22 CO 32/2022-168 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost na vlastní náklady odstranit stavbu č. e. 118 vedenou na [list vlastnictví] z pozemku žalobce parc. [číslo] vedeného na [list vlastnictví], to vše zapsáno pro obec a k. ú. [obec] v katastru nemovitostí [anonymizováno] úřadu [územní celek], [stát. instituce], a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 290 Kč k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. V odůvodnění odvolání namítá, že soud prvního stupně se odmítl zabývat (projednat a rozhodnout) její žalobní návrh, který byl obsažen v podání žalované ze dne [datum], kde žalovaná výslovně sdělila, že toto podání je současně žalobou, kterou se po soudu domáhá určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] a též stavby č. e. [anonymizováno], která je postavena na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec]. Žalovaná tento svůj žalobní návrh opřela o znění § 125 a násl. zákona č. 141/1950 Sb., kdy tvrdila, že se stala vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] dle § 126 odst. 1, 2 tohoto zákona. V tomto smyslu žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že šlo z její strany o pouhý návrh na to, jak má soud vzájemný vztah vypořádat dle § 127 tohoto zákona. Soud prvního stupně pochybil, když dospěl k závěru, že na projednávaný vztah je nutno aplikovat pouze § 127 středního občanského zákoníku, s poukazem na to, že § 125 a § 126 zákona se mají údajně použít pouze na jednání socialistické právnické osoby. Pokud by soud správně aplikoval všechna ustanovení § 125 – 129 středního občanského zákoníku, musel by dojít k závěru, že žalobní návrh žalované na určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] je důvodný. Pokud soud prvního stupně o tomto jejím návrhu nejednal a nerozhodoval, odepřel vůči žalované spravedlnost. Současně je žalovaná přesvědčena, že nároku žalobce nelze přiznat soudní ochranu a to pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy. 3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že právní předchůdce žalované postavil chatu zcela svévolně v katastrálním území Sýkořice bez právního důvodu, tj. bez povolení úřadů, přičemž měl v důsledku existence nájemní smlouvy s místním JZD od počátku povědomí o tom, že chata stojí na pozemku v cizím vlastnictví. Argumentace žalované ustanoveními § 125 a § 126 středního občanského zákoníku je bezpředmětná, neboť nebyla ani nemohla být naplněna podmínka dobré víry původního stavebníka [jméno] [příjmení]. Žalovaná za užívání pozemku žalobce 16 let ničeho neplatí, pozemek žalobce užívá bez právního důvodu. Ten se žalovanou snažil 16 let trpělivě a stále upozorňovat na právní neudržitelnost této situace, bohužel bez efektu. [obec] mravy tak žalobce nenarušuje. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou dány taxativní důvody pro jeho zrušení. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] proti žalované domáhal odstranění stavby č. e. [anonymizováno] vedené na [list vlastnictví] z pozemku žalobce parc. č. st. [anonymizováno] vedeného na [list vlastnictví], to vše zapsáno pro obec a k. ú. [obec] v katastru nemovitostí u [anonymizováno] úřadu [územní celek], [stát. instituce], do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalované, její otec [příjmení] [příjmení], postavil tuto stavbu pro rodinnou rekreaci někdy v 50. letech minulého století bez právního důvodu, aniž by mu svědčilo právo stavby. V současné době je pozemek, na němž stavba stojí, ve vlastnictví žalobce. Žalobce se od roku 2005 snažil několikrát o vyřešení nastalé situace, žalované nabízel uzavření nájemní smlouvy, ta uzavřít nájemní smlouvu odmítla. S ohledem na neochotu žalované přistoupit na jakékoliv řešení předložené ze strany žalobce, jí ten v březnu 2021 prostřednictvím advokáta zaslal konečnou předžalobní výzvu, kde ji informoval o svém následném postupu, pakliže by nepřistoupila na sepsání již několikrát předkládané nájemní smlouvy a splacení vzniklého dluhu na nájemném, který k [datum] činil 166 800 Kč. Pokud žalovaná své právo užívat žalobcův pozemek zakládá na nájemní smlouvě ze dne [datum], tak tato nájemní smlouva žalované žádné právo založit nemohla, neboť [jméno] [příjmení], který je na této smlouvě podepsán za pronajímatele, nikdy neměl žádné právo zastupovat tehdejší vlastnici pozemku paní [příjmení] [jméno]. Daná listina tedy nezpůsobila z důvodu nedostatku zastoupení žádné právní důsledky, stejně jako další listiny, kterými žalovaná žalobci dokládala své údajné oprávnění k umístění stavby na pozemku žalobce a které ve skutečnosti možná daly žalované pouze právo stavby z hlediska veřejnoprávního, navíc však v k. ú. [obec] a nikoli v k. ú. [obec]. 6. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že je přesvědčena, že její otec [příjmení] [příjmení] umístil chatu č. e. [anonymizováno] na pozemek žalobce parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] zcela po právu a se souhlasem tehdejšího vlastníka pozemku. Jedná se o řádnou stavbu, která byla povolena v řádném stavebním řízení dle tehdejších předpisů a stejně tak je přesvědčena, že k umístění stavby byl jejímu otci vydán řádný souhlas tehdejšího vlastníka pozemku. Stavba chaty byla hotová nejpozději v roce 1959, v průběhu existence chaty měla tato chata nejprve [číslo] posléze č. e. [anonymizováno], pod kterým je vedena dodnes. Restituentka pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] souhlasila s umístěním stavby chaty nyní již pod č. e. [anonymizováno] na jejím pozemku, nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, nikdy nebyla vypovězena ani jinak ukončena, platí do dnešní doby. Poté, co žalobce v roce 2005 koupil stavební pozemek do svého vlastnictví, začaly jeho pokusy o to, aby s ním žalovaná uzavřela novou nájemní smlouvu, s tím však žalovaná nesouhlasí, neboť nároky vznášené žalobcem byly podle jejího názoru nedůvodné a přehnaně vysoké. 7. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne [datum] uplatnila žalovaná vůči žalobci svá práva vzájemnou žalobou. V té požadovala, aby soud prvního stupně vydal rozsudek, že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], pokud by zjistil, že její podíl na výrobku podle § 125 a násl. zákona č. 141/1950 Sb., středního občanského zákoníku je nejvyšší a proto se stala ona, resp. její právní předchůdce [příjmení] [příjmení] vlastníkem výrobku, tedy stavby chaty č. e. [anonymizováno] postavené na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], vše v k. ú. [obec], a též tohoto pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Současně požadovala určení vlastnictví stavby č. e. [anonymizováno] v k. ú. [obec]. 8. Dle ustanovení § 97 odst. 1 o. s. ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. 9. Dle ustanovení § 97 odst. 2 o. s. ř. vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věcí. 10. Dle ustanovení § 97 odst. 3 o. s. ř. na vzájemný návrh se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět. 11. Z těchto ustanovení vyplývá, že vzájemnou žalobou je taková žaloba, kterou za řízení v probíhajícím řízení zahájeném žalobcem uplatňuje žalovaný svůj nárok vůči žalobci se záměrem, aby tento nárok byl projednán a aby o něm bylo rozhodnuto ve stejném řízení, jako o žalobě podané žalobcem. Projednání a rozhodnutí o vzájemné žalobě je tak ze zákona spojeno s řízením o žalobě. V případě, že projednání vzájemné žaloby brání nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo jestliže vady žaloby, které přes výzvu soudu nebyly odstraněny, brání v pokračování řízení, rozhodne soud prvního stupně o zastavení řízení o vzájemné žalobě (§ 104 o. s. ř.) nebo o odmítnutí vzájemné žaloby (§ 43 o. s. ř.). Soud může též vždy vyloučit vzájemnou žalobu k samostatnému řízení, má-li za to, že tu nejsou podmínky ke spojení věci. 12. V projednávané věci soud prvního stupně vzájemný návrh žalované, aniž by odvolací soud jakkoliv posuzoval jeho důvodnost, zcela ignoroval, přesto, že žalovaná jednoznačně deklarovala, a to i v průběhu odvolacího řízení, že její podání doručené soudu prvního stupně dne [datum], skutečně jejím vzájemným návrhem je. 13. Pokud soud prvního stupně toto podání žalované jako vzájemný návrh neposoudil a následně nepostupoval procesně korektním způsobem včetně toho, že pokud by tento návrh měl veškeré náležitosti, o něm nerozhodl (rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci - § 152 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), zatížil říze