23 CO 153/2022-308 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalované uhradit každému z žalobců částku 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 53 919 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi. Předmětem řízení byl nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy pozůstalých po zemřelém [jméno] [příjmení], který byl manželem žalobkyně a), otcem žalobců b) a c), synem žalobkyně d) a bratrem žalobkyně e). [jméno] [jméno] byl zaměstnancem žalované a při plnění pracovních úkolů utrpěl dne [datum] pracovní úraz, na jehož následky dne [datum] zemřel. Žalobkyni a) bylo vyplaceno jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč, ostatním žalobcům nebylo vyplaceno ničeho. Žalobci neshledali vyplacené odškodné jako dostatečné a v důsledku duševních útrap, které se na žalobcích podepsaly včetně zdravotních následků, požadovali odškodnění nemajetkové újmy ve výši dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční mzdy, které dosahoval zemřelý v roce předcházejícím úmrtí. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná jako zaměstnavatel zemřelého [jméno] [jméno] se zcela zprostila povinnosti náhrady škody nebo nemajetkové újmy, když bylo prokázáno, že zemřelý byl řádně proškolen k ochraně ve vztahu k práci na rozmítací pile (na které došlo k úrazu) i s obecně vnitřními předpisy zaměstnavatele o bezpečnosti a ochraně zdraví na pracovišti. K úrazu, v jehož důsledku došlo k úmrtí, došlo tím, že zemřelý neměl při práci na rozmítací pile nasazenu ochrannou protipichovou zástěru, tak jak bylo na tomto pracovišti vyžadováno. Poškozený tedy svým chováním porušil předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti, tak jak byly žalovanou stanoveny a vymáhány a tato skutečnost byla jedinou příčinou vzniku škody nebo nemajetkové újmy. V souladu s ustanovením § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce (ve znění do [datum] s ohledem na vznik škody) tedy došlo k naplnění liberačního důvodu a zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za vznik pracovního úrazu poškozeného. V souladu s touto právní úpravou bylo žalobkyni a) vyplaceno jednorázové odškodnění v zákonem stanovené výši tj. 240 000 Kč. Dle právní úpravy účinné v době vzniku škody nevznikl nárok na odškodnění dalším žalobcům. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni žalobci, kteří soudu prvního stupně vytýkali neúplně zjištěný skutkový stav, když nebylo přihlédnuto k tvrzením žalobců a jimi označeným důkazům. Poukazovali na to, že není zřejmé, z jakého důkazu učinil soud prvního stupně závěr, že poškozený neměl v době vzniku úrazu na sobě ochrannou zástěru a dále poukazovali na jeho povinnost nasadit si zástěru až při práci na stroji. K úrazu však došlo v době, kdy postižený stál cca 3,5 metru od stroje, kdy se chystal vkládat dřevo do stroje, tzn., že neřezal. Za tohoto stavu tedy poškozený žádné předpisy neporušil. Dle žalobců nebylo ani prokázáno, že v uvedený den byla ochranná zástěra opravdu k dispozici, nebyl ani předložen žádný doklad o nákupu předmětné zástěry. Dle lékařské zprávy utrpěl poškozený kromě poranění břišní dutiny a hrudníku také zlomeniny žeber a k takovému poranění došlo dle žalobců v důsledku odmrštění dřeva a zasažení poškozeného, který byl následně odmrštěn do vzdálenosti asi 6 m od stroje. Taková skutečnost se mohla stát komukoliv, kdo by kolem procházel, tedy i v případě, že by neobsluhoval stroj rozmítací pily. Soudu prvního stupně vytýkali i nesprávné právní posouzení, kdy soud prvního stupně vycházel dle ustanovení § 271i zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020, ačkoli připustil změnu žaloby učiněnou žalobci v průběhu řízení tak, že se svého nároku domáhali dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2021, tedy novelizovaného znění ustanovení § 271i zákoníku práce, dle kterého odškodnění náleží i žalobcům b) až e). Za stavu, kdy soud prvního stupně změnu žaloby připustil a následně věc posoudil věc podle právní úpravy účinné před novelou, zatížil řízení vadou. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, kdy soud z provedených důkazů zcela správně uzavřel, že zemřelý byl opakovaně seznámen s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví, a to i ve vztahu, konkrétně k rozmítací pile, na které k úrazu došlo. Neměl při práci předepsanou ochrannou pomůcku a vystavil se tedy riziku úrazu. Používání ochranných prostředků bylo denně před zahájením činnosti při rozdělování úkolů kontrolováno, včetně kontroly kvality, případně toho, zda něco chybí. Ztotožnila se i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, a to dle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2020, tedy v době úrazu a následného úmrtí, kdy nárok má pouze pozůstalá manželka, a to ve výši 240 000 Kč, což bylo žalobkyni a) vyplaceno. Kromě zákonného nároku byla žalobkyni a) navíc poskytnuta ještě částka 100 000 Kč, čímž žalovaná vyjádřila pochopení vážnosti situace i svůj morální postoj. 4. Vedlejší účastník na straně žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že se v plném rozsahu se závěry soudu prvního stupně ztotožnil. 5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné. 6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobci jsou pozůstalí po zemřelém [jméno] [příjmení], a to žalobkyně a) byla jeho manželkou, žalobci b) a c) jeho syny, žalobkyně d) jeho matkou a žalobkyně e) jeho sestrou. [jméno] [jméno] (dále„ poškozený“) byl zaměstnancem žalované. Na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracoval jako dělník dřevařské výroby. Při obsluze rozmítací pily dne [datum] utrpěl poškozený vážný pracovní úraz (zásah odmrštěnou dřevěnou třískou do trupu v oblasti břicha), na jehož následky dne [datum] zemřel. V době pracovního úrazu poškozený neměl osobní ochranný pracovní prostředek – vyztuženou zástěru proti propichu, přestože byl v rámci vstupního školení dne [datum] a opakovaných školení dne [datum] a [datum] seznámen a poučen o užívání prostředků osobní pracovní ochrany spolu s bezpečností práce s předmětným strojem. Rozsah a druh poskytovaných osobních ochranných pracovních prostředků byl žalovanou stanoven na základě hodnocení pracovních rizik, které na zaměstnance působí nebo mohou působit, a to v organizační směrnici – všeobecných zásadách pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích a čisticích prostředků a v dokumentu nazvaném hodnocení pracovních rizik ze dne [datum]. Žalovaná prostřednictvím vedoucího zaměstnance prováděla pravidelné kontroly užívání osobních ochranných pracovních pomůcek, a to na začátku směny i v jejím průběhu. Kontrola probíhala pohledem vedoucího zaměstnance při obchůzce pracoviště, o kontrolních hlášeních v případě shledaného pochybení byly vyhotoveny písemné záznamy. Poškozený zemřel přes poskytnutou vysoce specializovanou péči na oddělení JIP a ARO, a to v souvislosti s poúrazovými komplikacemi. Šetřením Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj bylo shledáno, že se žalovaná nedopustila přestupku tím, že by nedostatečně kontrolovala užívání osobních ochranných pracovních prostředků, které byly zaměstnancům poskytnuty. Ochranná vyztužená zástěra byla skupinovou ochranou pomůckou, byla umístěna u rozmítací pily a určená pro pracovníky, kteří byli na práci na tomto pracovišti přiděleni. Vedlejším účastníkem na straně žalované bylo žalobkyni a) vyplaceno jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč a dále nad rámec uvedeného byla žalovanou vyplacena částka 100 000 Kč. 7. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. 8. Správným shledal odvolací soud i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který s ohledem na vznik škodné události ([datum]) vycházel z právní úpravy účinné ke dni [datum], a to § 271i zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Podle tohoto zákonného ustanovení přísluší jednorázové odškodnění pozůstalých pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší dále rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši nejméně 240 000 Kč; jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič. Podle § 269 odst. 1, 4 zákoníku práce (účinného ke dni [datum]) je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škod