22 CO 250/2021-122 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 36 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku II. uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 211,36 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání, ve kterém namítají, že žalobkyně netvrdila a neprokázala žalobní nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení. Mají za to, že soud prvního stupně nekriticky přejímal argumentaci a důkazy žalobkyně a že rozhodnutí soudu prvního stupně není řádně odůvodněno, a proto je nepřezkoumatelné, zejména za situace, kdy žalovaný sporoval jak základ nároku, tak jeho výši. Žalovaní se domáhají vrácení předmětných nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba k bydlení [adresa] [anonymizováno], a pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též jen„ nemovitosti“). Nabytí nemovitostí bylo ze strany žalobkyně neoprávněné, když v minulosti nabyla svůj spoluvlastnický podíl od paní [příjmení] (matky účastnic), a to na základě darovací smlouvy, která byla v rozporu se zákonem, o čemž svědčí psychiatrická zpráva ze dne [datum] dokládající demenci převodkyně a šikanózní jednání žalobkyně vůči převodkyni a žalovaným. Žalobkyně žalované účelově poškozuje a tyto chce neoprávněně vyklidit, což je řešeno Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaní pobývali v nemovitostech fakticky do [datum], kdy byli v dopoledních hodinách násilně vystěhováni blíže neurčenými osobami. Podle informací žalovaných měla toto vystěhování organizovat žalobkyně, která se toho dne v místě nacházela s dalšími třemi osobami. Žalobkyně jim odebrala klíče od nemovitosti a další osoby s žalobkyní vyklidili nábytek žalovaných do garáže sousedící s nemovitostí. Ohledně tohoto vyklizení do dnešního dne není vedeno žádné exekuční řízení, dne [datum] bylo podáno trestní oznámení. Žalovaným každý měsíc vznikají náklady ve výši 6 000 Kč za náhradní ubytování, které si museli zajistit z důvodu vystěhování a tyto požadují po žalobkyni, neboť jde o škodu, kterou jim způsobila. Dále žalovaní poukazovali na to, že oba mají zdravotní problémy a dokládali, že vystěhování z domu může vést k jejich zhoršení. Žalovaní se vždy o nemovitosti řádně starali a vynakládali nemalé finanční prostředky na jejich údržbu, současně hradili náklady na spotřebu energií v nemovitosti, přičemž nic z toho žalobkyně nezohlednila. Současně žalovaní sporovali výši nároku, která se dle soudní praxe poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, přičemž ta nebyla zjištěna žádnou odbornou zprávou či znaleckým posudkem a nárok tak byl žalobkyni přiznán v nepřiměřené a chybně zjištěné výši. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Bylo prokázáno, že žalobkyně je od [datum] výlučným vlastníkem nemovitostí na základě soudního rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Oba žalovaní tedy až do vyklizení užívali nemovitosti bez právního důvodu a žalobkyně se proto jejich vyklizení musela domáhat soudní cestou. Přestože věc skončila soudním smírem, v němž se žalovaní zavázali předmětné nemovitosti vyklidit, tento nerespektovali. K výši bezdůvodného obohacení žalobkyně předložila k důkazu ceny ubytoven v dané oblasti, ze kterých vyplývá, že poplatek za ubytování činí cca 190 Kč za noc a osobu, přičemž v této částce jsou zahrnuty i služby. Proto žalobkyně ponížila svůj požadavek a žádala zaplacení cca 100 Kč za dvě osoby a noc. Žalovaní po celou dobu řízení tuto částku nesporovali, neuváděli, proč by tato částka měla být nepřiměřená. Žalovaní byli soudem vyzváni k tomu, aby navrhli důkazy, pokud uvedenou cenu mají za nesprávnou. Pokud v řízení zazněla námitka započtení, žalovaní svoji pohledávku nijak skutkově nevymezili, nebyli konkrétní. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v plném rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro částečnou změnu napadeného rozsudku. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] podala žalobu, jíž se vůči žalovaným domáhala zaplacení částky 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem nemovitostí na základě rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. V souladu s tímto řízením byla mezi žalobkyní a žalovanými uzavřena dohoda ze dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala umožnit žalovaným bydlení v předmětných nemovitostech do [datum] a tito se zavázali poté nemovitosti vyklidit. Jelikož závazek z dohody splněn nebyl, žalobkyně dne [datum] zahájila soudní řízení o vyklizení předmětných nemovitostí, které skončilo smírem, v němž se účastníci zavázali předmětné nemovitosti vyklidit do [datum] Ani tento závazek žalovaní nerespektovali. Žalovaní porušili své závazky jak z dohody, tak z uzavřeného smíru a žalobkyně má tak za to, že se na její úkor obohatili, když nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví užívali od [datum] do [datum]. Žalovaní měli v domě výlučně k dispozici dvě místnosti a společně s matkou žalobkyně a bratrem žalobkyně užívali příslušenství, chodbu, sklep, půdu, kolnu, chlív a posezení s krbem, rovněž měli k dispozici zahradu přiléhající k domu a užívali i stodolu. S ohledem na rozsah užívání měla za to, že obvyklé nájemné za užívání těchto prostor představuje částku 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum]. 6. Žalovaní nárok žalobkyně neuznávali ani co do základu, ani co do výše. 7. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z listinných důkazů. Ze spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. [spisová značka] zjistil, že šlo o řízení mezi žalobkyní a žalovanou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 5. 2019, č. j. [číslo jednací] bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno a nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyni byla uložena povinnost vyplatit žalované na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 381 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a žalované byla uložena povinnost zaplatit náklady státu ve výši 5 568 Kč a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 104 758 Kč. Jelikož proti rozsudku nebylo podáno odvolání, rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a žalobkyně byla na jeho základě zapsána jako výlučná vlastnice nemovitostí (výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu [datum], [list vlastnictví] pro k. ú. [anonymizováno], [územní celek]). Ze spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 14 C 211/2019 bylo zjištěno, že dne [datum] žalobkyně podala proti žalovaným žalobu na vyklizení předmětných nemovitostí. Řízení bylo ukončeno usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 2. 2020, č. j. [číslo jednací], kterým byl schválen smír účastníků, v němž se žalovaní zavázali vyklidit a vyklizené odevzdat žalobkyni předmětné nemovitosti nejpozději do [datum]. Odvolání proti tomuto usnesení bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 10. 6. 2020, č. j. [číslo jednací] odmítnuto pro věcnou nepřípustnost. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaní užívali nemovitosti do [datum]. 8. K poučení soudu prvního stupně podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně k prokázání výše nároku předložila cenovou nabídku za ubytování v turistické ubytovně [příjmení] se sídlem [adresa], podle níž jde o nejlevnější ubytování na [anonymizováno]; orientační cena za lůžko a noc činí 190 Kč a cenovou nabídku ubytovny [anonymizováno] v areálu bývalých kasáren v [obec], podle níž dvojlůžkový pokoj s vlastním sociálním zařízením na 16 a více dní stojí 194 Kč na osobu a den, jednolůžkový 304 Kč na osobu a den. Současně byl předložen e-mail od pracovnice [stát. instituce], z něhož vyplývá, že cena za m2 v městských bytech je 40 Kč/m2 a že cena na ubytovně je fixní 4 300 Kč měsíčně (cca 48 m2). Návrh žalovaných na doplnění dokazování znaleckým posudkem k obvyklé výši nájemného za užívání předmětných nemovitostí nebyl proveden, neboť žalovaní nesložili zálohu na provedení tohoto důkazu. 9. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, k nimž soud prvního stupně dospěl na základě správně provedeného dokazování a na tyto pro stručnost odkazuje. Současně podle ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování o žalobkyní navržené důkazy,