uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně a výrokem IV. uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované 2. na náhradě nákladů řízení částku 5 904 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce. 2. Všechny dále uvedené nemovitosti se nachází v katastrálním území a obci [obec]. 3. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II. a IV., podala včasné odvolání žalobkyně. Má za to, že ve vztahu k žalované 2. má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Pokud jde o primární požadavek na určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] byla zůstavitelka ke dni svého úmrtí, naléhavý právní zájem spočívá v tom, že pozemek nebyl zařazen do pozůstalosti jako aktivum, notář neformálně sdělil, že pozemek zařazovat do pozůstalosti nebude. Pokud jde o eventuální požadavek na určení, že vlastníkem pozemku byla zůstavitelka ke dni [datum], naléhavý právní zájem spočívá v tom, že u Obvodního soudu pro Prahu 7 je vedeno řízení, kde se žalobkyně domáhá po žalované 1. zaplacení částky 3 276 520 Kč představující kupní cenu za pozemek vyplacenou žalované 1., která však nebyla vlastníkem daného pozemku. Přitom k rozhodnutí o této žalobě je nutným předpokladem, aby bylo postaveno najisto, kdo byl vlastníkem předmětného pozemku bezprostředně před jeho zcizením žalované 2. Obvodní soud pro Prahu 7 již nebude muset provádět totožné dokazování a znovu zkoumat sporné otázky. Podle ustálené judikatury žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na plnění povinnosti, tento předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby určité právo bylo určeno, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu projednání určovacího požadavku odepřít. Žaloba určovací - při možnosti žaloby na plnění - je přípustná tehdy, jestliže se určením existence právního vztahu vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a značně se tím zjednoduší rozhodnutí o žalobě o plnění. Navrhla, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil a žalobě ve vztahu k žalované 2. vyhověl. 4. Žalovaná 1. podala včasné odvolání do výroků I. a III. napadeného rozsudku. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně ze dvou důvodů. Jednak z důvodu, že stále probíhá řízení o pozůstalosti. Je rovněž dědičkou, neboť je dcerou zemřelé a má tak nárok na jednu čtvrtinu dědictví. Má za to, že dědictví se má projednat v dědickém řízení, kde bude rozhodnuto případně o tom, kdo se stane vlastníkem nemovitostí a kdo komu vyplatí na vypořádání dědického podílu jakou částku. Má za to, že soud prvního stupně svým rozhodnutím omezil její práva spojená s dědickým řízením. Za druhé nesouhlasí s tím, že by darovací smlouva byla neplatná. Po dlouhou dobu, a to jak před ní samotnou, tak před svědky, vyjadřovala zůstavitelka přání a vůli, aby se vlastníkem nemovitých věcí stala žalovaná 1. V době převodu byla zůstavitelka plně orientována, nejednala v duševní poruše, neboť všichni, kteří s ní v té době jednali, neměli jakékoliv povědomí o tom, že by trpěla jakoukoli duševní poruchou. Navrhla, aby rozsudek v napadeném věcném výroku byl změněn a žaloba ve vztahu k ní byla zamítnuta. 5. Do nákladového výroku IV. rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná 2. s tím, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2. spočívá na nesprávném právním posouzení, pokud soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty určené podle § 9, a nikoli podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Podle § 9 advokátního tarifu se při určení tarifní hodnoty vychází pouze tehdy, pokud obsahem spisu není žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu. V souzené věci je však nepochybné, že součástí spisu je kupní smlouva z roku 2019, v níž se odráží hodnota sporného pozemku, přičemž soud prvního stupně sám uvádí, že hodnota tohoto pozemku od roku 2019 nevzrostla. V tomto světle pak není namístě, aby soud prvního stupně pro tarifní hodnotu použil částku více než třicetkrát nižší. To ostatně vyplývá i z výkladu Nejvyššího soudu (dále též jen„ NS“) sp. zn. 29 Cdo 3615/2015, podle kterého může být spolehlivým údajem právě kupní smlouva určující cenu nemovitosti, nikoli nezbytně k datu vydání rozhodnutí a je nutné vzít i v úvahu to, že některé úkony právní služby byly činěny již v roce 2020. Navíc i při aplikaci ustanovení § 9 advokátního tarifu mělo být postupováno podle odstavce 4 a nikoli podle odstavce 1. Dále poukázala na to, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl soud prvního stupně vzít v úvahu i úkony právní služby realizované u Obvodního soudu pro Prahu 4 předtím, než věc byla postoupena soudu prvního stupně. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil v souladu s odvolacím návrhem a žalované 2. přiznal vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 158 050,20 Kč. 6. Žalobkyně navrhla výrok I. potvrdit. S ohledem na usnesení NS sp. zn. 24 Cdo 311/2020, 21 Cdo 1305/2010 a 24 Cdo 2991/2021 se domnívá, že soud prvního stupně měl pravomoc nahradit výsledek dědického řízení. Účastníci museli uplatňovat své nároky již ve sporném řízení, neboť skončením tohoto řízení se fakticky ve vtahu k předmětným pozemkům uzavírá i řízení dědické. Usnesením notáře bylo rozhodnuto, že žalobkyni svědčí dědické právo, což je v souladu se soudní praxí, podle níž otázka, kdo je dědicem zůstavitele, nemůže být posuzována v jiném řízení než v řízení o dědictví po zůstaviteli (rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 5366/2016). Naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] je žalobkyně eventuálně, že jím byla zůstavitelka ke dni svého úmrtí spatřuje v tom, že pozemky nebyly zařazeny do pozůstalosti jako aktiva, když notář neformálně sdělil, že je do pozůstalosti nebude zařazovat a dále v tom, že by byl vyřešen vlastnický spor mezi dědičkami, tj. žalobkyní a žalovanou 1. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení žalobkyně uvedla, že objektivní i subjektivní hodnota pozemků se v čase mění. Zatímco obvyklou cenu pozemků lze určit přesně za pomocí znaleckého posudku, který má platnost jeden rok, subjektivní hodnotu pozemku neboli cenu zvláštní obliby, je obtížné stanovit, k jejím změnám může docházet ze dne na den. Realizovaná kupní cena je pak kombinací objektivní a subjektivní složky. Jaká byla obvyklá cena pozemků ve vlastnictví žalované 2. ke dni [datum], není známo, není známo, jaký byl podíl objektivní a subjektivní složky na kupní ceně, a proto kupní cena sjednaná v kupní smlouvě nemohla být podkladem pro stanovení tarifní hodnoty sporu. Soud prvního stupně by musel nechat zpracovat znalecký posudek ke stanovení obvyklé ceny všech pozemků tak, aby disponoval relevantním podkladem pro své rozhodnutí. Pokud jím nedisponoval, správně vycházel z tarifní hodnoty určené podle ustanovení § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. K tomu odkázala na usnesení NS sp. zn. 24 Cdo 1848/2019. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro změnu napadeného rozsudku. 8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala žalobu, jíž se domáhala ve vztahu k žalované 1. určení, že pozemky parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], byly ke dni [datum] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum] (dále též jen„ zůstavitelka“) a ve vztahu k žalované 2. určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], byla ke dni [datum] zůst