23 CO 190/2022-70 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou u Okresního soudu v Berouně proti žalovaným domáhal ochrany zrušené držby ve smyslu ustanovení § 176 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a to tak, že bude žalovaným uložena povinnost jednak se zdržet budování oplocení na pozemku [parcelní číslo] v obci a katastrálním území [obec], a dále povinnost odstranit oplocení na vnější hranici pozemku p. [číslo] pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v obci a v katastrálním území [obec]. Uvedl, že je výlučným vlastníkem rozestavěné stavby postavené na pozemku p. [číslo] kdy tato stavba je zapsaná u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území [obec], žalovaní jsou pak spoluvlastníky (žalovaný 1) [číslo] celku a žalovaný 2) [číslo] celku) pozemku pod rozestavěnou stavbou p. [číslo] pozemku [parcelní číslo] představující okolní zahradu. Žalobce poukazoval na to, že okamžikem nabytí vlastnického práva nastoupil do pozice stavebníka ve stavebním řízení o povolení práva k rozestavěné stavbě, které bylo uděleno k výstavě rodinného domu a garáže, oplocení, ÚT na PB, žumpy a vodovodní přípojky na tehdejším pozemku p. [číslo] který byl následně, zřejmě v době zápisu rozestavěné stavby do katastru nemovitostí, rozdělen na dva pozemky, a to na pozemek p. [číslo] pod rozestavěnou stavbou, a pozemek p. [číslo] okolní zahradu. Žalobce je toho názoru, že je držitelem práva vystavět rodinný dům na pozemku [adresa], dále pak žumpu, vodovodní přípojku a ostatní příslušenství na pozemku [adresa] a na vnější hranici pozemku [parcelní číslo] plot a garáž. Dále uvedl, že při kontrole nemovitosti dne [datum] zjistil, že žalovaní vybudovali bez jeho vědomí na vnějších hranicích pozemku [parcelní číslo] dne [datum] oplocení, přičemž plot osadili úzkou brankou v těžko využitelném místě. Následkem oplocení pozemku [parcelní číslo] byl žalobce vypuzen z práva v místě vybudovaného oplocení vybudovat vlastní plot, garáž a přípojku vody tak, jak je oprávněn na základě stavebního povolení a současně mu tak bylo odepřeno právo přístupu k rozestavěné stavbě, neboť branka je určena pouze pro pěší a navíc mu nebyla zpřístupněna, a on se tak nedostane ke svému vlastnictví a je mu rovněž zabráněno předmětnou stavbu dokončit. 2. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným usnesením (dále jen„ usnesení soudu prvního stupně“ nebo„ napadené usnesení“)„ návrh, kterým se žalobce domáhal, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně zdržet se budování oplocení na pozemku [parcelní číslo] v obci a katastrálním území [obec]“ zamítl (výrok I.), zamítl rovněž„ návrh, kterým se žalobce domáhal, aby byli žalovaní povinni společně a nerozdílně odstranit oplocení na vnější hranici pozemku p. [číslo] pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v obci a v katastrálním území [obec] (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 3. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce sice předloženými listinami osvědčil, že je vlastníkem rozestavěné stavby zapsané na [list vlastnictví] v katastrálním území [obec], která je umístěna na pozemku p. [číslo] že tento pozemek pod stavbou je ve spoluvlastnictví žalovaných, pro rozhodnutí však bylo dále„ zcela stěžejní“ zjistit, jaký byl skutečný, faktický stav v daném místě. Poukázal na to, že žalobce soudu předložil dvě černobílé fotografie plotu a branky, z nichž však není patrné, kde, ani kdy, byly pořízeny a„ soud tak nemá šanci udělat si představu, zda případně tímto oplocením byl skutečně narušen nějaký jiný předchozí stav“. Podle soudu prvního stupně„ z fotografií nelze usoudit (pokud by soud odhlédl od skutečnosti, že není postaveno najisto, že se týkají předmětných nemovitostí), kdy došlo k oplocení předmětného pozemku – z fotografií je patrné, že oplocení se na daném místě již nějakou dobu (blíže neurčenou) nachází, neboť dané místo není bez porostů, není udusané (u plotu je vidět tráva), sloupky jsou v zemi zabudované pevně – nikam se nevychylují, rovněž branka umístěná mezi sloupky není nikam vyvěšena – kdy jak umístění pletiva, tak zavěšení branky vyžaduje dostatečné vytvrdnutí betonu, v němž jsou sloupky plotu zabudované, aby nedošlo ke„ zkřížení“ vrat, prověšení pletiva či vychýlení sloupků“. Konstatoval, že se tak jeví jako„ velmi nepravděpodobné“, že by k výstavbě oplocení došlo až dne [datum] a že žalobce ničím neprokázal, jaký byl stav v době, kdy předmětné nemovitosti nabyl – tedy zda tam oplocení již bylo či nikoli, a„ nelze tak usuzovat na stav posledního pokojného stavu – tedy na to že pozemek byl bez oplocení, a tedy není možné ani poskytnout ochranu v tom směru, že by mělo dojít k navrácení tohoto stavu, neboť není zjištěno, jaký to stav byl“. 4. Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Uvedl, že si byl v souvislosti s nabytím vlastnického práva k rozestavěné stavbě na cizím pozemku vědom možných s tím souvisejících problémů, jež řešil osobním jednáním s žalovaným 2). Proto ho překvapilo, že„ žalovaní v průběhu těchto jednání svévolně zasáhli do jeho držby práva výstavby rodinného domu včetně příslušenství – garáže, oplocení, žumpy atd. a současně svévolně vypudili žalobce z práva vybudovat v místě plot vlastní, garáž a přípojku vody tak, jak je z pravomocného stavebního povolení oprávněn“. Žalobce je přesvědčen, že žalovaní tak činí ve snaze vylepšit své postavení ve vyjednávání o shora popsaných komplikovaných majetkových vztazích. Pokud by se žalobce nedomáhal v prekluzivní lhůtě ochrany držby, byl by krok žalovaných nevratný.“ K závěru soudu prvního stupně, že dostatečně nedoložil existenci plotu a dobu jeho výstavby, žalobce uvedl, že vycházel z toho, že„ existence plotu je fakticky tvrzena a prokazována tvrzením žalobce podpořeným petitem žaloby“. K odvolání žalobce na podporu svého tvrzení o„ zbudování oplocení v žalobou specifikovaném místě a čase“ předložil potvrzení starosty [územní celek], a navrhoval, aby jím byl proveden důkaz, a poté aby odvolací soud napadené usnesení změnil a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zdržet se budování oplocení a odstranit již zbudované oplocení a to„ v intencích žalobního petitu obsaženého v žalobě“. Po podání odvolání, žalobce dalším podáním změnil svou žalobu (vzal částečně zpět) v petitu výroku II. tak, že nadále nepožadoval odstranění plotu mezi pozemky p. [číslo] pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo]. 5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že žalobce v řízení nijak neprokázal, že by na straně žalovaných došlo ke svémocnému rušení držby ve smyslu občanského zákoníku a že by tak byli povinni uvést vše v předešlý stav. Dále namítali, že žalobce ani neprokázal, že žaloba byla podána v šestitýdenní prekluzivní lhůtě ve smyslu ustanovení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Odmítli, že by tím, že zbudovali kolem pozemku par. [číslo] (zahrada), který obklopuje pozemek parc. [číslo] (na němž se nachází rozestavená budova ve vlastnictví žalobce), dopustili„ svémocného vypuzení žalobce z držby jeho práva vystavět oplocení a garáž na stejném místě“ a„ svévolného rušení žalobcova práva k přístupu k rozestavěné stavbě za účelem jejího dokončení“. Poukazovali na vyjádření zástupce žalobce ze dne [datum], v němž mimo jiné uvedl, že„ do doby vyřešení předkupního práva a následného vypořádání spoluvlastnictví pozemku pod stavbou však můj klient nemůže rozestavěnou stavbu dokončit a proto prozatím ani nevyužívá okolní pozemek [parcelní číslo] k přístupu ke své stavbě“ a z toho důvod zástupce žalobce navrhoval, aby obě strany vyčkaly konečného rozhodnutí o předkupním právu. Za této situace žalovaní tím, že na ochranu svého vlastnického práva pozemek parc. [číslo] oplotili, a to pouze na hranici s pozemkem parc. [číslo],„ nemohli jakkoli zasáhnout do práva žalobce, který jasně deklaroval, že pozemek parc. [číslo] nehodlá nijak užívat“. Důvodem vybudování tohoto oplocení byla, podle žalovaných, skutečnost, že byl na jejich pozemek ze strany třetích osob ukládán odpad. Dále uvedli, že vrátka v oplocení umožňují žalobci přístup k jeho nemovitosti pro možnost kontroly stavu budovy apod., a pokud by žalobce i přes uvedené vyjádření hodlal provádět výstavbu, plot by bylo možné velice snadno v nutné části demontovat a umožnit tak přístup v širším rozsahu. Žalovaní se ztotožnili se závěrem soudu prvního stupně, že v důsledku jejich jednání nedošlo k zásahu do pokojného stavu, a navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Odvolací soud předně na základě částečného zpětvzetí žaloby, s nímž žalovaní vyslovili souhlas, ve smyslu ustanovení § 211 o. s